Marie a Pavel zrekonstruovali přízemí domu z roku 1959 adekvátně svým potřebám a na první pohled je vidět, že vše dělali s velkou pečlivostí a zaujetím. Stejně aktivně, jako žijí, se věnovali i přestavbě a zařizování interiéru.
Na pomoc si bývalá učitelka výtvarné výchovy a matematiky a strojní inženýr přizvali děti, dceru Vendulu a syna Lukáše, kteří mají architektonický ateliér a o víkendech u rodičů obývají se svými rodinami horní patro.
Obývací pokoj spojený s kuchyňským koutem je orientovaný na jihozápad. Díky orientaci i zvolenému lesklému materiálu a bílé barvě působí čistým a světlým dojmem.
Žijete v domě, který stavěli vaši rodiče. Jak moc jste museli měnit dispozici?
Marie: V podstatě zůstaly jenom nosné zdi, jinak se celý prostor změnil. Chtěli jsme vytvořit vzdušnější, kompaktnější interiér, a proto jsme se rozhodli pro spojení velkého obývacího pokoje s kuchyní, která plynule přechází v chodbu. Z ní se vchází do koupelny a ložnice se šatnou.
Vendula: Původní interiér, který navrhoval pradědeček a stavěl můj dědeček, sestával ze tří čtvercových místností stejného rozměru. My jsme chtěli dosáhnout většího propojení, otevřenosti a vzdušnosti celého interiéru.
Rodičům jsme navrhli několik různých dispozic a nakonec jsme přestavbu provedli formou menších kompromisů.
Například obývací pokoj jsme původně plánovali hned u vstupu, ale pak jsme dali přednost zadní části domu, která je obrácena na jihozápad a celý den plná slunce.
Interiér působí veselým, dynamickým a mladistvým dojmem. Kdo rozhodoval o barvách?
Pavel: Převážně moje žena. Pro kuchyň byla inspirací dřívější realizace, žlutou barvu pro koupelnu vybrala Majka, chtěla koupelnu v teplém tónu, tak jsem neprotestoval a shodli jsme se na žluté.
Vendula: Do každé části interiéru jsme zařadili jednu dominantní barvu, kterou jsme doplnili neutrálními tóny. V kuchyni je to šedá, obývací část je zařízena převážně bíle, přesto díky dominantnímu prvku kuchyňské sestavy ve výrazné červené vůbec nepůsobí nudně.
Ložnice je laděná do modra. Prostor šetří posuvné dveře z makrolonu, jež opticky pokračují a uzavírají šatnu, která je příjemnou a praktickou součástí ložnice. Z ložnice vedou francouzské dveře na terasu.
Jak jste se loučili s původním starým nábytkem?
Pavel: Nejprve jsme chtěli použít nábytek, který je už z 19. století, ale děti nás nakonec přesvědčily k volbě moderního světlého designu.
Může se hoditHledáte byt s dobrou dostupností do Prahy? Vybírejte z nabídky nemovitostí na Reality.iDNES.cz. |
Marie: Chtěla jsem hodně úložného prostoru a žádala jsem Vendulu, aby vytvořila v obývacím pokoji stěnu, která by nepůsobila mohutným dojmem, a přesto poskytovala množství zavřených skříněk. Vendula přišla s návrhem bílé sestavy v lesku se zajímavými křivkami, které se opakují na úchytkách a tvoří niku na televizi. Stejný prvek je použitý i pro kuchyňskou sestavu, která zakrývá pohled na varnou plochu.
Celý prostor je bezprahový. Mysleli jste na stáří, nebo jste měli na paměti bezpečnost vašich vnoučat a vytvořili jste jim velkorysý prostor pro pohyb?
Pavel: Hlavně jsme chtěli vytvořit kompaktní otevřený prostor. Tím, že jsme se rozhodli pro posuvné dveře z makrolonu nebo dveře nepoužili vůbec, vytvořili jsme si mimoděk bezbariérový přístup do všech míst.
Koupelna působí světle a teple díky dvěma oknům umístěným nad vanou a žlutým obkladům. Teplá je i kvalitní laminátová podlaha v tmavším odstínu hnědého dřeva wengé. Do sprchového koutu je bezbariérový přístup. Luxferová stěna přispívá k osvětlení v chodbě.
Marie: Dřevěná plovoucí podlaha je praktická, protože nejsou nikde prahy, velmi dobře se uklízí. Navíc chodba, která nemá samostatné okno, by byla příliš tmavá, kdyby byla od kuchyně oddělena dveřmi. Světlo, které sem dopadá přes koupelnovou stěnu z matných luxferů, totiž není dostačující.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Moderní byt č. 9/2012.
