Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Studuji v Tokiu. Žiji tu v naprostém all inclusive, píše Kateřina

  1:00aktualizováno  1:00
Na podzim roku 2015 jsem odjela do Tokia na univerzitu Waseda. V Praze studuji japanologii na UK a na Wasedě jsem získala roční stipendium. Bydlím na koleji v centru města ve čtvrti Šindžuku, kde je i můj kampus, píše Kateřina, která popsala svůj jeden den na koleji.

Za nájem koleje platím měsíčně 62 000 jenů, to je v přepočtu 12 400 korun. | foto: Archiv autorky

Je pozdní podzim, předpověď hlásila třináct stupňů, ve skutečnosti je však okolo osmi. Chvěji se zimou. Stojím na dvorku uprostřed parkoviště o deseti místech. Všechna jsou obsazená. Lidi zas přijeli na nedělní mši, aspoň těch pár křesťanů, co tu jsou.

Stromy okolo jsou stále obalené barevným listím. Nádhera. Ze všech stran mě objímají budovy, ta nejmenší z nich je má kolej. Z parkoviště je to blíž k zadnímu vchodu, ale snažím se mu vyhýbat. Vedle něj je totiž kuřácký koutek.

Obcházím proto budovu a hlavním vchodem, který je paradoxně schovaný v postranní uličce, vcházím do lobby s recepcí. Rovnou mířím k polici plné japonských knih z druhé ruky. Jedna za sto jenů, to je dvacet korun. Pečlivě prohlížím knížku po knížce, bohužel nenajdu nic zajímavého. Ach jo. To nejlepší už je vyprodané.

Fotogalerie

Na koleji nemáme výtah, a tak musím do smrtelného čtvrtého patra vyjít po svých. Smrtelného proto, že čtyřka se v japonštině řekne stejně jako smrt, ši. Z toho důvodu se v japonských nemocnicích, kancelářských budovách a hotelech označuje čtvrté patro rovnou pětkou. Kromě čtyřky je problematické číslo i devítka, ku. Vždy se zaleknu, když ji vyřknu. Má totiž shodnou výslovnost jako utrpení.

Konečně nahoře. Procházím dlouhou chodbou s holými zdmi na jedné straně a okny na druhé. Zastavím se u okna a chvíli sleduji dění na balkoně sousedního domu. Postává tam mladý, hubený kravaťák, vlasy na ježka a kouří. Nevím, jestli si uvědomuje, že ho každý den pozoruji. Vypadá klidně, ležérně se opírá o zábradlí a kouká do nebe. Na co dnes asi myslí? Všiml si mě a mává. Ohajóóó. Ahóóój.

Může se hodit

Club Ocean

Club Ocean - bydlení pro mladé a studenty s vysokými nároky.

Více bytů k prodeji na Reality.iDNES.cz.

Míjím kuchyň s jídelnou. Dívám se dovnitř. Uklízečka tu zas nebyla. Poličky přetékají neuklizenými talíři, pánvemi, hrnci, noži, příbory. Aspoň se našel můj oblíbený nůž. Ale kdo zas nevypnul rýžovar? Najednou slyším zpěv mužského sboru. To určitě zpívají v kostele. Koukám z malého okýnka. Nic nevidím, nicméně poznávám Vivaldiho Glorii. Zřejmě dnes spojili mši s koncertem.

Zase jsem v kuchyni déle, než jsem předpokládala. V podstatě tu trávím polovinu svého volného času. Obzvlášť se Španělkou Mariou se společné obědy pokaždé protáhnout až do odpoledního kafíčka.

Promiň, už musím jít.

Jasně. Projdeš kolem mě?

Určitě. Au.

Rukou se praštím o linku. Na to, že kuchyň sdílí deset studentů, je to prostor malý. Už ve dvou se hádáme o místo, ve třech i o nádobí. Největší poptávka je po rýžovaru, který vypadá jak malý fritovací hrnec.

Když je po večeři, stává se z jídelny studovna. Nemáme stanovenou večerku, ale neměli bychom po jedenácté dělat hluk. Ne kvůli tomu, abychom nerušili ty, kteří chtějí spát, ale proto, abychom se mohli v klidu učit.To je Japonsko. Také to občas protáhnu do tří.

Na to, že kuchyň sdílí deset studentů, je to prostor malý. Už ve dvou se hádáme...

Kuchyň

Bílé dveře, uprostřed tučným písmem Kateřina Knaislová a kolem dokola hlavy bláznivých koček. Jsem doma. Vcházím dovnitř. Můj pokoj je na japonské poměry obrovský. Má dvanáct metrů čtverečních a i přes postel, stůl se židlí, dvě skříně, umyvadlo, ledničku a botník mi tu zbývá místo na ranní rozcvičku nebo tancování.

