Přízemí, jemuž dominuje otevřený prostor, je členěný do tří zón: kuchyňské, jídelní a obývací, z níž se vychází francouzským oknem na zahradu.
Na první pohled zaujme dvoustupňové řešení: kuchyně je o stupeň výš než jídelna a obývací pokoj. Paní domu má dar „zelených rukou“, což je vidět na každém kroku, v sebemenší místnosti, koupelnu nevyjímaje, doslova bují rostliny.
Spousta zeleně v místnostech harmonicky propojuje interiér domu s okolní zahradou.
Kuchyně plná techniky
Ono pomyslné srdce domu je zasunuto do výklenku s oknem do zahrady. V kuchyni najdete linku Nobillia, veškeré spotřebiče nesou značku AEG a Electrolux: sklokeramická deska („škoda, že jsme se rozhodli jen pro dvě indukční plotýnky místo všech čtyř,“ lituje kuchařka), lednice, velká myčka na nádobí, mikrovlnná trouba.
Osvětlení kuchyně mají na starosti bodovky, které byly součástí linky, dokupovaly se jen lampičky z Luminexu nad jídelní pult.
Hospodyně si pochvaluje tvar pracovní plochy, která kuchyňský prostor podkovovitě uzavírá a zároveň tvoří malé posezení: „Je to moje i manželovo oblíbené místo k přečtení novin a vychutnání si kávy.“
Jídelní kout najdete u francouzského okna s roletami (to aby odpoledne nebylo v místnostech v létě vedro). Na otázku, proč padla volba právě na rolety, zaznělo jednoduché vysvětlení - okna jsou sama o sobě dekorativní a byla by škoda je zakrývat závěsy.
„Vůbec nebylo jednoduché sehnat do jídelny přesně to, co jsme potřebovali, třeba kulatý rozkládací stůl ze světlé břízy. Po velkém shánění jsem ho objevila v IKEA. Tahle kombinace zatím není moc často k vidění. Tam jsem nakoupila i světlé dřevěné židle s čalouněným sedákem.“ Mléčně bílý lustr nad stolem je jedna z mála starožitností z babiččiny půdy.
Jak chutná odpočinek
Obývací část je nejprostornější. Velkou čalouněnou sedací soupravu od firmy Polstrin design doplňuje konferenční stolek a police z masivního třešňového dřeva, zakázková práce podle vlastního návrhu. Jen v této části otevřeného přízemní najdete závěsy upevněné na hladkých kovových garnýžích. Ty se podařilo sehnat na nábytkářském veletrhu, kde je nabízel severomoravský výrobce.
Levá část přízemí má tradiční rozdělení: dětská a rodičovská ložnice, šatna a koupelna. V ní je nejzajímavější přebalovací pult pro miminko (design: „šťastný otec“) vyrobený na zakázku. Pod pultem nechybí hluboká zásuvka na dětské prádlo.
Co dělá také dům
Šatna s policovými skříněmi byla součástí domku stavěného na klíč. I bez speciálního výsuvného nebo drátěného programu se do šatny vejde veškeré šatstvo plus potřebné prací a čistící prostředky.
Zvláštností je pračka a výsuvný kontejner na prádlo. Proti původnímu plánu nefunguje žehlírna, i když s ní projektant počítal. „Být tady zavřená u žehlení - to je příšerné i jako představa, takový nápad může mít jen mužský,“ vysvětluje majitelka, proč raději přenáší prkno i se žehličkou do obýváku.
„Při večerním žehlení se chci dívat na televizi, během dne pak přeci potřebuji mít dítě na očích,“ konfrontuje mužskou teorii s ženskou praxí.
Ložnice je určená na spaní a tomu odpovídá i zařízení. Buková postel podle vlastního návrhu má zajímavě řešené čelo, které mohutnost nábytku opticky odlehčuje. Paní domu trochu žehrá na nastavitelné rošty: „Člověk musí být dost fyzicky zdatný, aby s nimi manipuloval. Když jsem byla těhotná, s roštem jsem ani nehnula a musela počkat na manžela.“ Elegantní jednoduché lampy z hliníku se stínítkem z mačkaného papíru - design IKEA.
Vzhůru do patra
První podlaží spojuje s přízemkem dřevěné schodiště, stupně jsou dubové stejně jako parkety v přízemí. Horní patro navrhoval projektant se záměrem, aby se variabilně využívalo podle toho, jak obyvatelů domu bude přibývat a jak budou stárnout.
Pracovna slouží zároveň i jako občasný pokojík pro hosty. „Při zařizování jsme vycházeli z faktu, že místnosti téměř dominují střešní trámy a nosný sloup z borovice. Proto jsme nechali udělat policový systém z měkkého dřeva v kombinaci s tmavě zelenými laminovanými pracovními plochami.“
Jako pokojíček pro panenky - tak působí dětský pokoj: stolky, skříň, domeček pro panenky i trouba jsou z barevně mořeného měkkého dřeva. „Byla to opravdu náhoda: jeden obchodní dům rušil dětský koutek a vyprodával z něho nábytek.
Vůbec jsem neváhala a koupila, i když pár let potrvá, než mu Klárka doroste. Ale holčičky od sousedů jsou celé blažené, když k nám přijdou na návštěvu. Vím, že smrkový nábytek dětským hrám neodolá, ale právě proto je ideální. Vím, co bude. Nemusím se strachovat, když se při hře něco zničí nebo poškodí.“
Mansarda má vlastní sociální zařízení – kobaltově modrou koupelnu se sprchovým koutem a velkým výklenkem. Je natolik velký, že se do něho vejde spousta pokojových květin, velká vášeň paní domu.
„Hluché prostory“ vlastně v domě nejsou – velmi prakticky lze využít prostor před schodištěm, kde se našlo místo právě tak na dvě křesla a stolek. Souprava pochází od kdysi velmi slavného výrobce - Družstevní práce - a patří k dědictví po prarodičích.
„Křesla i stolek byla ´jetá´, ale stačilo ohýbané dřevo područek přebrousit a dát přečalounit polštáře,“ říká pyšně majitelka, „a vlastníme originální křesla, která nám každý závidí.“ Má pravdu, ani my nejsme výjimkou.
Špatného pomálu
„Kdybych měla říct, s čím nejsem spokojená, tak je to orientace domu. Nevím, proč architekti sezení na zahradě orientují na západ. Jen se podívejte na všechny domy okolo. Naše rodina ráda snídá alespoň o víkendech venku. Jenže vydlážděný prostor před francouzským oknem zůstává dopoledne utopený ve stínu a na posezení je tu chladno. Zato odpoledne je venkovní stůl v plném slunci a nelze vydržet ani pod slunečníkem,“ vypočítává první z mála negativ domu majitelka, „proto jsme se rozhodli zasadit tady vzrostlý strom, který vytvoří alespoň odpoledne chládek.“
Větší stavební zásah bude zapotřebí při obezdění přístřešku. „Postrádám místo, kam bychom mohli uložit kola, kočárek a sekačku na trávu. Zatím je ukládáme pod přístřešek, ale s takovým řešením moc spokojeni nejsme.“
Třetí špatná zkušenost se týká spolupráce s architektkou. „Jediná její zásluha je kuchyně. Nejvíce nás rozčarovala volbou barev do místností, což byl hlavní důvod, proč jsme se na ni obrátili. To, co vymyslela, nešlo akceptovat. Také nám vadilo, že stále prosazovala drahou nábytkářskou firmu, a když jsme odmítli, neznala jiné varianty. Suma sumárum: už bych se na architekta interiérů neobrátila. Místo, kde bydlím, chci mít podle svého, ne podle gusta architekta.“
