Ne, že by se mi to nějak extra líbilo, ale pořád mi to přijde lepší než ty panenky, co si je načinčávají, aby vypadaly jako skutečné děti a chodí s nimi mezi lidi.

A mě to nijak nepobuřuje. Pořád lepší, když se paní obklopuje tím, co jí je milé, než aby byla frustrovaná, že jí neladí rohožka s předsíní.

Každý nemá pro to cit,  což nechápu, asi je to o výchově, vzdělání, něco, co cítím jako kýč, se prodává a vykupuje za hodně peněz. Někdy pohled na tyto věci až zabolí. Já prolézám bazary s rozkoší, ujíždím na porcelánu s modrým proužkem, puntíkem. Mívám sny, jak chodím po starých půdách a sklepích. Ale nesmí mě to vystěhovávat z bytu.

Ačkoli tomuhle nerozumím a doma bych to okamžitě vyhodila, musím ocenit že ta hlava paroháče není mršina.

Mně se to líbí! Asi bych to doma nechtěla, ale když to paní těší. Já mám zase doma několik hrochů, sošek i obrázků . A velkého plyšového v posteli.

Jenom trochu nezávidím dětem, až budou za několik desítek let tuto sbírku vyklízet...

sbírám staré mlýnky, tak nevím, je to taky kýč? 

Hlavně je důležité, jestli vás to těší- a to asi jo.

Tady se v noci vzbudit, tak bych se bála jít na záchod 

Paní je mi moc sympatická, i když její zálibu nesdílím. Nebojí se přiznat, že kýč je kýč- nedělá ze sebe estétku. Prostě jsou věci, které má ráda a kašle na ty, co ohrnují nos.

Ježišmarjá !