Je možné dostat na plochu obývacího pokoje celý byt? Mladému architektovi se to povedlo: na dvaceti metrech čtverečních si vyřešil spaní, vaření i odpočinek. Pomocí boxu s koupelnou a toaletou rozdělil jednu místnost na funkční zóny a nepotřeboval ani příčky.
Inspiraci pro návrh rekonstrukce si přivezl z Paříže, kde před osmi lety studoval.
„Fascinovaly mě malé byty ve starých činžácích. V 19. století během velké přestavby se tu stavěly domy s velkými byty, které měly pokoje i pro služebnictvo. Postupně je přestavovali a dělili. Vznikl bytový fond, ale v nájemních bytech bylo nutné pracovat s malou plochou,“ vysvětluje Jakub Heidler na úvod.
Když se vrátil domů, začal shánět vlastní bydlení a první proměnu si vyzkoušel v bytě o velikosti 25 m2. Přenechal ho mladšímu bratrovi, protože neodolal další autorské výzvě, prostoru ještě o 5 m2 menšímu a ve stavu, který by řadu kupujících odradil.
„O byt se dlouho nikdo nestaral, byl v dezolátním stavu, navíc v přízemí. Už podruhé se mi osvědčil nákup v aukci od města, spadnou tam prostory, které nikdo nechce, většinou jsou na nevhodném místě nebo špatně orientované. Na druhou stranu byl v rámci Prahy za výhodnou cenu, vnímal jsem i potenciál zajímavé proměny,“ dodává.
Andělské bydlení
„Rozhodla lokalita, Vinohrady totiž poslední dobou ožily. Je tu klid a za pár minut jsem v centru. V bytě mě dostaly i úžasně zdobené vstupní dveře s římsou a andělíčky. Na rekonstrukci, která stála 800 tisíc korun, jsem si vzal hypotéku. Trvala tři roky, proces brzdily různé průtahy se spolumajiteli,“ zmiňuje Jakub.
K domu postavenému na přelomu 19. a 20. století patřil domovnický byt původně nijak přepychový, na záchod se chodilo takzvaně přes chodbu (dnes je z něj komora).
Po předešlých úpravách zůstal v bytě sprchový kout, bylo potřeba dostat dovnitř i toaletu. Jakub připouští, že kvůli spádům nového většího potrubí to nebylo technicky jednoduché. Využil toho, že pod bytem je sklep, kde bylo možné napojit se na stávající kanalizaci.
„Jako architekt jsem se chtěl naučit něco nového, zkusit jiné materiály. Volil jsem levnější dodavatele, což jsem dotahoval dobrými nápady. Vložený box s koupelnou a toaletou má dřevěnou konstrukci. Aby se dovnitř dostalo denní světlo, vybral jsem stěnu z drátěného skla (původně jsem uvažoval i o průsvitném betonu). Spací patro tvoří ocelová konstrukce, OSB desky drží dřevěné trámky,“ popisuje řešení.
Muž v černém
Na původní atmosféru domu reaguje pár detailů, kupříkladu kulaté keramické vypínače z retro kolekce značky ABB. Parkety ve 3. jakosti byly za dobrou cenu. Povrch se střídající barevností navíc dodal místnosti kontrastní prvek k bílé výmalbě a tmavému nábytku.
Japonské skládací kolo, na němž se Jakub rád pohybuje po městě, visí nad pohovku na typových držácích. Dalšími „typovkami“ z IKEA, které do atypického interiéru zapadly, jsou regály v předsíni, kuchyňská linka, skříňky pod schody, rozkládací pohovka, židle či stůl.
Přesto bylo nutné nechat část zařízení vyrobit na míru: kromě integrovaného boxu šlo o schody do patra, které vyřešily částečně úložný prostor. Zakázka včetně repase okna a vstupních dveří zůstala takzvaně v rodině, truhlář Marek Sladký je totiž Jakubovým bratrancem.
Přestože zdrojem denního světla je jediné okno, převládá v bytě černá barva podtrhující pánský styl interiéru. „Pořídil jsem i černou sanitu a dřez. Tmavá velkoformátová dlažba (1 200×600 mm) sjednotila podlahu přední části bytu (předsíň, koupelnu a kuchyň).
„Hledal jsem surovou strukturu povrchu, zároveň jsem nechtěl, aby cíleně imitovala něco konkrétního. Dlaždice sice připomínají zrezlý plech, ale jedná se spíš o variaci na tento materiál,“ říká architekt.
V síti
Více než tři metry vysoký strop umožnil vyřešit spaní ve vestavěném patře, plná výška místnosti zůstala u okna, kam architekt umístil obytný kout.
„Přestože starý činžák se moc nerozpálí, v létě spím radši dole na pohovce. Škoda, že je tu jen jedno okno. Zahrádka pod ním je součástí upraveného vnitrobloku. V sobotu ráno si venku můžu dát třeba kávu a koláč. Postupně mi dochází, že bydlet v přízemí není tak špatné, koukám přímo do zeleně,“ zmiňuje výhody Jakub, který do bytu vložil i vtipný odkaz na jméno zdejší ulice.
Stropní světlo vytvořil z obyčejné stolní lampy, kterou přichytil sítí. Siluetou tak připomíná obrácenou horu Říp. Motiv sítě se opakuje víckrát: například zábradlí u postele v patře nahradila síť z provaznictví, koupelnu odděluje zmíněné drátěné sklo.
„Poličky na knihy mi vyrobil truhlář, křížky z překližky vytvářejí vlastně také rastr. Při zařizování jsem zopakoval nápad z předešlého bytu, kdy jsem na stěně vytvořil ,obraz‘ tím, že jsem z části stěny seškrábal pár starých vrstev výmalby. Tady jsem rovnou odkryl větší plochy. Je to pokaždé dobrodružství, nikdy nevíte, co vyjde. Povedlo se mi, že konečný odstín tu ladí s podlahou,“ dodává závěrem architekt.