Důležité je také umístění oken a jejich dobrý výběr. I tento faktor může ovlivnit tepelné ztráty. Nejdůležitější je však správně navržený topný systém.
Nízkoenergetické domy
U tzv. nízkoenergetických domů se setkáme s nízkoteplotním systémem, který umožňuje případné napojení zdrojů tepla, využívajících obnovitelné zdroje energie jako např. tepelná čerpadla či sluneční zařízení apod.
Musíme brát na vědomí, že energii nám mohou ušetřit i vhodně vybrané zařizovací předměty a především domácí elektrospotřebiče. Pro snadnou orientaci v nabídce na trhu slouží tzv. energetické štítky, ze kterých se dozvíme, do jaké energetické třídy námi vybraný spotřebič patří. „A+“ znamená nejnižší spotřebu energie a nejvyšší účinnost.
Krby a krbová topeniště
Pro řadu z nás je velice příjemné sledovat mihotající se plamínky, cítit vůni dřeva a vzpomínat na nádherné letní večery. Krb nepřináší svému majiteli do domu pouze teplo, ale je současně potěšením pro oko a skvělým doplňkem interiéru, v mnohých případech dominantním.
Jen kdyby klasické zdroje tepla nebyly na spotřebu topiva tak náročné! Existuje však jedna možnost. Když z nich vytvoříme centrálu pro ústřední vytápění horkým vzduchem, který je veden převody ukrytými ve stěnách, v podlaze i ve stropě.
Ventilačními kanálky se pak prohřívají místnosti a naopak z nich odsávají chladnější vzduch, který je následně vyveden komínem. V novostavbách s tímto systémem není problém. U starých domů se hledají alternativní řešení.
Jedním z nich může být teplovodní krbové topeniště. Na první pohled není poznat, že je na zadní straně krbu ukryto důmyslné technologické zařízení, které může sloužit jako hlavní zdroj tepla pro celý dům, nebo posilovat výkon stávajícího plynového nebo elektrického kotle. Přitom se v něm topí levným médiem. Zbývá jen vyřešit otázku volby topiva.
Zvolit si můžeme dřevo listnatých stromů, které by mělo být tvrdé a ne vlhké více než 15 - 20 %. Vhodné jsou i dub, buk, bříza či jasan.
Lacinou variantou je právě zmíněná bříza. O osikovém dřevu je známo, že nezanechává v převodech saze. Vyhýbat bychom se měli naopak jehličnanům a naprosto nevhodné je dřevo natřené či namořené, z něhož se uvolňují jedovaté látky.
Podlahové vytápění
Velice oblíbenou a rozšířenou variantou je podlahové vytápění. Existuje řada protichůdných názorů na tento druh vytápění. Nevýhodou je, že se dlouho zahřívá, ale zato potom déle drží teplo. Hodí se prakticky všude, obzvláště pak tam, kde je chladná dlažba.
Často se s tímto vytápěním setkáme jako s doplňkovým zdrojem tepla. Výhodou je, že nemusíme řešit jeho design. Je jednoduše schované pod podlahou. Jeho instalaci je vhodné nechat na odborníkovi. Když můžeme vytápět podlahu, proč ne zdi?
Jedná se o obdobu podlahového topení, jen je vedeno pod omítkou stěny. Umí zužitkovat obnovitelné zdroje energie, a navíc v zimě hřeje a v létě chladí. V obou případech je nejlepším tepelným médiem kondenzační kotel.
Tento dokáže např. vytěžit teplo z kapiček vodních par obsažených v odpadních zplodinách. Systém vytápění stěnami je zatím méně známý, ale jedno je jisté. Je vysoce ekonomický a patří mezi „nejzdravější“.
A jak stěnu vyhřát? Uváděny jsou zatím tři možnosti. První je pomocí teplého vzduchu. Ten proudí do výměníku umístěného ve stěně do svislých kanálků.
Druhý je pomocí nízkých konvektorů. Teplý vzduch pak proudí lištami po obvodu zdi, přičemž konvektor je umístěn v podlahové části.
Třetí varianta je pomocí soustavy umístěné pod omítkou. Jedná se o nejvyužívanější způsob. Souborem trubek proudí topné médium (ohřátá voda). Stěna se díky vytápěcím kanálkům stává velikým otopným tělesem. Princip stěnového vytápění se nikterak neliší od podlahového. Odpadá však nepříjemný pocit chladu od okolních stěn.
 Krb by měl vhodně dotvářet interiér a ladit s ním. |
