Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Bydlela jsem v Estonsku. V kuchyni jsem musela bojovat o dvouplotýnku

  1:00aktualizováno  1:00
Podzimní semestr 2015 jsem strávila v pobaltské zemi s jedním milionem obyvatel. Ubytování na kolejích v Estonsku bylo standardní, jen vaření občas trochu zapeklité a faktury za ubytování často překvapivé, píše Barbora do seriálu o bydlení na koleji.

Kuchyň byla občas oříškem. Chyběl sporák i mikrovlnka. Vařit se dalo pouze na vestavěné dvouplotýnce. | foto: Archiv autorky

Tartu je druhé největší město Estonska a žije v něm 98 tisíc obyvatel. Je to studentské město, na Tartuskou univerzitu (Tartu Ülikool) je ze všech kolejí blízko.

Ubytování jsem získala na kolejích Narva 25, kde byl počet zahraničních a místních studentů půl na půl. Bydlela jsem v devítipatrové budově se dvěma výtahy, kde každé patro má jinou barvu a vlastní přístup.

Pobývala jsem v sedmém patře a díky tomu měla jedinečný výhled z okna, který se každý den měnil. Pozorovala jsem most, který měnil barvy, horkovzdušný balon nad kostelem, běžce v parku nebo pravidelné sobotní ohňostroje.

Fotogalerie

Na bytě jsme byly čtyři dívky ve dvou pokojích a společně sdílely kuchyň a koupelnu spojenou s toaletou. Když se spolubydlící půlhodiny sprchovala a někdo z nás potřeboval na záchod, měl smůlu.

Já měla pokoj s Němkou, v druhé místnosti byly dvě Estonky. Byt stál 120 eur měsíčně, v přepočtu 3 240 korun na osobu (včetně wi-fi připojení) a mně velmi vyhovoval. Pouze kuchyň se ukázala jako problém. Neměla sporák ani mikrovlnku. Vařit se dalo pouze na vestavěné dvouplotýnce.

V době oběda či večeře jsme se musely vždy nějak prostřídat. V maličké místnosti se dvě kuchařky skutečně mačkaly. Zato jsem nemusela dokupovat žádné nádobí, předchozí obyvatelé tam vše potřebné zanechali.

S čipovou kartou se dostanete pouze na své patro, pokud chcete navštívit kamaráda odjinud, musí vám dveře na chodbu osobně otevřít . Čipovku nesmíte nikomu předávat, což jsem zjistila v momentě, kdy jsem ji půjčila kamarádovi, a když na vrátnici viděli, že přichází muž s kartou na ženské jméno, tak mi ji zablokovali.

Jinak návštěvy na pokojích problémem nebyly, pokud to nevadilo spolubydlící. Kamarádi z Česka mohli přespat i týden. Na pokoji se nedalo pořádně vyvětrat. Okna se totiž nesměla otevírat dokořán. Zákaz platil zřejmě kvůli bezpečnosti, ale možná i proto, že po otevření nešla vůbec zavřít. Stejně tak nebylo povoleno manipulovat s nábytkem nebo přidávat něco na zeď.

Na každém patře byl kuřácký balkon. V přízemí mělo 750 studentů k dispozici čtyři pračky a čtyři sušičky (pračka fungovala na žeton, kdy jeden stál 2 eura), také velký prostor na kola, která jsou v Tartu oblíbeným dopravním prostředkem.

Výzva studentům

Bydlení na kolejích celého světa

Vyfoťte svůj kolejní pokoj kdekoliv na světě, uveďte, na které koleji byly fotografie pořízeny, a popište, jak se vám na koleji bydlí, jak je pokoj zařízený, co jste na něm vylepšili, kolik má metrů čtverečních a po čem se vám bude stýskat. Zasílat můžete samozřejmě i studentské koleje v České republice.

Text + fotografie zašlete na e-mail: bydleni@idnes.cz.

