Do malebné vesničky Giverny zasazené do oblých kopců se otec impresionismu zamiloval na první pohled, když tudy v roce 1883 projížděl vlakem. Brzy nato se mu zde podařilo najít prostorný dům k pronájmu, kam se okamžitě s rodinou nastěhoval. Prožil tu šťastných 43 let až do své smrti.
Rozlehlé zahradě obklopující jeho rezidenci severně od Paříže vděčí svět za mnohá mistrovská díla impresionismu. A nejen Monetova. Koncem 19. století se jeho dům stal doslova poutním místem mnoha umělců. Pro inspiraci sem jezdili Cézanne, Renoir, Sysley, Pissaro i Matisse. Proto se Giverny a celá Normandie považují za kolébku impresionismu.
Normanská zahrada je nápadná svou symetrií
Zahrada jako věčná inspirace
K novému bydlišti přilnul mistr velmi rychle. V roce 1890 je od původních majitelů odkoupil, a protože měl blíže k růžím než ke kapustě, pustil se do rozsáhlé proměny zahrady. Trvala téměř čtyřicet let a stala se jeho nesmírnou vášní.
Náklady na zvelebení zahrady rostly velmi rychle, přímo úměrně jeho slávě. Před domem vyrostla tříakrová symetrická normanská zahrada (Clos Normand) tvořená sto tisíci jednoletých rostlin a stejným počtem trvalek, protkaná úzkými pěšinkami. Každý záhon hýří směsicí barev, která v každou roční dobu mění odstín a vytváří tak nová a nová zátiší.
Japonský most byl oblíbeným motivem Monetových maleb
Vzdálenější část zahrady má orientální nádech, k němuž přispívá dvojice japonských mostů klenoucích se přes jezírko s lekníny. Monet kvůli němu dokonce neváhal odklonit rameno říčky Epte.
I zde je na každém kroku patrná jeho láska ke květinám a barvám, obě zahrady se samy staly mistrovými uměleckými díly a po několik desetiletí hlavními motivy většiny jeho maleb.
Lekníny ve vodní zahradě
Claude Monet a leknínyClaude Monet miloval vodu a květiny, proto bylo jezírko s lekníny důležitým počinem. Jednoho dne jej napadlo svou vodní zahradu namalovat a od té doby se stala jeho hlavní modelkou. Odraz nebe a okolních rostlin vytvářel neobyčejné zátiší, které mistr zvěčnil na mnoha slavných plátnech. Jedna olejomalba ze série Jezírko s lekníny byla před dvěma lety v Londýně prodána za 40 milionů liber (asi 1,2 miliardy korun). Vstoupila tak o dějin jako nejdražší umělecký předmět, který byl kdy vydražen na evropské aukci (rekord vede Pablo Picasso s obrazem Nahá v sochařském ateliéru, ale tato aukce proběhla v New Yorku). |
Dům je pečlivě udržovaný jako za Monetova života
Dům pro rodinu i přátele
Neméně zajímavý je samotný dům s pestrobarevným interiérem. V modrém "čtecím" salonku pokračuje mistrovo nadšení pro Zemi vycházejícího slunce, tentokráte má podobu japonských rytin.
Vedlejší místnost využíval malíř nejdřív jako ateliér, později v prostorách vznikl obývací pokoj v anglickém stylu vybavený proutěným nábytkem. Obrazy a fotografie na stěnách z něj navíc udělaly jakousi rodinnou galerii. Právě zde se nad šálkem kávy či něčeho ostřejšího debatovalo o umění.
Modrobílá mozaika připomíná vybavení kuchyní ve Středomoří
Levé křídlo domu patří gastronomii. Ve žlutě laděné jídelně se kolem stolu usadilo až dvanáct jedlíků. Nebyl to žádný problém, jen Monetových bylo deset. Místnost je vybavená nábytkem podle tehdejší poslední módy, stěny zdobí nepostradatelné rytiny.
V prosklených komodách je ukryt sváteční modrožlutý jídelní servis, který si Monet nechal vyrobit na zakázku. Prostorná kuchyně zaujme modrobílou mozaikou připomínající Středozemí, kam se Monet rád vracel. Nepřehlédnutelný robustní sporák s mnoha plotýnkami a troubami byl pro početnou rodinu nutností.
Do žlutě laděné jídelny se vešlo až dvanáct hodovníků
Druhé patro pak skrývá soukromé ložnice jednotlivých obyvatel. V Monetově pokoji se dochoval zdobený kabinet a dřevěná komoda z 18. století.
Desítky maleb starých mistrů, které visely na stěnách, již vystřídaly dobové obrazy. I jim však konkuruje úchvatný výhled do zahrady. Přes šatnu sousedí ložnice mistrovy druhé ženy Alice a miniaturní šicí pokojík. Stěny obou ložnic halí damašek. Pokoje dětí v bočním traktu nebyly veřejnosti zpřístupněny.
Obývací pokoj je zároveň rodinnou galerií
V roce 1910 Monet "vyrostl" ze svého tehdejšího ateliéru, a nechal si proto v nevyužitém zahradním domku vybudovat ateliér nový o rozloze 300 m2. Tam se pohodlně vešlo jeho malířské náčiní, několik velkých pláten, ale i kanape pro chvíle odpočinku. Proskleným stropem navíc pronikalo dovnitř dost světla, což bylo pro jeho práci nezbytné.
Nadace Clauda MonetaPo smrti Claudova syna Michela, posledního dědice z rodiny Monetových, přechází v roce 1966 zanedbaný dům i pozemky do vlastnictví francouzské Akademie výtvarných umění (Académie des Beaux Arts), která je s pomocí amerických mecenášů věrně rekonstruuje. V roce 1980 vzniká Nadace Clauda Moneta a 1. června téhož roku jsou dům i zahrady poprvé otevřeny pro veřejnost. Od té doby ročně navštíví Giverny téměř půl milionu návštěvníků, což z něj činí druhou nejnavštěvovanější lokalitu v Normandii, hned po Mont Saint Michel. |
Claude Monet ve svém velkém ateliéru
