Není běžné najít zcela vyhovující byt hned v sousední ulici. Trochu to připomíná rčení, že pod svícnem bývá největší tma.
„Měla jsem štěstí. V této lokalitě jsem zvyklá žít, mám to pět minut do práce, blízko na metro i tramvaj a do centra to také není daleko. Z vytipovaných projektů v této oblasti žádný zcela nesplňoval moje požadavky, třeba tam chyběl sklep a podobně,“ popisuje Barbora.
Nakonec se rozhodla pro byt v sedmém patře o výměře 62 m2, který měl oproti předchozímu kromě větší výměry i 33 m2 velkou terasu. „Potřebovala jsem prostor k životu, který nabízel spoustu úložných prostorů,“ vysvětluje Barbora.
Byt objevila až půl roku po dokončení developerského projektu, nemohla tedy už zasahovat do dispozičního uspořádání. „Dodnes však nezapomenu na pocit, který mě zaplavil. Cítila jsem, že je to byt, který hledám, a nesmírně mě okouzlila také velká terasa,“ vzpomíná majitelka.
Na přání majitelky není spuštěna diskuse.
Budování s architektem
Po oslovení asi čtyř studií začala vybavení interiéru nakonec řešit s architektem Filipem Hejzlarem z ateliéru De.fakto. Navštívila jejich showroom a přesvědčila se, že realizace odpovídají stylu, který se jí líbí.
„To mě uklidnilo. Měla jsem vizi jednoduchého, funkčního, nadčasového a elegantního interiéru. Mám ráda kombinaci skla a kovu, bílou barvu a spíš ostřejší linie. Architekt měl volné ruce,“ prozrazuje Barbora.
Návrh předčil její představy. S architektem průběžně ladila jen drobnosti. Například v ložnici původně zamýšlený kosmetický stolek vyměnila za další úložný prostor. Vznikla čtyřicet centimetrů hluboká skříň se zrcadlovými plochami. Pro úložné prostory byla maximálně využita také stěna v záhlaví lůžka.
„Velmi oceňuji schopnost architekta ochotně naslouchat a radit bez jakéhokoli vnucování. Studio De.fakto zajišťovalo kompletní realizaci interiéru. Co architekt navrhl, to také ateliér vyrobil a dodal,“ konstatuje majitelka.
Změny k lepšímu
Barbora dlouho zvažovala výměnu původní podlahy, nakonec do ní investovala a pořídila si bílou laminátovou s nádechem do šeda. Neuměla si představit nerezovou barvu na horních skříňkách v kuchyni, ale teď je maximálně spokojená.
„Moc se mi líbí jídelní stůl na skleněných nohách, který je vyrobený podle návrhu Filipa Hejzlara a skvěle ladí se skleněným stolkem v obývacím prostoru. Mám radost z obrazů, fotografií tištěných na PVC s golfovou tematikou, jsem totiž golfistka. Dva vystihují retro období tohoto sportu a jeden je současný,“ popisuje majitelka.
Interiér bytu je nadčasový a jistě se neomrzí ani po více letech. „Ještě ale plánuji nějaké doplňky. Ráda bych si pořídila dekorativní rostlinu ve velkém květináči ke dveřím na terasu,“ prozrazuje.
S terasou má další plány. Zatím ji rozzářila velká barevná fotografie. Bára si ji chce vybavit k příjemnému užívání, například ke grilování a pohodlnému stolování. V části je pergola, kterou je třeba dořešit s ohledem na praktické stínění, a pak by tu chtěla trochu zeleně. Ta barevná fotografie je zde záměrně, protože působí svěže a optimisticky.
Domů se teď vrací moc ráda. „Myslím, že byt o mně mnohé vypovídá, vše mám pěkně sladěné, jsem spokojená a zatím bych vůbec nic neměnila,“ dodává na závěr.
Znáte nanorolety?Lepí se na sklo nebo se připevňují na jeho rám. Jejich montáž tedy nevyžaduje žádný zásah mimo okno. Díky posuvným kazetám lze nanorolety na okně neomezeně přemisťovat. Lze je nastavit zcela libovolně a zastínit jen část okna v jakékoliv úrovni. |
„Do nepříliš velkého interiéru jsem se snažil vnést především lehkost. Proto se zde objevují prvky jako levitující jídelní stůl na skleněných nohách, zavěšená komoda, čiré židle nebo rozvolněná knihovna, která je uprostřed jakoby přetržená oknem. Okna jsou opatřena lehkými nanoroletami. Vyjma stolu s židlemi je veškerý nábytek integrovaný do stěn. Například v ložnici tyto stěny přímo vytváří. Monochromatické barevné schéma tento architektonický záměr vhodně doplňuje a dává tak vyniknout knihám a dekorativním předmětům,“ říká architekt Filip Hejzlar.