Tomu se říká pravá odbornice.Dříve to byli tzv.hajzlbáby,dnes to jsou odbornice.Jaký je to učební obor či střední škola?A kolik berou plat měsíčně?

Co to melete? Hajzlbaba je ta, co vam na verejnem wc da hajzlpapir, a ne historik z vysoke skoly. Muzete jit taky studovat, nikdo vam nebrani!

Slušelo by se poznamenat, že výše psané platí pro křesťanskou Evropu. Nikoliv už třeba pro původní obyvatele severní Ameriky, Asijce, Indy, Araby atp.

v severni Americe Mayove a Azteci byvali velmi cistotni, denne zametali sva mesta, a koupali se take denne. Dodnes to delaji a ocenite to ve verejne doprave.

Tak to nám řekli novinu tím titulkem teda...

Má cenu to číst?

Na které škole se tohle vyučuje? Jdu si podat přihlášku, za tohle je titul zadarmo.

Tak, co by asi v takto krátkém rozhovoru měla říkat?

To je ale blábolení! To je paní profesorka? Za minulost se bohužel musíme stydět, když naši předkové byli barbaři, nevzdělané opice z lesa. Nebyla to ale záležitost celého lidstva.

Ve Starověkém Římě (před 2500 lety!!) měli vymoženosti, o kterých se mnohým nezdá ani dnes. A bez industrializace (kterou paní profesorka považuje za nutnou!!??).

Totéž Čína, Japonsko, Egypt. Tisíce let do minulosti. Ta paní je fakt profesorka? Ne, na dokonalou čistotu opravdu nepotřebujeme elektřinu ani automatickou pračku!

Mnohým se v Římě o těch vymoženostech nezdálo ani tehdy.

Možná vás to trochu vyděsí, ale ještě v roce 1985 žila babička v bytě 2+0, kde byla sice voda a odpad, ale záchod a koupelna byly na chodbě společné. A podotýkám, nebylo to v maloměstě, ale na Praze 7!

Ještě asi před deseti lety jsem slyšel o super pavlačákovém bytě v Praze, kde měli super vymoženost - WC v bytě. No jenže ten by tvořila jen obytná kuchyň a pokoj. WC bylo v tý kuchyni. Za plentou.

Fuj.

„výsernice“

Krásné slovo...

Také mě po ránu rozesmálo...

Co vím, tak se koupalo jednou týdně - většinou v sobotu. Ale denně se lidé myli žínkou (nebo podobně). Spodní prádlo se přepíralo večer v lavoru, když bylo potřeba, jinak s velkým prádlem. Takhle mi to vyprávěla moje babička, která vyrůstala na vsi a do města se stěhovala až když jí bylo třicet pryč.

To já měl kdysi takového kolegu, v pondělí ok, postupně horší a horší, nakonec  z něj vypadlo...

... že se mejou jen v neděli.

Tak nevím, kde paní profesorka ve svém mládí žila..Před 60 lety jsem také byla dítě a měli jsme v koupelně normální velkou vanu se sprchou s teplou a studenou vodou, normánlní splachovací záchod a ústřední topení. V suterénu domu z roka 1936 nebo 7 byla kotelna pro celý dům (ten byl později, někdy koncem 60.let napojen na dálkové topení z teplárny) a taky prádelna. Je fakt, že tam nebyla pračka, ale kotel pod kterým se zatápělo a vyvářelo se v něm prádlo, a velké vany na praní a máchání, pamatuju se, že velké prádlo byla vždycky akce jako hrom na celý den. Drobnější prádlo jsme prali doma ve vaně nebo umyvadle, někdy tedy i za pomoci valchy,to je pravda. První obyčejnou pračku jsme si pořídili až někdy koncem 60.let a tu hroznou prádelnu ve sklepě jsme přestali využívat. Je tedy fakt, že si dneska nedovedu představit, kolik času jsme jen tím blbým praním strávili, ale taky jsme to přežili a dokonce mám pocit, že jsme i přesto žili nějak normálněji a klidněji...

Asi jste žila ve městě a paní profesorka na vesnici. Jsem přibližně tak stará jako vy- a pamatuju nošení vody v konvích ze studny, mytí nádobí ve škopku a praní na valše, ohřívání vody na kamnech... samozřejmě na té vesnici.