Přiznám se že ten obývák spojený s pracovnou tak, jak je to uděláno mi připadá zvláštní - čistě pocitově jako host bych chvíli tápala na kterou že tu sedačku si to mám jít sednout a pak je pro mne prostě nepochopitelné mít stůj s PC těsně u zadní strany televize.

Tím se zcela omezuje to že když někdo kouká na televizi tak prostě u PC nikdo být nemůže a nebo je to přinejmenším dost nepříjemné a zároveň nemůžete při práci o očku TV sledovat kdybyste třeba chtěli

Celkově přesto že je to moderní a čisté, tak mě to moc neoslovilo  - zejména se mi nelíbí některé kusy nábytku  nelíbí se mi židle u stolu ani ty černé skříňky v předsíni.

Nemyslím si že by to byla nějaká hrůza, to rozhodně ne, ale po pravdě nenašla jsem nic, co bych pro sebe považovala za inspiraci. Mám prostě poněkud jiný vkus co se nábytku týče.

Byt mě nějak extra nezaujal, na můj vkus je nějak moc "rozvolněný", neuspořádaný a jednotlivé zóny tak nějak poházené a nezřetelně vymezené. Mám ráda jednoznačnější vymezení. Ale to je celkem fuk, dělali to podle svých potřeb a pocitů.

Co mně ale zarazilo : jak budou "předelávat" ten dětský pokoj. Děti jsou patrně větší, různého pohlaví a navíc vzájemně vlastně "cizí". Dětský pokoj velikostí nic moc, takže žádné zázraky se tam dělat nedají. Být synem majitele, asi bych nebyla moc nadšená, kdybych se při "střídavém" pobytu u svého otce musela jakkoliv dělit a vlastně přenechávat až dosud výhradně svůj prostor vlastně cizí holce, která tam bude bydlet na rozdíl ode mně patrně nepřetržitě furt. To asi vztahu otec-syn neudělá dobrou službu... (o tom, že by některé z dětí nebo dokonce ti dva dospělí, přespávali v obývací části nepříliš velkého bytu -bylo by na čem podle obrázků- a z ložnice udělali druhý dětský pokoj, v textu není zmínka). Nebo je synek natolik tolerantní, že nejen, že se mu rozpadne rodina, ale akceptuje i to, že přijde o svůj prostor v bytě, kde patrně až dosud žil. Nuž, nepřijde mi to zrovna šťastné...

Nelíbí se mi. Je to na mě moc studené a neosobní. Ale architekt se vyřádil.

Je to architektka, celou dobu se to v tom článku píše... a tady jsou její další realizace a fotky:

http://www.archiweb.cz/erika-vasutova

Líbí se mi, že když už mají vrchní skříňky tak jsou až do stropu a to i v kuchyni.

Takhle to má i u dalších realizací - využívá prostor na maximum, co jiného také zbývá, když někdy v těch bytech moc místa není... viz

http://www.archiweb.cz/erika-vasutova

Hezké. A vzhledem k tomu, že v bytě jsou poněkud dražší designérské kousky (Vitra, Softline, Magis, Dante Alvaro...), je vidět, že termín „omezené prostředky“ je značně relativní...

Ale tak některé věci tohoto typu si pak (do)koupíte, až / když na ně máte...

Mě tam nejvíc zaujala ta místnost, která je v tělese bytu, jenže s ním není spojená, vchod má zvenku... tak jestli je to právě ten jejich sklep... Pokoj navíc by se hodil...