Hřiště pro malé i velké. Na bronzových koních se dá jezdit, v jezírku koupat....

Hřiště pro malé i velké. Na bronzových koních se dá jezdit, v jezírku koupat. Park se zkrátka povedl. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Nejlepší místo k životu. Dejvice jsou výstavní čtvrtí pro skvělý život

  • 125
Dejvice jsou skvělé místo pro děti i dospělé. Můj syn jednou vrazil domů a volal: „Mami, Dejvice jsou to nejlepší místo k životu.“ Byl mokrý, měl v rukou snowboard a právě se vrátil ze snowparku před hanspaulskou školou. V létě se vracel stejně nadšený od Koněva nebo ze Pstruhů s kopačákem.

O Dejvicích jsem se poprvé dověděla v dětství z Werichovy pohádky O lakomé Barce. Farářova posluhovačka prý byla stejně lakomá jako všichni ostatní ze vsi Dejvice. Dodnes by mě zajímalo, jak vypadaly záclony ze šlupek od buřtů, které z lakoty šila na farní okna.

Navzdory Werichově fantazii jsou Dejvice výstavní čtvrtí se širokými ulicemi, zelení a honosnými prvorepublikovými činžovními domy, obchody, kavárnami i restauracemi. Ideální vzdálenost od centra, kvalitní architektura, parky a služby tak naplňují všechny předpoklady pro poklidný, spořádaný a blahobytný život.

Fotogalerie

Každá obec má středobod definovaný náměstím nebo návsí. Pomyslné dejvické centrum se jmenuje Vítězné náměstí, ale nikdo mu neřekne jinak než Kulaťák. Úloha náměstí velkoryse navrženého architektem Antonínem Engelem byla rozhodnutím o výstavbě tunelu Blanka a jeho vyvedením do Svatovítské ulice ústící na Kulaťák determinována na pouhou rušnou křižovatku.

Nadprůměrný provoz aut denně ovlivňuje život kolem náměstí a částečně odřízl i pomyslné centrum kolem Dejvické od zbytku čtvrti. Radniční územní plánovači sice pláčou, že kvůli chybějícímu náměstí se nemají Dejvičtí kde shromažďovat, ovšem ti se zařídili po svém.

K uzavření kruhu na Kulaťáku nikdy nedošlo, a tak na jeho nezastavěné severozápadní čtvrtině rozbíjí teď každou sobotu své stánky farmářský trh. Skoro se zdá, že pravidelným programem všech Dejvických bez rozdílu věku, pohlaví i sociálního zařazení je sobotní dopoledne na trhu.

Atmosféra tržiště má i po letech úžasně pozitivní energii. Je tu rušno, veselo, voňavo i družno. Developeři se ale stále pevně drží své příležitosti a vytrvale se snaží kruh uzavřít. Urbanisté a architekti navrhují jeden mohutnější komplex za druhým. Doufejme tedy, že si Dejvičtí budou moci ponechat svůj sobotní rituál (viz článek „Ledního medvěda“ na Vítězném náměstí nahradí byty a obchod).

Svetry v kině

Místní si sem tam postesknou, že Dejvická ulice pomalu ztrácí duch obchodního korza. Dnes tu totiž najdete především řadu bankovních domů, tu a tam prostřídaných květinářstvími a několika zlatníky.

Jedním z mála vytrvalých je obchod „Ryby, drůbež, zvěřina“, vybavený širokou škálou sortimentu, čítajícího dokonce i žraloka nebo nutrii. Na začátku Dejvické hned u metra Hradčanská býval kdysi biograf Bruska. Kino proměněné na obchod zaplněný levnými asijskými hadříky za návštěvu přesto stojí. Nájemce ho totiž ponechal v původním stavu, a tak při procházení mezi stojany klesáte a stoupáte po šikmé podlaze sálu.

Uprostřed Dejvické si můžete ve společnosti bronzového Hurvajze, Spejbla a Máničky odpočinout na lavičce před kultovním dětským divadlem. Vyústění Dejvické na Kulaťák je zahrazeno betonovými zátarasy a ve vzniklém slepém cípu parkovala auta. Loni zde radnice za významné pomoci okolních podnikatelů postavila dřevěné pódium a vybrala název Šesťák. Na Šesťáku se posedává, tančí, tvoří, sledují filmy, cvičí jóga. Dejvičtí tak konečně mají svoje náměstí.

Studentským životem tepající Klubovna. Bývalou dvojtřídku stojící v zahradě vedle kasáren obsadili mladí nájemci.

Kromě tunelu Blanka napsal bývalý dejvický starosta do dějin své čtvrti ještě jednu výraznou kapitolu. V 90. letech, v době jeho působení na radnici, byla ve Wuchterlově ulici zbourána stará škola, tehdejší sídlo undergroundového kulturně sociálního centra. Na jejím místě vzniklo dodnes nepojmenované náměstíčko s podzemními garážemi a parkem. Dejvičtí mu ale neřeknou jinak než Bémovy sady.

Emoce postupně vychladly a prostor se třemi bronzovými sochami koní od Michala Gabriela zrcadlícími se na vodní hladině se stal oblíbeným místem pro hry i odpočinek. Pohled na nehybné stádečko koní korunovaný novogotickou budovou Husova sboru se rozevírá již z Dejvické a neznám místního, který by se opomněl pokochat.

