Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Bydlela jsem v Estonsku. V kuchyni jsem musela bojovat o dvouplotýnku

  1:00aktualizováno  1:00
Podzimní semestr 2015 jsem strávila v pobaltské zemi s jedním milionem obyvatel. Ubytování na kolejích v Estonsku bylo standardní, jen vaření občas trochu zapeklité a faktury za ubytování často překvapivé, píše Barbora do seriálu o bydlení na koleji.

Kuchyň byla občas oříškem. Chyběl sporák i mikrovlnka. Vařit se dalo pouze na vestavěné dvouplotýnce. | foto: Archiv autorky

Tartu je druhé největší město Estonska a žije v něm 98 tisíc obyvatel. Je to studentské město, na Tartuskou univerzitu (Tartu Ülikool) je ze všech kolejí blízko.

Ubytování jsem získala na kolejích Narva 25, kde byl počet zahraničních a místních studentů půl na půl. Bydlela jsem v devítipatrové budově se dvěma výtahy, kde každé patro má jinou barvu a vlastní přístup.

Pobývala jsem v sedmém patře a díky tomu měla jedinečný výhled z okna, který se každý den měnil. Pozorovala jsem most, který měnil barvy, horkovzdušný balon nad kostelem, běžce v parku nebo pravidelné sobotní ohňostroje.

Fotogalerie

Na bytě jsme byly čtyři dívky ve dvou pokojích a společně sdílely kuchyň a koupelnu spojenou s toaletou. Když se spolubydlící půlhodiny sprchovala a někdo z nás potřeboval na záchod, měl smůlu.

Já měla pokoj s Němkou, v druhé místnosti byly dvě Estonky. Byt stál 120 eur měsíčně, v přepočtu 3 240 korun na osobu (včetně wi-fi připojení) a mně velmi vyhovoval. Pouze kuchyň se ukázala jako problém. Neměla sporák ani mikrovlnku. Vařit se dalo pouze na vestavěné dvouplotýnce.

V době oběda či večeře jsme se musely vždy nějak prostřídat. V maličké místnosti se dvě kuchařky skutečně mačkaly. Zato jsem nemusela dokupovat žádné nádobí, předchozí obyvatelé tam vše potřebné zanechali.

S čipovou kartou se dostanete pouze na své patro, pokud chcete navštívit kamaráda odjinud, musí vám dveře na chodbu osobně otevřít . Čipovku nesmíte nikomu předávat, což jsem zjistila v momentě, kdy jsem ji půjčila kamarádovi, a když na vrátnici viděli, že přichází muž s kartou na ženské jméno, tak mi ji zablokovali.

Jinak návštěvy na pokojích problémem nebyly, pokud to nevadilo spolubydlící. Kamarádi z Česka mohli přespat i týden. Na pokoji se nedalo pořádně vyvětrat. Okna se totiž nesměla otevírat dokořán. Zákaz platil zřejmě kvůli bezpečnosti, ale možná i proto, že po otevření nešla vůbec zavřít. Stejně tak nebylo povoleno manipulovat s nábytkem nebo přidávat něco na zeď.

Na každém patře byl kuřácký balkon. V přízemí mělo 750 studentů k dispozici čtyři pračky a čtyři sušičky (pračka fungovala na žeton, kdy jeden stál 2 eura), také velký prostor na kola, která jsou v Tartu oblíbeným dopravním prostředkem.

Výzva studentům

Bydlení na kolejích celého světa

Vyfoťte svůj kolejní pokoj kdekoliv na světě, uveďte, na které koleji byly fotografie pořízeny, a popište, jak se vám na koleji bydlí, jak je pokoj zařízený, co jste na něm vylepšili, kolik má metrů čtverečních a po čem se vám bude stýskat. Zasílat můžete samozřejmě i studentské koleje v České republice.

Text + fotografie zašlete na e-mail: bydleni@idnes.cz.

Přímo na kolejích je kadeřnické a masérské studio pro veřejnost, hned vedle zase obchod. Běžci to měli z kolejí půl minuty do parku, cesta na náměstí trvala tři minuty a do školy pět. K obchodnímu centru jsme chodili kolem řeky sedm minut.

