„Možná jsem ho okouzlila květinovým věncem z krepového papíru, který jsme rozdávali na pláži ve Veletržáku. Výstava měla úspěch, někteří z nás dostali úpal,“ říká Aneta. „Po veletrhu však nastala absolutně mrtvá sezóna a já začala propadat depresi: tak, na prahu stáří a chudoby budu mít dítě…“
Začátkem léta přišly konečně velké zakázky, a bylo jich dokonce víc, než se zdálo zvládnout. Firma se znovu dostala do správných obrátek . Pak přišla velká voda a pořád stoupala. Aneta se byla na svůj showroom v Klimentské podívat o půlnoci, kdy ještě držela hráz a všichni tvrdili, že řeka je za kulminačním bodem. V pět ráno tu byla znovu – nad třímetrovou hladinou jezera koukal jen nápis Linea Pura.
„Ještě horší pocity jsem měla po opadnutí vody. Uplavala nám spousta zásob, nezachránili jsme vůbec nic, zkáza byla kompletní včetně počítačů a účetnictví. Trávili jsme léto v bahně, plnili kontejnery, všude strašný zápach. V této době jsem již s jistotou věděla, že náš team bude rozšířen o holčičku, kterou jsem každý den přemlouvala, aby nevnímala moje nálady.
Linea Pura se znovu přesunula „domů“ na Ořechovku, kde už v klidu projektovali architekti. „Každý si urval své dva metry čtvereční a zase jsme pokračovali v přerušené práci. Nový showroom v Klimentské bude slavnostně otevřený v květnu a tak je zatím Ořechovka bezpečnou oázou, kam ani voda nedosáhne.
Na prosincovou výstavu art & decoration přišla už Aneta Rašovičová s dcerkou Nikolou…
