Terasu tvoří místo a o místě rozhodují naše požadavky. Majitel již postaveného domku příliš na výběr nemá. Pokud jsme ovšem ve fázi plánování projektu domu, je praktické uvažovat o umístění terasy již nyní.
Společný projekt navíc ušetří čas i starosti (zvažme ale své možnosti - terasa se v rámci společného projektu stává taktéž předmětem kolaudace).
Dalšími faktory, které výběr ovlivní, budou sklon a tvar terénu, výhled do okolí, rozmístění sousedních objektů, stromů, příjezdových cest, ale i místní předpisy a zvyklosti.
Ač je každý pozemek v tomto směru originálem, obecně lze říci, že nejvhodnější je orientace terasy směrem na jihovýchod. Sluníčka si nejvíce užijeme dopoledne, což je příjemné za každého ročního období, a odpoledne se zde můžeme věnovat i jiným činnostem, než je opalování.
Milovníci slunění a vysokých teplot možná umístí terasu na jih, v parných letních dnech však musí počítat s opravdovou výhní, a to až do pozdních hodin (kompromisem může být umístění na západ). Orientaci na sever nejspíš zvolí opravdový nepřítel tepla a slunce. Na druhou stranu, ne každý snáší teplo dobře.
S otázkou umístění úzce souvisí volba velikosti terasy. Architekti se shodují, že nemá smysl budovat terasu užší než 180 cm (míra vychází z plochy, kterou zabírá kulatý stolek pro čtyři osoby).
Plnohodnotné terasy by se měly vyznačovat minimální celkovou plochou deset metrů čtverečních. Terasu nejčastěji umisťujeme před společné prostory - obývací pokoj či jídelnu, ale nemusí to být pravidlem.
Pokud se v přízemí nachází ložnice a další pokoje, můžeme je propojit pomocí chodníků nebo malých terásek ústících na terasu hlavní.
Za materiálem třeba až do tropů
Obchody specializující se na materiály ke zhotovení teras dnes nabízejí širokou škálu možností. Snad nejčastěji se pro venkovní prostory využívá dlažba.
Zde je důležité zaměřit se mimo designu i na vlastnosti, jako je nasákavost, tvrdost, otěruvzdornost či protiskluznost. Nasákavost přímo souvisí s mrazuvzdorností.
Pro venkovní využití se proto doporučují takzvané slinuté dlaždice, které mráz nepoškozuje. Otěruvzdornost pak určuje odolnost dlažby vůči časté manipulaci se zahradním nábytkem, chůzi a podobně. Opět záleží zejména na tom, k jakému účelu má terasa sloužit.
Betonová dlažba má tu výhodu, že je za každých okolností protiskluzná (tedy pokud na ní neleží vrstva ledu). Vybrat si navíc můžeme z bohaté palety barev a stylů. Barvy se ovšem mohou v závislosti na počasí do určité míry měnit a nejsou stálé.
Betonová dlažba není úplně vhodná pro terasy, na kterých máme v plánu grilovat. Vyznačuje se totiž větší nasákavostí a v případě, že ji pokapeme olejem nebo vínem, mohou na ní vzniknout neodstranitelné skvrny.
Jinou variantou jsou betonové zatravňovací dlaždice, jimiž časem proroste tráva. Nelze sice očekávat dokonale rovnou terasu, na druhou stranu do ní nemusíme investovat mnoho finančních prostředků.
Klasikou je keramická dlažba, která bývá pro venkovní využití již standardně vybavena glazurou či zdrsněným reliéfem. Zvolíme-li dlaždice o menší velikosti, můžeme vytvářet nejrůznější mozaiky. Světlé barvy navíc opticky zvětší plochu terasy.
Stále častěji se vracíme k dlažbám z přírodního kamene, které vynikají svou odolností a dlouhou životností. I zde se otevírá prostor pro naši fantazii.
Dlažbu totiž nemusíme tvořit jen ze symetrických kamenů. Velmi dobře působí též kameny pokládané "na divoko“. Mezi běžně dostupné druhy patří žula, pískovec, čedič a mramor, využívá se ale také vápenec, rula, andezit či porfyr.
Pozor na materiály z exotických krajů - nemusí být vhodné pro naše klimatické podmínky. Dříve bylo s terasami nejvíce spojováno dřevo a dnes se opět stává hitem. Sice nepatří k nejlevnějším, avšak výsledný efekt rozhodně stojí za to.
Nejvhodnějším materiálem je tropické dřevo, které vyniká svou trvanlivostí, extrémní tvrdostí a odolností vůči povětrnostním vlivům i biologickým škůdcům. Tropické dřevo nevyžaduje žádnou povrchovou úpravu ani složitou údržbu. Firmy nejčastěji nabízejí teak nebo levnější bangkirai.
