dávat firmě zálohu může jen trouba. Pokud chtějí průběžný financování, ať složí na dvoře např. tašky a můžou dát fakturu

No, mrkněte na to z pohledu tý fimy

To se tady teď objevují jen "domy" které by bylo jednodušší zbourat? Co má na tomhle význam rekonstruovat jsem nějak nepochopil :-(

Asi jsem při neděli nějaká nechápavá, ale k čemu jim bude nová střecha, kdyby vyhráli, když už jí mají udělanou? :-P

no místo aby řešili ten dům, tak chtějí zastřešit tu polospadlou šopu ve dvoře

Mě spíš zaráží, že ty omítky mají úplně popraskané :-P To je jako normální? 

Na jednu stranu obdivuju to naivni nadseni, na druhou stranu mi to prijde jako (nejen) ekonomicka sebevrazda. A hlavne ten ztraceny cas - uz to maji na krku skoro ctyri roky a stale nebydli.

Spousta lidi nadava na bydleni v panelaku, ale dle meho je panelak mnohem lepsi nez barabizna, do ktere budou x let strkat penize a od ktere se na krok nehnou, protoze to sezere kazdou volnou hodinu i tisicovku.

Co kolem sebe vidím, tak každý člověk má (nejen v bydlení) úplně jiné priority. Když vezmu např. sebe samu: Jsem celoživotní Pražanda, ale vyrůstala jsem v domku se zahrádkou (ten domek by se však dal označit spíše za "pastoušku" než za opravdový dům, ale to je zřejmě vedlejší a hlavně by to bylo na dlouhé vyprávění, na něž tu není místo).

Odmala jsem toužila po tom, abych jednou bydlela v bytě (a bylo mi celkem fuk, půjde-li o byt v paneláku či kamenném nebo cihlvém činžáku); v necelých 30 letech se mi toto přání vyplnilo a jsem šťastná. Pro mě je (po zkušenostech z dětství a mládí) důležité, že ať přijdu domů kdykoli, vždy mi teče teplá voda, vždy topí topení, že mohu zatlouct poličku do zdi bez obav, že tato zeď spadne... atd. Byt v bytovce je pro mě "věc", díky níž nemusím řešit tunu starostí, které znám z dětství. Ale zcela chápu, že někdo má jiné priority, jiné názory. Jen si myslím, že neexistuje žádné "univerzálně dobré" řešení.

Na rekonstrukci staré barabizny je nejtěžší jedna věc: přiznat si, že to nemá smysl. Člověk dře jak mezek, ztratí roky života, ale ruina s mizerným zdivem stejně neomládne.

Já dostal rozum už po roce - s vyhozenýma penězma a ztraceným časem jsem se smířil a zvolil demolici. Tomáš zašel dál, ale ještě není pozdě. Lepší to zbořit teď a postavit znovu, než za 10 let litovat...

Leckdo (včetně mě) se asi v první chvíli zeptá, jestli by nebylo lepší (jednodušší, rychlejší, levnější) dům zbourat a postavit nový. Ale není dnes nějakým předpisem dáno, že může být zastavěné jen určité procento pozemku, takže je možné, že např. na 250metrovém pozemku by stavba domu, který by zabral 100 metrů, nebyla možná?

Je to možné. Koeficient zastavitelnosti určuje obec územním plánem.

Nechápu proč si lidi pořizují věci na které nemají.

hodně dobrých věcí vzniká jen díky tomu, že člověk na začátku neví co všechno ho čeká. Někdo pak odpadne, jiný vytrvá až do cíle. Často člověk zjistí, že ten cíl vlastně nebyl to hlavní, ale ta cesta k němu byla to nejlepší část jeho života. Jasně každý to má jinak, někdo prostě racionálně zvolí bydlení s  nejlepším poměrem cena/hodnota, minimální údržba, v rámci svých možností. A v budoucnu své peníze podobně racionálně investuje do způsobu jak trávit volný čas. Každopádně bez těch méně racionálních bláznů by svět byl chudší. Spousta malebných domečků, starých mlýnů, tvrzí a podobných staveb by definitivně zmizelo z naší krajiny.

soustředil bych se na dostavbu té hlavní budovy, demolicí té hospodářské budovy získají kousek zahrady a spousta věcí se zjednoduší. I tak jsou úplně na začátku, hrubá stavba jde rychle, pak vše teprve začíná. Při stávajícím tempu je to minimálně ještě deset let

Naši chatu jsme dokončili po 15 letech - to byla tedy oproti těmto 4 letům oprava Hračan