Právě důrazem na praktičnost překvapuje mnohé účastníky kurzů Petr Tschakert, ředitel Institutu bytového designu, který se podílí i na celé řadě akcí v médiích, zaměřených na "vzdělávání" široké veřejnosti v oblasti bytového designu a zařizování vůbec.
Co lze vzkázat těm, kteří nemají rádi hodně bílé barvy v interiérech?
Lidé sice začínají být alergičtí na bílé lesklé kuchyně, ale většina z nich nevlastní obrovské byty, aby si mohli dovolit plýtvat světlem.
Neuvědomují si, že ta podle nich fádní bílá barva odrazí devadesát šest procent světla a pohltí jen čtyři procenta. To je úžasná vlastnost.
U černé je to zcela naopak, devadesát šest procent světla doslova "sežere". Dokonce i světle šedá se kupodivu chová stejně jako černá. Na kurzech je didakticky probrán základní princip chování barev, díky němuž se s nimi všichni naučí zacházet.
Pro malý byt je bílá kuchyň rozhodně vhodným východiskem. Stejně dobrou službu poskytuje lesklý povrch. Každé, třeba jen drobné zrcadlení, vždy opticky zvětšuje a zesvětluje prostor.
Proč lidé až "oddaně" věří autoritám?
Majitelé nového bytu většinou začínají tím, že se obrátí na kuchyňské studio, kterému bezmezně věří. To jim pak dost často navrhne vyložený paskvil. V některých kuchyňských studiích totiž navrhuje každý, kdo zvládnul software, přitom na vizitce má napsáno designér.
Mezi velké omyly těchto "návrhářů" patří třeba mikrovlnka ve výšce očí. Kuchyň má být zejména bezpečná, až potom praktická a krásná. Manipulace s horkým pokrmem ve výši očí je však vyloženě nebezpečná. Jediné, co tím získáváte, je pohodlný, ale poměrně málo napínavý pohled na točící se talíř. Mikrovlnná trouba by měla být umístěna tak, aby dolní hrana dvířek byla ve výši pracovní desky.
Lidé dnes řeší nejprve kuchyň, pak koupelnu. Jaké chyby dělají v ní?
Oblíbenou chybou lidí, kteří budují nebo rekonstruují koupelnu, je nesladění průtoku sprchy a odpadu. Málokdo si totiž uvědomuje, že dnes tak oblíbené designové "tropické deště", tedy rozměrnější sprchové hlavice, mají větší přítok než je standardizovaný odpad umístěný v podlaze. Velký průtok často nestíhají ani takzvané bezbariérové sprchové kouty, voda se pak často ocitá na podlaze koupelny, což může skončit nebezpečným uklouznutím.
Situace lze samozřejmě řešit větším odpadem nebo redukcí na sprše. Není však dobré přijít na to v okamžiku, když už nám plave polovina bytu.
Problémy se objevují často i při výběru svítidla, případně světelných zdrojů. Jaké chyby děláme v tomto případě?
Každý řeší množství světla, ale zapomíná na jeho barvu. Klasické žárovky s měkkým nažloutlým světlem jsou minulostí. Dnes už nestačí podívat se v obchodě pouze na svítivost a vhodný závit.
Pokud si někdo například pořídí lustr se studenými LED diodami s namodralým tónem, koleduje si o velmi nepříjemný subjektivní pocit. Barva světelného zdroje totiž spoluurčuje, jestli se doma budeme cítit dobře. Nevhodné světlo může dokonce způsobovat bolest hlavy.
Úsporné zářivky simulující denní světlo (6500 kelvinů) podle sdělení mnoha prodejců lidé příliš nekupují, netuší totiž, kam je správně umístit.
Kam tedy patří?
Kamkoliv, kde chceme vidět věrně zobrazené barvy. Takže například nad pracovní plochu v kuchyni, nad jídelní stůl, k pracovnímu stolu nebo třeba k zrcadlu do koupelny. Pokud se totiž žena nalíčí u nevhodného světla, které zkreslí barvy, může se snadno stát, že pod tím denním pak nevědomky vypadá jako velikonoční kraslice.
Když jsme u barev, co s nimi?
Mnoho lidí si domnívá, že studený pokoj na sever rozsvítí oranžovou stěnou. To je nesmysl! Barva zdi, ale i jakéhokoliv předmětu, je pouze odrazem nepohlceného světla. Například listy rostlin jsou zelené, protože květiny zelené světlo vůbec nepohlcují a ze svého povrchu jej prostě odrazí.
Žádná výrazná barva ve velké ploše tedy tmavou místnost bez dostatku denního světla neprozáří, naopak ji ještě víc ztmaví. Vhodné jsou v takovém případě jemné světlé barvy a výrazné odstíny dodané pouze v detailech.
Petr Tschakert
|