van začal v roce 1956 v Kalifornii. Zdravotní problémy malého chlapce z italské rodiny Jacuzzi vyžadovaly denní rehabilitační péči s aplikací vodní masáže. V příbuzenstvu byla celá řada nadaných konstruktérů. Krev není voda, a tak dospělí udělali všechno pro to, aby dítěti pomohli. Přizpůsobili proto jedno z čerpadel vyráběných rodinnou firmou novému úkolu. Vířivé vany firma Jacuzzi vyráběla pro nemocnice a fitness centra. Pro domácí potřeby byl sestrojen vhodný typ až v roce 1968, kdy s ní přišel Roy Jacuzzi. V současné době se výrobou hydromasážních van a systémů zabývá asi tisíc firem po celém světě včetně České republiky a jejich počet stále roste.
Více nemusí být lépe
To, co hydromasážní vanu na první pohled odlišuje od obyčejné, jsou trysky. Obvyklý počet trysek je pět až šest, dvě na nohy, dvě na horní polovinu těla a jedna až dvě na záda. Více klasických trysek už je spíše jen hrou na vnější efekt a nijak podstatně účinnost hydromasáže nezvyšuje. To se ale netýká takzvaných mikrotrysek pro reflexní vodní masáž chodidel nebo nervosvalovou masáž zad. Pozor na slogany některých firem typu "umístíme vám trysky podle přání". Je to stejné, jako kdyby si zákazník u auta měl určovat, kde mají být namontována kola a kde volant. Rozhodnutí o umístění trysek prostě běžnému uživateli nepřísluší.
Skryté záludnosti
A jak to ve vířivce funguje? Sací potrubí přivádí vodu z vany do čerpadla a z něj do výtlačného potrubí, které posílá vodu pod tlakem do trysek. U levnějších zařízení se používají místo potrubí pružné hadice. Časem se ale prověšují a zůstává v nich zbytková voda, v níž se mohou množit mikroorganismy. Zahnívající voda může být příčinou různých komplikací, zdravotních, technických i "estetických". S hadicemi mohou být potíže i při častém používání pulsační funkce vany, protože se mohou postupně uvolnit v lepených spojích. Lepší je proto pevné potrubí třeba z polyetylenu, které je zároveň lehké. Celý systém musí být vyspádován tak, aby po vypuštění vany všechna voda vytekla a soustava včetně komory čerpadla zůstala suchá. Některé systémy jsou dnes už vymyšleny tak, aby bez zapnutí hydromasáže voda vůbec do potrubí nepronikla. Takovou vanu je možno používat i pro běžnou koupel s pěnivými přísadami, které jinak do vířivé vany vůbec nepatří. Krycí panely musí umožnit přístup k agregátům hydromasážní vany, a to i přístup vzduchu. Také u obezděných van nesmějí chybět dvířka nebo odnímatelné panely.
Co je ke koupi
V současné době je trh v naší republice poměrně nasycen. Levná zařízení začínají kolem patnácti tisíc korun, ty nejdražší systémy konkurují cenou zahraničním automobilům. V nižší cenové kategorii nabízejí vany například domácí firmy VAGNERPLAST (používá hydromasážní technologii KOLLER od značkového rakouského výrobce) a TEIKO (v poslední době většinou využívá italskou technologii AQUAPLUS). Doplňují je zahraniční výrobky, například poměrně levné vany SPARTAN se dovážejí z Kanady. Střední třídu (kolem 50 až 80 tisíc korun bez DPH) představuje z domácích firem v poslední době zejména POLYSAN, dále pak holandská RIHO (u nás pod značkou JVP) či ASTERIA. A špičková zařízení v cenách od jednoho sta tisíc korun výše reprezentují zejména značkové výrobky italskoamerické společnosti JACUZZI, italských firem TEUCO a ALBATROS nebo německých výrobců HOESCH, DUSCHOLUX a KALDEWEI.
Perlička pro relaxaci
Vedle "vířivky" se můžete setkat také s takzvanou "perličkou", neboli perlivou vzdušnou lázní. Jejím základem je kompresor, který vhání soustavou trubic vzduch do vany prostřednictvím vzduchových trysek umístěných po celé ploše dna. Hydromasážní efekt lze hodnotit jako zanedbatelný, ale to nevadí. Smyslem perličky je navození relaxace, tedy psychického uvolnění a příjemných pocitů. Nejjednoduššími zařízeními, přibližujícími se k perličce, jsou vanové vkládací rohože. Výrobci je nabízejí za necelé dva tisíce korun. Problém bývá nejen s účinkem (výkony používaných kompresorů jsou podstatně nižší než u zabudovaných perličkových soustav), ale i se životností a někdy i s možností efektivní údržby.
