Zatímco Italové si ani v době hospodářské recese "svůj design" vzít nenechají, německé firmy musejí sázet na jistotu. Není čas na hrdinství ani na převratné změny.
Na Mezinárodním veletrhu nábytku (imm) v Kolíně, který skončil před pár dny, to bylo znát na každém kroku. Včetně spousty "retro" křesel a židlí nebo jejich napodobenin. Zákazníci se odměnili více než stotisícovou návštěvností.
imm"Letošní veletrh byl pro nás daleko nejúspěšnějším za několik posledních let," tvrdil např. Uwe Klass, hlavní jednatel Svazu německého nábytkářského průmyslu po skončení imm, po milánském Salone del Mobile druhé největší akci tohoto typu v Evropě. |
Výrobci měli jasno: náš zákazník má rád dřevo, tak je dostane. Třeba s moderním face-liftem. Například firma Voglauer předvedla zajímavou kombinaci dřeva a hnědého pískovaného skla v matném provedení, které eliminuje pocit chladu spojovaný s tímto materiálem.
Jako protiklad k hladkému sklu posloužilo dřevo s výraznou strukturou, jež na dotyk připomínala kartáčované či drásané podlahy. Tento dojem podporoval i menší formát použitých plátů dřeva.
Dřeva tu bylo vůbec poměrně hodně, řadu let oblíbené bělené provedení však ustoupilo, barvy se pohybovaly hlavně v tradičních dubových a ořechových odstínech, výrazné dezény typu tropického zebrana byste tu hledali také téměř marně.
Celkově však vládla bílá barva stejně jako na loňském dubnovém veletrhu v Miláně, obdobně jako v Itálii se zmenšily proporce, nábytek lze nakupovat po skřínkách, komplety nelákají. Důvod? Hlavně stále vzrůstající počet singl domácností v malých bytech. A možná i nižší kupní síla.
Co potřebuje singl
Veletrh v Kolíně se hodně snažil uspokojit současnou poptávku ze strany singl domácností. Ty žádají variabilní řešení šetřící místo a přitom zachovávající pocit volného prostoru. A to i v malém bytě. Vyhledávají proto třeba multifunkční čalouněný nábytek.
Pohovky tak lze s minimální námahou rozkládat či naklánět opěrky, přímo do pohovek se integrují odkladní stolky. Velké ušáky nahrazují subtilnější polohovací provedení s podnožkou, křesla pak pufy.
A protože pod pojmem "singl" bývá vnímán především mladý zákazník, nesmí chybět ani odvážnější design (raději ale u drobných a snadno obměnitelných kusů) a barvy vyhovující této cílové skupině včetně designově pojatých dokovacích stanic pro iPod. Některé připomínaly silniční kužele, jiné poličky na knihy. Do nich designéři dokázali implantovat také osvětlení či rádio.
A zase ta bílá
Převládající barvou na kolínském výstavišti byla jednoznačně bílá, možná trochu překvapivě i u čalouněného nábytku. Její dominanci zdůvodnili designéři tím, že jde o výchozí barvu, navíc ji lze doplnit jakoukoli další.
Někteří výrobci se změnou barvy počítají předem – k inovacím se řadily třeba skříňky, kde čelní plochy dvířek fungují na magnety. Lze je tak snadno vyměnit za nové v jiné barvě.
A bílá na pohovkách? Moderní úpravy látek a zejména kůže na čalounění usnadňují údržbu. Modrá, lila či fialová fungovaly spíše jen jako doplňkové barvy, silnou pozici si samozřejmě držela šedá a černá.
Bílý lesk na skřínkách však nepatřil pouze klasickému laku na MDF deskách či masivu, ale také fóliím a lakovanému kovu. Dokonalé provedení bylo možné odhalit jen poklepem.
Výrazné barvy se objevily hlavně v dětském nábytku, který se doslova vyžíval v různých princeznách, pirátech či růžových pokojících ve stylu panenky Barbie.
Když se potomek rozhodne pro jiné hrdiny, má ale smůlu on, nebo rodiče. Prostor pro dětskou fantazii zde výrobci nenechali. Kdo má dost peněz, může měnit nábytek každých pár roků. Protože i Německo zasáhl baby boom, byl zájem hlavně o pokojíky těch nejmenších.
Veletrh jako návod
I kolínský veletrh potvrdil, že spojení kuchyně, jídelny a obývacího pokoje se jen tak nezmění. K propojení dochází i na konzervativním německém trhu také mezi ložnicí a koupelnou, která se ovšem mění v lázně.
Snahou vystavovatelů bylo návštěvníky přesvědčit, že přechody mezi jednotlivými zónami v bytě - kuchyní a obývacím pokojem, koupelnou a ložnicí – mají být co nejplynulejší.
Architekti, kteří navrhovali výstavní kóje, se snažili ukázat, jak má vypadat správná dispozice takového otevřeného prostoru – vždy se má sbíhat k nějakému centrálnímu bodu.
Důraz kladli také na doplňky a osvětlení. Snad žádný výrobce si proto nedovolil nabídnout skřínky, regály, ale i lůžka a skříně bez osvětlení v LED provedení.
Občas zazářilo i něco jiného – třeba Swarovského kamínky na dveřích skříní nebo "zlato" na vaně v podobě dámské lodičky, kde voda místo z baterie prýští z paty. S tímto nápadem ovšem přišli Italové. Ti zde prezentovali své kolekce ale jen jako "ochutnávku", jejich čas přijde až v dubnu v Miláně.
Česká účast
Do Kolína přišly tři firmy pod "českou vlajkou". První pouze prodává zboží vyrobené v zahraničí, druhá - Ahorn, výrobce lamelových roštů - tu prezentovala kromě standardní produkce i elektrické polohovací rošty, které lze zařadit klidně do kategorie zdravotních.
Ton z Bystřice pod Hostýnem opět ukázal, že jeho přítomnost na všech důležitých světových veletrzích a výstavách, kde bývá často jediným českým zástupcem, není náhoda. Dávno už nenabízí pouze "thonetky".
Navrhuje pro něj moderní židle Tom Kelley, designér německého původu tvořící v Itálii, ale také mladý dánský designér Mads K. Johansen, jehož židle Stockholm (na českém trhu nabízené za necelé tři tisíce korun) putují už ve stovkách kusů do Anglie či Švýcarska, či další mladý nadějný designér, Zdeněk Pudil, absolvent VŠUP.
Vedle zajímavých novinek si Ton zaslouží i pochvalu za výstavní stánek a nezbytné vybavení pro veletrh, od graficky skvěle připraveného katalogu až po podklady pro obchodníky. Pochvalu dal firmě Ton vlastně už samotný veletrh imm, když ji poprvé umístil do pavilonu č. 11, tzv. Design Hall, kde se prezentovaly pouze ty nejlepší světové firmy.
České nábytkářské firmy mají pro domácí prezentaci smůlu. Ve stejném termínu, kdy se koná veletrh v Miláně, se totiž uskuteční Stavební veletrh v Brně, jehož by se měly poprvé zúčastnit. Jejich "původní" výstava Mobitex totiž zanikla. Kvalitní český nábytek tak bude letos pravděpodobně směřovat do Milána. Nebo příští rok i do Kolína nad Rýnem.