Velký byt 2+1 (přitom jde jen o část rozděleného bytu!) v činžovním domě starém snad sto let by sice mnohého nadchnul, ale… Mladému majiteli nekonvenoval svým tradičním pojetím a důsledným oddělením kuchyně od dalšího obytného prostoru, což neodpovídá současnému životnímu stylu.
A tak se obrátil na architekta Viktora Fehrera: „V takovém bytě nejdou jen tak dělat převratné změny, se silnými zdmi a dvoukřídlými dveřmi lze hýbat jen těžko. Proto se hlavním ,fórem´ stalo přepažení chodby. Připadalo mi, že zcela marnotratně končí velkým oknem do dvora, a tak jsme právě sem umístili kuchyňský kout. A aby chodba nepřišla o denní světlo úplně, přepažili jsme chodbu pomocí luxferů.“
Pravý úhel? Nuda!
Jenže i po přepažení části chodby (a vybourání části nosné zdi i trámů, které proto nahradily kovové nosníky) připadala architektovi předsíň příliš klasická, rovná – a proto i nudná.
A tak z WC a sousedící komory navrhl toaletu, do níž se však vstupuje šikmou zdí. I uvnitř se WC pyšní hned několika nepravidelnými úhly, bidetem i umyvadlem, s obklady ve veselých, výrazných barvách.
Výběr obkladů ve velikosti 10 x 10 centimetrů, bez zdobných detailů typických pro ženský interiér, prozrazuje mužský element.
Z něčeho tak všedního jako představuje vstup na záchod, se tak stal téměř výtvarný prvek. Stěna vypadá, jako kdybyste zakrojili do dortu. Přibyl zde dokonce sloup a část stěny dostala opět průhlednou tvář z luxferů.
„Na toaletě ještě počítám s nějakými černobílými grafikami, protože by tady dobře vynikly,“ upozorňuje na další vývoj této důležité místnosti Viktor Fehrer.
Z bývalé kuchyně vznikla ložnice, které dominuje šikmá – jak jinak - zeď s výraznou zelenou výmalbou. Barevná stěna nejen místnost oživuje, ale hlavně za sebou skrývá šatnu. Takže nepotřebujete žádné skříně.
A pořádek? Ten se tady i pro muže udržuje s lehkým zívnutím. Na ložnici navazuje koupelna volně pokračující „pracovní koupelnou“ s pračkou.
Kuchyně pro muže
Vstupu do pokoje a kuchyňského koutu dominují široké kovové nosníky, které byly nutné kvůli statice. Jejich kombinace s úžasně zachovalými sto let starými dubovými parketami se ukázala jako velmi šikovný tah, klasický interiér tak dostal moderní švih.
„Ne všechno, co zde ale najdete, je z mé hlavy. Velikost kuchyně a její barevnost si určil majitel, já jsem spíš ladil detaily, jako je například dřevěný rastr a osvětlení barového pultu,“ vysvětluje architekt Fehrer.
Jeho klient je totiž projektant, a dokonce sám rád pracuje se dřevem. Vyrobil si tak postupně barové židličky i stolky. Jídelní stůl a židle i sedací nábytek si ale klidně pořídil v IKEA. Často cestuje, a tak raději volí cestu rychlého nákupu a určitých záruk.
I proto si třeba nechal vyrobit kuchyni na míru v Koryně nábytek, skříňky vycházející z klasických formátů sektorových řad ho tak přišly asi jen na šedesát tisíc. Proč by měl platit nějakému architektonickému studiu, které by vyrobilo stejně jen skříňky podle jeho přání, ale za „originál“ by si nechalo zaplatit třikrát tolik?
Problém? Pouze s oknem v kuchyňském koutu, protože výška parapetu bývalého okna v předsíni byla výrazně nižší, než architekt potřeboval. Naštěstí okno směřuje do dvora, a tak se stavební úřad smířil s drobnou úpravou.
Rada? Než se pustíte do razantních změn, změřte si pečlivě celý byt včetně takových detailů, jakými jsou například výška parapetu, šířka dveří, hloubka radiátorů...
Když výška dovolí...
V místnosti, kde byla původně ložnice, se našlo místo pro světlou pracovnu a také prostor na spaní pro hosty. Jednoduché zařízení (skříňkový nábytek opět osvědčená IKEA) totiž doplnilo kovové patro se zajímavými schůdky.
Nahoře se pohodlně spí i odpočívá, což bohatě umožňuje výška místnosti – čtyři metry jen tak často nenajdete.
V bytě se ještě stále něco doplňuje, ale nikdo nikam příliš nespěchá. Základní řešení je dané, teď už se budou jen vychytávat či obměňovat některé detaily.
Čeká se hlavně na obrazy, které by měly hlavně do obývacího pokoje vnést výrazné barvy, proto je zatím laděn do umírněných valérů hnědé, okrové a béžové.