Základní pravidla pro hydromasážní vany
* hydromasážní trysky nemají být nastaveny kolmo proti povrchu těla, měly by směřovat k tělu pod šikmým úhlem
* vířivý proud vody by měl směřovat k srdci, aby podporoval návrat žilní krve
* vířivý proud by měl být přerušován, nebo má být proudění turbu lentní a mít proměnlivý charakter, aby změny působícího tlaku podporovaly střídavě naplnění a vyprázdnění cév
Více nemusí být lépe
To, co hydromasážní vanu na první pohled odlišuje od obyčejné, jsou trysky. Obvyklý počet trysek je pět až šest, dvě na nohy, dvě na horní polovinu těla a jedna až dvě na záda. Více klasických trysek už je spíše jen hrou na vnější efekt a nijak podstatně účinnost hydromasáže nezvyšuje. To se ale netýká takzvaných mikrotrysek pro reflexní vodní masáž chodidel nebo nervosvalovou masáž zad. Pozor na slogany některých firem typu "umístíme vám trysky podle přání". Je to stejné, jako kdyby si zákazník u auta měl určovat, kde mají být namontována kola a kde volant. Rozhodnutí o umístění trysek prostě běžnému uživateli nepřísluší.
Skryté záludnosti
A jak to ve vířivce funguje? Sací potrubí přivádí vodu z vany do čerpadla a z něj do výtlačného potrubí, které posílá vodu pod tlakem do trysek. U levnějších zařízení se používají místo potrubí pružné hadice. Časem se ale prověšují a zůstává v nich zbytková voda, v níž se mohou množit mikroorganismy. Zahnívající voda může být příčinou různých komplikací, zdravotních, technických i "estetických". S hadicemi mohou být potíže i při častém používání pulsační funkce vany, protože se mohou postupně uvolnit v lepených spojích. Lepší je proto pevné potrubí třeba z polyetylenu, které je zároveň lehké. Celý systém musí být vyspádován tak, aby po vypuštění vany všechna voda vytekla a soustava včetně komory čerpadla zůstala suchá. Některé systémy jsou dnes už vymyšleny tak, aby bez zapnutí hydromasáže voda vůbec do potrubí nepronikla. Takovou vanu je možno používat i pro běžnou koupel s pěnivými přísadami, které jinak do vířivé vany vůbec nepatří. Krycí panely musí umožnit přístup k agregátům hydromasážní vany, a to i přístup vzduchu. Také u obezděných van nesmějí chybět dvířka nebo odnímatelné panely.
Co je ke koupi
V současné době je trh v naší republice poměrně nasycen. Levná zařízení začínají kolem patnácti tisíc korun, ty nejdražší systémy konkurují cenou zahraničním automobilům. V nižší cenové kategorii nabízejí vany například domácí firmy VAGNERPLAST (používá hydromasážní technologii KOLLER od značkového rakouského výrobce) a TEIKO (v poslední době většinou využívá italskou technologii AQUAPLUS). Doplňují je zahraniční výrobky, například poměrně levné vany SPARTAN se dovážejí z Kanady. Střední třídu (kolem 50 až 80 tisíc korun bez DPH) představuje z domácích firem v poslední době zejména POLYSAN, dále pak holandská RIHO (u nás pod značkou JVP) či ASTERIA. A špičková zařízení v cenách od jednoho sta tisíc korun výše reprezentují zejména značkové výrobky italskoamerické společnosti JACUZZI, italských firem TEUCO a ALBATROS nebo německých výrobců HOESCH, DUSCHOLUX a KALDEWEI.
Perlička pro relaxaci
Vedle "vířivky" se můžete setkat také s takzvanou "perličkou", neboli perlivou vzdušnou lázní. Jejím základem je kompresor, který vhání soustavou trubic vzduch do vany prostřednictvím vzduchových trysek umístěných po celé ploše dna. Hydromasážní efekt lze hodnotit jako zanedbatelný, ale to nevadí. Smyslem perličky je navození relaxace, tedy psychického uvolnění a příjemných pocitů. Nejjednoduššími zařízeními, přibližujícími se k perličce, jsou vanové vkládací rohože. Výrobci je nabízejí za necelé dva tisíce korun. Problém bývá nejen s účinkem (výkony používaných kompresorů jsou podstatně nižší než u zabudovaných perličkových soustav), ale i se životností a někdy i s možností efektivní údržby.
Základní pravidla pro hydromasážní vany
* hydromasážní trysky nemají být nastaveny kolmo proti povrchu těla, měly by směřovat k tělu pod šikmým úhlem
* vířivý proud vody by měl směřovat k srdci, aby podporoval návrat žilní krve
* vířivý proud by měl být přerušován, nebo má být proudění turbu lentní a mít proměnlivý charakter, aby změny působícího tlaku podporovaly střídavě naplnění a vyprázdnění cév