Z evropských dřevin se pro tyto účely nejvíce využívá smrk či borovice. Vyznačují se ovšem nižší životností a je nutné provést důkladné ošetření přípravkem proti houbě a dřevokaznému hmyzu. Předpokladem trvanlivosti je pak pravidelná péče.
Základem teras ze dřeva je šroubovaná rozebíratelná konstrukce založená na nosném roštu, který se opírá o ocelové konzoly ve stěnách domu (dřevo se nesmí dotýkat země ani dlouhodobě ležet ve vodě).
Prorůstání trávy zabráníme dobře připraveným podložím z tmavé fólie nebo netkané textilie a štěrku. Mezi palubkami se nechávají úzké mezery, díky nimž dřevo dobře vysychá a voda z povrchu rychle stéká.
Ať už zvolíme dřevo z tropů nebo z Evropy, v každém případě docílíme dokonalého souladu se zahradou. Totéž nelze říci o novodobém materiálu - plastu, z nějž se pro zahradní využití nejčastěji vyrábí zatravňovací dlaždice. Lepší variantou mohou být palubky s příměsí PVC, které svým vzhledem napodobují tropické dřevo.
Když už sluníčko není žádané
Aby terasa byla dostatečně útulná a zároveň posezení na ní příjemné i za nejjasnějšího letního dne, měli bychom ji vhodně zastínit.
Clonit slunce zdaleka nemusíme jen slunečníkem. Pokud se však pro toto tradiční a léty prověřené řešení rozhodneme, možná budeme překvapeni pestrostí sortimentu (od nejlevnějších plastových přes slunečníky s kovovou konstrukcí, impregnované, s bočním závěsem až po elegány z vysoce kvalitního dřeva).
S charakterem zahrady si budou velmi dobře rozumět například slunečníky z teaku a přírodního plátna, které lze zakoupit i v extra velkých rozměrech. Další možností, jak vytvořit požadovaný stín, jsou nejrůznější konstrukce (dřevěné i kovové) určené k porůstání popínavými rostlinami.
Naše fantazie nemusí končit jen u květin. Pokud se terasa nachází na vhodném místě, pěkně se zde bude vyjímat třeba i vinná réva. Velmi chytrým řešením jsou markýzy, stahovací plátěné stříšky.
Pokud však máme možnost, zvažme raději již při projektování domu částečné zastřešení terasy. Terasa se tak stane vyhledávaným místem i za deštivých dnů.
Osvětlení
Večerní party ani grilování se neobejdou bez osvětlení. To by mělo s terasou i zahradou harmonicky korespondovat anebo tvořit vhodný kontrast. Kabely od světel jsou nejčastěji vedeny pod terasou, proto je vhodné vytvořit si návrh rozmístění již před její realizací.
V této souvislosti se hojně využívají sloupková svítidla s úspornou LED technologií. Pro přímé osvětlení určité části terasy můžeme instalovat závěsná nebo nástěnná svítidla, která jsou montována na různé konzoly, závěsné stěny či pergoly.
Posloužit nám samozřejmě mohou i světla zabudovaná přímo na fasádě domu. Pokud toužíme po velmi tlumeném osvětlení, pak jsou na místě zapuštěná osvětlovadla, která budou něžně ohraničovat stanovenou plochu.
Za zmínku stojí i zahradní svíčky nejrůznějších velikostí, barev a vůní. Ty ovšem nepatří mezi nejbezpečnější a nejspolehlivější druhy osvětlení.
Čím ji vybavit?
Zahradní nábytek, slunečník, venkovní krb, gril... To vše dnes patří téměř standardně k vybavení terasy. Venkovní nábytek už dávno není omezen jen na výrobky z plastu či evropského dřeva.
V nabídce obvykle nalezneme i nábytek z exotických dřevin, hliníku, nerezové oceli, bambusu či ratanu. Do módy přicházejí stále více i letní kuchyně. Jde však o náročnější doplněk terasy, který mimo prostoru vyžaduje také přívod vody, elektřiny a vyvedení odpadu.
Pokud vycházíme z předpokladu, že terasa je dostatečně prostorná, umístit na ní můžeme téměř cokoli. Co třeba čtení oblíbené knížky v obrovské ručně tkané houpací síti z Brazílie? Nebo dáme raději přednost posilovacímu stroji či pingpongovému stolu?
Terasa je skvělé místo i pro vířivku nebo bazén. K těm se zvláště dobře hodí dřevěné palubky, které jsou příjemné na dotyk bosou nohou. Sezonu prodlouží nejrůznější ohřívače (speciální lampy, infračervené, plynové ohřívače...).
Ti nejnáročnější pak mohou zvolit celkové vyhřívání terasy. Povinným doplňkem se u teras s rozdílem výšek větším než 50 cm stává zábradlí (u prostor, kde se pohybují děti, platí toto nařízení již od 30 cm).
Více se dočtete v časopise Dům a zahrada 7/2008.
