Chvála maličkostí aneb design pro všední dny

Jestliže ještě na začátku 20. století měla doma průměrná rodina kolem dvou set předmětů a mnohé z nich byly děděny po rodičích a prarodičích - dnešní statistiky uvádějí čísla o celý řád vyšší, tedy kolem dvou tisíc.
Jestliže ještě na začátku 20. století měla doma průměrná rodina kolem dvou set předmětů a mnohé z nich byly děděny po rodičích a prarodičích - dnešní statistiky uvádějí čísla o celý řád vyšší, tedy kolem dvou tisíc. Přitom jen málo z těchto předmětů uchováváme po našich babičkách, a to ještě spíše z piety a obdivu k řemeslné zručnosti našich předků než kvůli jejich funkční nepostradatelnosti.

Nedávno proběhlo druhé bienále designu ve francouzském Saint-Étienne, což je obrovitý festival soudobého designu na světě. Vystavovalo zde více než 2000 designérů z více jak sta zemí. Ze světových tvůrčích osobností, jako jsou například Philippe Starck či Ron Arad, nechyběl nikdo. Organizátoři připravili pro milovníky designu kromě jiného i expozici věcí, které bych rád nazval předměty-kamarády, bez nichž si snad vůbec nedovedeme náš život představit. Paradoxně vznikly jako reakce na potřebu více zfunkčnit důvěrně známé předměty a zároveň je obohatit o nové užitné vlastnosti, s nimiž autor původního designu nepočítal. A tak jsme například mohli vidět plnicí pero nebo tužku, které se nám díky nepatrnému doplňku neskutálejí z pracovní plochy. Každý z nás by jistě ocenil cedník z dřezovéhosifonu, jednoduchý držák na jednoruční přenášení přepravek na nápoje nebo několik ohnutých drátků, které nám umožňují elegantně nalévat mléko z tetrapacku. Dokonce i slavný odšťavňovač démona světového designu Philippa Starcka se neubránil vylepšení ve formě malého plastového výlisku, který zabraňuje jadérkům citrusových plodů vklouznout do naší sklenice. I u nás v rámci národní designérské soutěže každý rok objevíme několik maličkostí - v hudbě se tomu snad říká etud - které potěší nejen srdce designéra, ale i spotřebitele. Loňský otvírač pet-lahví nebo nafukovací rybářská stolička jsou toho dobrým příkladem. Tyto předměty žijí svůj skromný život v šuplících, kapsách a krabicích našich domácností vedle velkých a rozmařilých forem okázalých tvarů, které se neprávem těší naší větší oblibě, neboť jsou z hlediska designu atrakrivnější. Svět předmětů je velmi diverzifikován a technická úroveň naší civilizace nám nabízí pro jednu funkci desítky, někdy stovky modifikací designů a je na nás, zda si umíme z tohoto obrovského množství vybrat právě takové, které nám budou nejen dobře sloužit, ale zároveň harmonizovat náš svět. Přimlouvám se za to, abychom při výběru těchto produktů nezapomněli na něžné maličkostí, které nám dokážou bez velké okázalosti zpříjemnit každodenní život. A tak si dovolím uvést poslední příklad ze zmíněné výstavy v Saint-Étienne. Kovové kolečko velikostí naší koruny a ohnutý drát tloušťky pletací jehlice ve tvaru uzavřeného písmene C nám umožní u kteréhokoliv kavárenského stolu či barového pultu zavěsit kabelku či aktovku tak elegantně, že nám budou tento předmět všichni kolem tiše závidět. Jeden můj kolega těmto předmětům říká "udělátka". Podívejte se kolem sebe, kolik takových malých užitečností uvidíte. I televizní pořad Kufr v jedné své části předváděl tajuplné předměty našich babiček a dědečků, jež denně používali. Mnoho z nich již zaniklo a bylo nahrazeno dokonalejšími formami, přesto však neztratily nic ze svého půvabu a dojemnosti, jimiž na nás i po mnoha letech působí.

Autor je ředitelem Design centra České republiky