Další ulicí, která vede z města na Kulaťák, je třída Čs. armády. Přibližně uprostřed se rozšiřuje do náměstí Svobody, na kterém září meziválečný funkcionalistický Skleněný palác architekta Podzemného. Obytný dům má přízemí obsazené restauracemi, obřadní síní, obchody i galerií.

Ve vnitrobloku prý býval i tenisový kurt, zahrada a dětské hřiště a na střeše sluneční terasa. Byty byly vybaveny podlahovým topením a vestavěnými skříněmi. Ve své době se o paláci psalo jako o zářivé architektuře se silným výrazem a důslednou koncepcí, která se vynořila z přemíry smutného braku. Skleňák září dodnes.

Za Vítězným náměstím směrem z města se rozkládá rozsáhlý vysokoškolský kampus technických univerzit, uprostřed kterého stojí nová budova Národní technické knihovny od architektonického studia Projektil. Její mohutnost zmírňuje měkce zaoblená skleněná fasáda a strohost vnitřního betonu rozveselují barevné podlahy a komiksy od Dana Perjovschiho vyryté do stěn ochozů.

Knihovna boří bariéry mezi studujícími a běžnými občany nejen svou netradiční architekturou. V její kavárně i na betonovém plácku kolem se bezvadně povídá, zevluje i poslouchá muzika a skvělá galerie NTK nabízí výstavy současného umění, architektury i studentských projektů.

Hotel pro Stalina. Na špičce hotelu zářila rudá hvězda, v devadesátých letech změnila barvu na zelenou a nyní je zlatá a otočená směrem k Pražskému hradu.

Kuriózní sorela

Z knihovny se vydejme procházkou přes Zelenou ulici kolem legendárního Dejvického divadla na Jugoslávských partyzánů až k hotelu International.  Architekty proklínaná stavba, která dokonale reprezentuje socialistický realismus zvaný sorela, byla postavena jako hotel pro ruské generály a dnes je památkově chráněná.

Poslední ulice, která vybíhá z Kulaťáku, je Evropská. Část nad Vítězným náměstím prochází výrazným stavebním rozvojem, a tak za hřmotnými novostavbami téměř zaniká funkcionalistický skvost architekta Linharta, budova původního Státního reformního reálného gymnázia.

Po cestě si nezapomeňte odskočit do hotelu Diplomat. V druhém podzemním podlaží totiž hned vedle obrovskými nástěnnými malbami vyzdobených podzemních garáží skrývá tu nejautentičtější japonskou restauraci Katsura.

Součástí jídelního lístku jsou výsledky japonské fotbalové ligy, televize vysílá pořady japonské veřejnoprávní televize a obsluhují samozřejmě Japonci. Zkuste omeletu okonomijaki dochucenou třepotajícím se sušeným tuňákem nebo tokijský ramen, a když si objednáte whisky, přinesou vám celou lahev.

Staré dobré Dejvice

Po Evropské ještě před gymnáziem odbočte vlevo a před železničním podjezdem rovněž vlevo. Rušné město se promění v klidnou procházku vilami Starých Dejvic. Uvítá vás bělostná funkcionalistická vila od architekta Čermáka. Jen o pár metrů dál najdete kus dejvické historie doslova zahrabaný v odpadcích.

Do původního centra vesnice Dejvice, Proboštského dvora s pivovarem, později přestavěným na kostel svatého Václava, dnes Dejvičtí vozí nepotřebné krámy a v noci v něm parkují popelářské vozy. Ulice kolem sběrného dvora končí v parku Hadovka obsazeném sochami Františka Skály, Jaroslava Róny, Michala Gabriela, Jasana Zoubka a Stefana Milkova.

Dál si už Dejvičák území nenárokuje. Skvostné vily na Hanspaulce i v osadě Baba ani malebné Šárecké údolí by ho ani nenapadlo nazývat Dejvicemi, ačkoli územně k Dejvicím patří.

Dům pro prezidenta. Dejvice se zalíbily i Václavu Havlovi, takže si zde koupil vilu.

Starousedlík raději obrátí své kroky zpět k dejvické Nádražce. Ta ještě z posledních sil odolává zubu času i průvanu nové doby. Hospoda je sídlem uctívačů legendárního hlasatele Miloše Frýby a jeho tvář pozoruje hosty z televizní obrazovky postavené na výčepním pultu.

Záchody se sice po rekonstrukci přestěhovaly z peronu dovnitř budovy, ale štamgasti je už zvládli upravit do původní nádražní podoby. V Nádražce se konají koncerty kapel s mnohoslibnými názvy, Tři čutory, Odečet plynu, Shiva či Pink sox. Pivo stojí kolem dvacky a panák zelené šestnáct korun. 

Po cestě se zastavte ve studentským životem tepající Klubovně. Bývalou dvojtřídku stojící v zahradě vedle kasáren obsadili mladí nájemci. Prosté pití piva prokládají hudebními produkcemi, filmovou projekcí, divadlem, pravidelným blešákem i střiháním vlasů. V Dejvicích nuda nevládne. Rodinný život se tak prolíná se studentskou nevázaností v duchu retra, udergroundu i současnosti.

Hanspaulka. Legendární čtvrť, kde žila i Lída Baarová

27. září 2015