Přímo na kolejích je kadeřnické a masérské studio pro veřejnost, hned vedle zase obchod. Běžci to měli z kolejí půl minuty do parku, cesta na náměstí trvala tři minuty a do školy pět. K obchodnímu centru jsme chodili kolem řeky sedm minut.

Vše jsem měla dostupné pěšky, případně na kole, ale městskou dopravu jsem já sama využila jen párkrát. Koleje stojí u hlavní silnice, takže občas rušil hluk aut a autobusů, které měly pod budovou zastávku.

Každý měsíc dostávají studenti do schránky fakturu za ubytování, která je mnohdy až úsměvná. Jednou nám byl účtován jeden cent za neplechu, kterou někdo napáchal o tři patra níž (cleaning up vomit, úklid zvratků). Ale jinak si bydlení na kolejích v Tartu nemohu vynachválit.

Na vedlejší ulici Raatuse žilo na kolejích 98 procent Erasmus studentů a bydlení tam bylo více živé (časté party, byty po šesti), takže kdo si chtěl užít pořádný studentský život a více zábavných faktur, stěhoval se z Narvy právě tam.

Autoři:



Nejčtenější

V září zbourali chatu a v březnu se stěhovali do dobře promyšleného domu

Dům byl dodán na klíč jako celek. Jedinou subdodávkou majitelů byla kuchyně.

Jednoduchý návrh a dobrá lokalita nedaleko Prahy společně stvořily příjemnou dřevostavbu. Dům pojme rodinné oslavy o...

Splňte si sen o roubence. Jaká zajímavá stavení jsou v Česku na prodej

Řemešín, Kralovice, okres Plzeň-sever. Roubená chalupa má dispozici 1+1 a je na...

V České republice se prodává velké množství roubených chalup v různé kvalitě. Některé jsou před rekonstrukcí, do jiných...



Zdařilá rekonstrukce bytu, kde se toaleta i kotel skrývají ve skříni

Levitující postel v ložnici je ukázkou kvalitního řemesla, nejlepším důkazem...

U bytu 2+1 v samotném centru Brna si zaslouží obdiv jak majitel, tak designéři ze studia Le Bon. Investor za to, že i...

Praha podle Hitlera: zbourán měl být Obecní dům i Petřínská rozhledna

Obecní dům z počátku 20. století měl být jakožto nacisty nechtěný symbol...

Nacisté během druhé světové války plánovali zásadní přestavbu Prahy. K nepoznání by se změnila Staroměstská radnice,...

Petra s Jirkou potřebují knihovnu. Ze starého obýváku zbyla jen křesla

Petra s Jirkou se rozhodli pro radikální proměnu obývacího pokoje. Na snímku je...

Další díl pořadu o bydlení je inspirací pro všechny milovníky literatury, kteří stejně jako manželé Petra a Jirka...

Další z rubriky

Chalupy slavných. Líbezný cholerik Jiří Sovák svou chajdu miloval

Dramaturgyně a herečka Libuše Pospíšilová si v 80. letech opravila rozvalinu v...

Miroslav Horníček, Jiří Sovák, Jiřina Jirásková či Libuše Pospíšilová. Své role se tito herečtí mistři s oblibou učili...

Na Žižkově chce bydlet jako v Alpách. Za svůj sen zaplatil 100 tisíc

Původní vzhled ložnice s nábytkem po bývalých majitelích Tomášovi nevyhovuje.

I v bytě v činžovním domě pod Žižkovskou věží se bude Tomáš cítit jako ve svých milovaných Alpách. V dalším dílu...

Itálie a Řím na stěnách i povlečení. Stylový pokoj pro dvě školačky

Dětský pokoj pro dvě slečny má 12 metrů čtverečních.

Návrhářka Barbora Léblová žila deset let v Itálii, kde se také narodily její dvě dcerky. „Když jsme se vrátili natrvalo...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.