- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Také jsme si v dětství stavěli domečky. Nejčastěji ve svahu nebo jsme vyhrabali díru a přez ni dali pár starých vlnitých plechů. Dovnitř jsme dali špalek jako stolík a dvě cihly jako sedátka. Krása spočívala v tom tvoření domečku. Člověk (človíček) se u toho krásně vyhrál a měl skvělý pocit, že něco opravdu vytvořil sám a bez pomoci dospělých.
Věřím, že většině lidí se tyto domečky líbí, já ale v dnešní době radši dopřeju svým dětem ten luxus postavit si vlastní domeček třeba ze starých desek a kusu igelitu a navíc se u toho můžou klidně i zašpinit. Ty domečky na obrázku jsou pro děti které musí "vystajlované" chodit i na zahradu.
Dneska ale uz vubec neni dulezite neco vytvaret nebo neco umet a neco udelat. Jedine co se pocita jsou prachy. Za prachy koupit vilu pro spratka a stavet na obdiv, ze si to mohli dovolit. Co na plat, ze o kus dal soused dre od rana do vecera a ma sotva na najem pro svou rodinu. Tohle je vysledek vlady penez a ztraty veskerych ostatnich hodnot. A adoptovany cernousek na tom nic nezmeni.
Jenže pořád ještě platí, že prachy máš jen když něco umíš a děláš. Jen se to před dětmi maskuje jako by to bylo něco sprostého.
Bohužel to platí především v případě, když "umíš" být protřelý podvodníček a "děláš" svin-stva na hraně zákona nebo se paktuješ s politiky - pak máš prachy.
Přesné. Jako malá jsem si s kamarády stavěla "domky" z krabic a dek, které nám rodiče dali. Nejvíce nás bavilo stavění, pokaždé to vypadalo jinak. U těchto domečků to musí být nuda. Máte jeden a nic s ním nenaděláte, my jsme měli pokaždé něco jiného.....