Líbí se mi varianta C, nicméně jídelní stůl by se musel dát pryč z ložnice do obýváku. A oddělit od sebe zašupovačkami. V lodžii bych nechala klidně ten pracovní stůl a oddělené oknem s roletou. A do obýváku hlavně knihovnu. Velkou. A projektor směrem na zeď vedle dveří :)

A jestli to v kuchyni je 60cm myčka, tak je architekt blázen. Dvěma lidem stačí 45cm, ale spíš klidně malá stolní, která zabere půl skříňky a nad ní je druhá police třeba na různé mycí přípravky nebo cokoli. (Pozn. tu stolní myčku mám, takže vím, co říkám, kdyby někdo nechtěl souhlasit, že je pro dva dostačující ;))

Me se snad libi vic ten byt predtim. :-)

Garsonka (?!), z které by se při skromné ložnici dalo udělat 2+1. Pan architekt se tam navíc snaží nacpat zbytečně velké stoly, křesla a pohovky, které jsou vhodně pro rodinu s 2 dětmi, přitom v takovém malém bytě by byl ideální sklápěcí stůl se skládacími židlemi a tím by se ušetřilo hodně místa.

Helemese garsonka je velká jak byt za 2,5 mio i bez zvedací postele. Nejlépe to měla vyřešené babička, nekupovala si tam žádné blbosti

Ten pan architekt je neskutečný, jak se za každou cenu snaží nacpat do malého bytu, co tam nepatří, ať již dva jídelní stoly, nebo zbytečně velké gauče i s křesly. Kdyby se tomu párečku narodilo dítě, věřím tomu, že by jim pan architekt doporučil vměstnat dětský pokoj do lodžie

Pokud dědím byt pak žádný majitel domu neexistuje. Jsou zde jen spoluvlastníci společných prostor. Jestli autor mínil, že "dědili" nájemní smlouvu pak je taková investice do cizího nesmyslná.

Ale pokud se jedná o zásadní stavební úpravy, musí vlastník bytu požádat společenství vlastníků o schválení.

Z přestavby garsonky se vyklubala reklama na postel, která vypadá jako lis ve fabrice.

když na vás spadne bude to lis v garsonce

všechny varianty jsou na nic, jediná správná je byt prodat a koupit si větší, všechno ostatní jsou vyhozené peníze...

Přiznám se, že většinou souhlasím, ale tentokrát mi to přijde jen jako laciná hláška. Jsou dva a bez dětí, které asi zatím ani neplánují. A chtějí pouze zjistit, co se dá dělat s garsonkou po babičce, ve které nechtějí bydlet v tom stavu, v jakém v něm bydlela ona, a která by se rekonstruovala tak jako tak.

Jako vyhazování peněz vidím naopak nákup jiného bytu, protože to kromě toho, že budou potřebovat peníze navíc, které větší byt bude stát, zabere ještě čas a poplatky, za které se mezitím dalo už rekontruovat toto.

To bude prča, až se porouchá jedno relátko a člověka to zavře nahoře. Případně kočka či dítě zmáčkne čudlí a podobně

"Pane Písařík, myslíte, že se v tom dá to...no víte, co myslím...? Teda já nevím, co myslíte doktore, ale jestli myslíte to, co já, tak dá, ale jedině přes přední blatník". Tady na té posteli bych se teda docela bála

mě to také napadlo