Autorem pozoruhodné stavby z let 1910–1911 je sochař František Bílek, jeden z nejoriginálnějších českých umělců přelomu 19. a 20. století. Vyhraněný náboženský charakter jeho tvorby však vyvolával už za jeho života kontroverze, nepochopení a kritiku.
Je to jeden z prvních tuzemských rodinných domů s plochou střechou, zvenčí však odráží Bílkovo hluboké náboženské založení. Půdorys stavby tvaru segmentu je odvozený od záseku kosou při sklizni.
 |
Do středu pomyslné kružnice sochař původně situoval sochu Mojžíše – starozákonního rozsévače a předobraz Krista, s nímž se identifikoval. Myšlenky duchovní orby, setby, zrání a úrody byly stěžejními alegoriemi Bílkovy spirituality.
Podobný význam mají betonové egyptizující klasové sloupy, které kontrastují s režným zdivem stavby. V jižní části je sochařský ateliér, v té severní dvoupodlažní byt umělcovy rodiny. Místnosti nejsou pravoúhlé, okosením jejich nároží vznikl labyrint menších prostor a intimních zákoutí.
Autentickou atmosféru interiérů dotváří původní Bílkem navržený a částečně i jím řezaný nábytek a symbolické detaily. Navrhl si též interiérové prvky v kovu: lustry a dveřní kliky přírodních tvarů.
Nová expozice obsahuje zejména exaltovaná raná díla, nabitá intenzivním mysticismem, grafická a keramická tvorba pak doplňuje sochařská díla.
11. září 2015 |
