Chápu tu seberealizaci, ale u mne tedy vítězí lenost, a hlavně neochota jezdit stále na jedno místo...

Krásný článek. Na chatu, kterou postavili moji pradědové, jsme jezdili celé dětství a o prázdninách tam trávili více času. Samozřejmě, že kolem chaty a zahrádky byla spousta práce, ale jak mi teď chybí, když ji maminka po 60 letech prodala! Nebylo nic lepšího, než si natrhat čerstvé bio ovoce ze zahrádky, každý den upéct čerstvou třešňovou bublaninu v remosce (jak jinak :-) ) a chodit se koupat k nedalekému rybníku. Do lesa na houby a borůvky i na dříví. A hlavně se člověk naučil spoustu věcí stavařských i zemědělských přímo v praxi :-) Chatám zdar.

Záleží asi na povaze. Já vyrůstal ve vesnickém domě se seníkem/garáží, dřevníkem a velkou zahradou a občas jezdil na prázdniny na chatu rodičů mého kamaráda. To bývaly ty nejkrásnější týdny - chata, kamarádi, koupání v potoce u chaty :-). Nedávno jsem si vlastně splnil jeden ze svých snů (a taky podlehl záchvatu nostalgie) a koupil udržovanou větší zděnou chatu na vlastním pozemku, adaptovanou na celoroční bydlení a nabízející plný komfort. Co je nejlepší - do centra krajského města je to autem 10 minut, přitom je to v nádherné divočině, nikdy jsem netušil, že v té oblasti něco takového ještě existuje. Jeden soused je 50m od mého domku, druhý 30m, oddělují nás stromy a vysoké živé ploty, takže je i soukromí. Už se těším, až se tam v září konečně nastěhuju a poprvé zatopím v tom luxusním krbu v obýváku :-). Ale taky na to, jak budu sekat trávu a čichat její vůni, ležet za teplých nocích na zahradě na zádech a koukat na hvězdy, testovat svoje nápady ohledně domácí automatisace nebo dole v garáži kutit na svých autech...

Ano ano, náš fenomén. Na celém světě nemůžou pochopit, proč čech, když celý týden maká v práci, o víkendu neodpočívá a dobrovolně maká dál.

A to nemuze pochopit konkretne kdo? Nekdo kdo plati fitko?

Na chatu nebo na chalupu se má jezdit odpočívat, a ne se dřít jako kůň. Nejlepší zahrada je zeleně natřený beton.

Vždycky jsem byla vděčná za to, že jsme takhle uvázaní nikdy nebyli! O víkendech jsme jezdili na výlety, většinou vlakem (nebo se taky "váleli" v Praze), o prázdninách jezdili na dovolené a nestrachovali se, co kde a jak se na chatě/chalupě pokazí a co zajde.

Jednou jsem byla s kamarádkou v chatové osadě - a nikdy víc! Každý každému koukal do talíře, drbala kritizoval, všichni se hlídali. My měli proti tomu svobodu a spoustu pěkných zážitků. Zejména chata byla pro mě vždycky synonymem děsivě promarněného času a jsem ráda, že jsem tomu unikla.

Čili nic o tom nevíte, ale jste ráda, že jste tomu unikla. No proč ne.

A kdesi daleko zatím ten nejodvážnější sen: koupelna..... naši koupelnou začínali, protože to znamenalo rozkopat půl baráku, ale stálo to za to.

Pani autorka to napsala tak pekne, ze bejt o neco drzejsi, tak bych ji pozval na sklenicku, ale ze tak drzej zase nejsem, tak ji alespon podekuji za moc hezky clanek!

Dejte pokoj s chatou, ta nicila me mladi. Detem tohle nikdy neudelam.

Pořiďte sobě a dětem dům v civilizaci, nemusíte řešit nějakou chatu či chalupu k bytu :-)

My máme taky krásnou chatu v Posázaví . Končí tam silnice lesů už je meně jsou už vykásené a zasazené nové stromy . jezdíme tam celé dětsví . je to osada o 11 chatkách svépomocí stavěné jen dvě se prodali jiným majitelům . Jinak to všechno mají děti původních majitelů . Vzpomínám jak nádherné tam byli všechny letní prázdniny s babičkou . Co všechno jsme dělali a pomáhali a dováděli . Ted jsme mi dospělí a ostatní taky aobčas se tam setkáme a vždcky pokecáme o dětství .Ano známe se roky ten starý základ . Pokud se něco děje i si pomáháme.Už tak 15 let je knám zaveden elektrický proud a voda zatím jen do kůlny a máme i sprchu. Jen letos prvně vyschlastudna v těch extrémních vedrech . Kolem chaty teče potuček/ za ním posezení na snídani/ ,který se umí změnit i v řeku , pak Sázava také kousek. I když byli povodně tak nám pořád stála neb nám jí od řeky chrání železniční val . Jako děti jsme  sbírali lesní plody a dělali sirup a babča upekla v peci buchtu . atd. prodat se nám ji nechce i když ted je trošku daleko .Jen nás poslední dobou mrzí zloději  a nenechavci dřeva.