Vše jsem měla dostupné pěšky, případně na kole, ale městskou dopravu jsem já sama využila jen párkrát. Koleje stojí u hlavní silnice, takže občas rušil hluk aut a autobusů, které měly pod budovou zastávku.

Každý měsíc dostávají studenti do schránky fakturu za ubytování, která je mnohdy až úsměvná. Jednou nám byl účtován jeden cent za neplechu, kterou někdo napáchal o tři patra níž (cleaning up vomit, úklid zvratků). Ale jinak si bydlení na kolejích v Tartu nemohu vynachválit.

Na vedlejší ulici Raatuse žilo na kolejích 98 procent Erasmus studentů a bydlení tam bylo více živé (časté party, byty po šesti), takže kdo si chtěl užít pořádný studentský život a více zábavných faktur, stěhoval se z Narvy právě tam.

Autoři:






Nejčtenější

Snímek zachycuje projekt Kateřiny Šedé nazvaný Furt dokola z roku 2008, kdy...
Architektkou roku je Kateřina Šedá. Nepracuje s cihlami, ale s lidmi

Není architektka, přesto se stala Architektkou roku 2017. Kateřina Šedá, držitelka Chalupeckého ceny pro mladé výtvarníky, se zabývá tím, co se označuje jako...  celý článek

Na vylepšení kuchyně si Hanka přichystala 200 tisíc korun. Cenu nakonec musela...
Hanka touží po venkovské kuchyni. Návrhářka se kýči šikovně vyhnula

V dalším dílu televizního pořadu o bydlení se tvůrčí tým pod vedením designérky Denisy Bartošové pustí do rekonstrukce kuchyně paní Hanky, která opustila...  celý článek

Hvězda filmu Kristián Oldřich Nový vlastnil víc než čtvrt století chalupu na...
Chalupáři stříbrného plátna. Podívejte se, kde to opravdu milovali

Byly jejich útočištěm, kam si odjížděli odpočinout od hektičnosti hereckého světa. Místo, které opravdu milovali, byť nešlo o žádný přepych. Čeští umělci rádi...  celý článek

Stěny interiéru jsou obložené nerezem, mědí či mosazí.
Nejen pivo, ale i hospody umí Češi nejlépe na světě. Svět to ocenil

České IO Studio je čerstvě držitelem nejlepšího designového ocenění na světě. Red Dot Communication Design Award 2017 dostalo za koncept moderního řetězce...  celý článek

Památkově chráněná třípodlažní vila stojí na reprezentativní parcele na rohu...
Hurá dovnitř. Kubistická Kovařovicova vila v Praze se otvírá veřejnosti

Bedřich Kovařovic, stavitel a inspektor stavebních podniků, si podle návrhu architekta Josefa Chochola nechal v letech 1912 a 1913 postavit kubistickou vilu....  celý článek

Další z rubriky

Sezení v jídelním koutě je zčásti na parapetu rohového okna.
Agáta Prachařová bydlí v „bunkru“, v němž jsou květináče s levandulí

Agáta a Jakub Prachařovi si každým rokem opakovali, že ty příští Vánoce budou bydlet ve svém domě. Stavba se však protáhla, a přestože ještě není stoprocentně...  celý článek

Nad Neapolským zálivem stojí ve svahu vila, kterou od roku 1680 vlastnily...
Vila stojí v Neapoli už 337 let. Proslavil ji Oscar Wilde

Nad Neapolským zálivem stojí ve svahu vila, kterou od roku 1680 vlastnily desítky majitelů. Nejslavnějším byl Oscar Wilde, který v ní pobýval se svým přítelem...  celý článek

Pavlína Janků, Posezení. Lavoru i kanystru buď věčná chvála!
Úlovky ze smeťáku či sběrného dvora lze proměnit na designové kousky

Poničené a staré věci nemusí skončit v kamnech nebo ve sběrných dvorech. To dokazuje už pátým rokem soutěž Balakryl Recy věci, kde o vítězi rozhoduje...  celý článek

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.