Ale je tu snad větší zima než venku.Taková vyspělá země, proč už konečně do svých domů nezavedou ústřední topení? Rychle zapínám klimatizaci.

Dívám se z velikého okna na stromy, které jsou vyšší než náš dům. Úžasné. Za nimi je vidět stará dřevěná svatyně. I přes zavřená okna slyším zpívat ťuhýky, sýkorky, konipasy i bulbučíky japonské.

Také bych si zazpívala, ale všechny zdi jsou tu snad papírové. Vždy, když mě potká můj tchajwanský soused, říká mi, jak mě zase ráno slyšel cvičit na muziku. Ani neví, že jsou to staré krásné české hitovky. Opravdu nerada bych poslouchala komentáře i k mému zpěvu.

Za nájem platím měsíčně 62 000 jenů, to je v přepočtu 12 400 korun. V ceně jsou kromě pokoje i poplatky za energie a internet, možnost užívání kuchyně, koupelny s klasickými západními záchody a sprchou, prádelny s pračkami a sušičkou.

Když se něco rozbije, mohu se obrátit na recepci. A když budu nemocná, mám možnost se poradit s místním doktorem nebo zdravotní sestrou Kumiko. Za Kumiko chodím ráda, protože se s ní skvěle povídá. Koleje jsou v centru Tokia, ale ruch sem nedoléhá. Okolí je klidné, tiché, plné parků. Působí jako maloměsto. Žiji tu v naprostém all inclusive.

Výzva studentům

Bydlení na kolejích celého světa

Vyfoťte svůj kolejní pokoj kdekoliv na světě, uveďte, na které koleji byly fotografie pořízeny, a popište, jak se vám na koleji bydlí, jak je pokoj zařízený, co jste na něm vylepšili, kolik má metrů čtverečních a po čem se vám bude stýskat. Zasílat můžete samozřejmě i studentské koleje v České republice.

Text + fotografie zašlete na e-mail: bydleni@idnes.cz.

Autoři:



Nejčtenější

Zachránili starý mlýn a kolem něj vybudovali soustavu rybníčků

Jednotlivé rybníčky jsou vzájemně propojené a protéká jimi potok. V těch...

Mlýn v údolí Zákolanského potoka nedaleko Okoře obklopuje soustava rybníčků. Málokoho by napadlo, že je postupně...

Dům předělávali 6 let. Mladá žena zvládla sama i rekonstrukci koupelny

Obývací pokoj tvoří jakési centrum celého domu, zde se rodina setkává...

V krbu hoří dřevo, třepotající se světélka a plamínky svíček vytvářejí kouzelnou atmosféru, domem vane vůně čerstvě...



Snila o vaně a posteli. Na 22 metrů čtverečních se vešlo mnohem víc

Kromě úložného schodiště je v hlavní zóně umístěn žebřík, který usnadňuje...

Získat kvalitní bydlení za rozumnou cenu není na Tchaj-wanu snadné. Mladé ženě se po dostudování začalo vše točit kolem...

Starý dům dvojice umělců pracně zrekonstruovala vlastními silami

Původnímu viničnímu domku se Martinovi s Danielou podařilo vrátit jeho bývalou...

Historie bývalého viničního domku, během let rozšiřovaného a přistavovaného, sahá daleko. Levé křídlo je prý staré...

V panelákovém bytě se stal z betonu hlavní prvek rekonstrukce

Sto let starému sofa dělá společnost pevný stolek, který jako jediný kus...

Jakub na sídlišti v Krči vyrůstal. S výjimkou krátké doby, kdy bydlel v centru Prahy, tu strávil celý život. Nejdřív o...

Další z rubriky

První republika sebrala šlechtě zámky. Mohla za to reforma i původ

Vranov nad Dyjí. V roce 1918 spravoval zámek a rozlehlé polnosti polský rod...

Deset let je u hradů a zámků jen chvilka v jejich historii. V letech 1918 až 1928 však u nás mnohé potkalo přelomové...

Design není cool obor, je to práce pro exoty, tvrdí Alexander Gufler

Alexandr Gufler, autor nejznámější české židle za posledních 30 let, ve svém...

Sedím kousek od centra Vídně a piji výbornou kávu. V ateliéru designéra Alexandera Guflera. Vlastně se není čemu divit....

Snila o vaně a posteli. Na 22 metrů čtverečních se vešlo mnohem víc

Kromě úložného schodiště je v hlavní zóně umístěn žebřík, který usnadňuje...

Získat kvalitní bydlení za rozumnou cenu není na Tchaj-wanu snadné. Mladé ženě se po dostudování začalo vše točit kolem...



Najdete na iDNES.cz