Stavba administrativní budovy Johnson Wax pomohla nejen investorovi, ale i samotnému architektovi. Když se na něho v roce 1936 obrátil Herbert Johnson s žádostí o projekt, bylo mu téměř 70 let. Finančně na tom byl bídně, přednášel jen okruhu svých obdivovatelů.
K nové zakázce se stavěl nejdříve skepticky, chtěl prostor za městem v zeleni, ale to Johnson rezolutně odmítl. Stavět se muselo na předměstí, na sutinách staré továrny. "V naprosto nedůstojném okolí," prohlásil Wright.
Toto prostředí ho však inspirovalo k naprosto neotřelému pojetí, bez oken do okolí, se zdmi, které připomínají hrad, s nenápadným vstupem, zato s možností vjezdu automobily až do nitra budovy.
Architekt si zde uhájil své oblíbené horizontální řešení místo mrakodrapu. Dodnes je stavba označována za architektonický skvost. "Je to rozlehlá budova, inspirující k práci stejně, jako katedrála k uctívání Boha," prohlásil o ní sám autor.
Příběh stavby přináší další epizoda francouzského dokumentárního cyklu Architektura (ČT2 v sobotu ve 14:15).
Sloupy tvrdohlavého muže
Wright, proslulý svými stavbami souznícími s přírodou, si ji na nehostinném předměstí vytvořil po svém. Hlavní pracovní sál navrhl postavit na šedesáti dutých sloupech vysokých 6,5 metru, které připomínají květ leknínu na vysokém stvolu, jež se zužuje směrem dolů, a to až na pouhých dvacet dva centimetrů.
Interiér budovy s proslulými sloupy, které připomínají květ leknínu.
Každý sloup měl nést šest tun zátěže, tomu však nechtěla technická komise věřit, a tak musel Wright postavit sloup ve skutečné velikosti. Postupně se zátěž zvyšovala na šest, pak na dvanáct tun. Traduje se, že sloup vydržel šedesát tun zátěže. Pak starý muž zlostně udeřil holí o zem – a sloup spadl.
V květnu 1937 se budova otvírala a časopis Life nadšeně komentuje: "Tato budova se podobá ženě, která plave nahá po proudu řeky. Je svěží, vláčná, muzikální v pohybu i chování."
Centrem budovy je velký sál, kde pracuje kolem 200 lidí. Má rozměry 45 × 65 m a kolem něj je na sloupech zavěšené mezipatro, kde jsou kanceláře vedoucích oddělení.
Wright navrhl nejen budovu, ale také vybavení kanceláří, celkem 48 typů zařízení, od stolů až po lampy. Barevně se drží různých odstínů slavné čerokijské červené.
Unikátní sloupy nejsou spojené napevno s podlahou, stojí v "měděných dřevácích". Tato určitá pružnost chrání budovu před zemětřesením.
Zdi budovy působí jako hradby, nenajdete v nich klasická okna.
Světlo sem proniká postranní mřížovanou oblou plochou, ve stropě je instalovaný souvislý pás elektrického osvětlení. Okna tu nenajdete.
Skleněné trubice v architektuře
Stavba vyrostla jako prototyp, což se odrazilo i na ceně, nakonec stála čtyřikrát víc, než se původně předpokládalo. Technické vymoženosti, které Wright použil, nebyly levné. Například jako první použil trubice z ohnivzdorného skla v architektuře. Pyrex tak chrání soukromí, ale poskytuje světlo. Horizontálně zavěšené průsvitné trubice jsou použité místo oken nebo jako přepážky v interiéru.
Komplex byl dokončený v roce 1938, o pět let později Johnsonova firma prosperuje jako nikdy předtím. A tak dostává Wright další úkol, postavit novou budovu pro laboratoře.
Komplexu dominuje věž určená pro laboratoře.
Nemělo to být tentokrát nic nákladného, přesto se cena ztrojnásobila. Věž, tyčící se nad parkovištěm, tvoří sloup zapuštěný 15 metrů do země a vysoký 50 metrů. Na tento betonový základ jsou zavěšena kruhová mezipatra.
Stavba se stala symbolem inovující Ameriky a zároveň zahájila další úspěšnou etapu pro architekta Wrighta. Zemřel uprostřed práce v roce 1959.
Frank Lloyd Wright
|
