Podkrovní byty nabízejí romantiku, extravaganci, atypické prostředí, jedinečnost.
Kdo chce bydlet pod střechou, musí se v první řadě rozhodnout, jakým způsobem vyřeší osvětlení podkrovních místností.
Že je dostatek světla pro život důležitý, dokazují i studie Státmího zdravotního ústavu Praha, které zdůrazňují, že nedostatek světla může mít škodlivý vliv na lidskou psychiku a snižuje imunitu lidského organismu. Kdo se dlouho pohybuje a pracuje ve špatně osvětlených místnostech, může časem počítat s bolestmi hlavy nebo dokonce s poruchami vidění.
ZPŮSOB OSVĚTLENĺ URČĺ PAMÁTKÁŘI
„Když se mám rozhodnout, jakým způsobem vyřeším osvětlení půdní vestavby, musím se v první řadě seznámit se vzhledem ostatních domů v ulici,“ říká architekt Jaromír Liška. „Teprve podle toho se rozhodnu, zda se budou stavět vikýře či zda se použijí střešní okna. Už s prvními hrubými studiemi je ale třeba zajít za památkáři, kteří obvykle velmi přísně trvají na zachování charakteru ulice či čtvrti,“ popisuje obvyklý postup Jaromír Liška. Mnozí architekti tak pro tuto potřebu fotografují dům z několika stran a přímo do fotografie vmalovávají budoucí podobu střechy. Tak si zúčastněné úřady a ostatně i budoucí obyvatelé půdy dokáží lépe představit, jak bude zvenčí vypadat jejich dům po rekonstrukci.
VIKÝŘ ZVĚTŠĺ PLOCHU
V lokalitách, které nijak zvlášť památkáře nezajímají a nemají proto žádné speciální požadavky, záleží hlavně na citu architekta a budoucích obyvatel domu, zda požadují osvětlení střešním oknem či vikýřem. Stručně lze říci. že vikýř zvětší obytnou plochu podkrovní místnosti, protože se tak zvětší prostor, kde se lze pohybovat bez ohýbání. Na druhou stranu však osvětluje místnost méně než střešní okno, protože vlastní okno je vysunuté ven ze střechy a světlo „za roh“ nemůže.
Použítí střešních oken však má také svá omezení a nevýhody, například v některých případech není možné vsadit střešní okno tak, aby se neomezil výhled obyvatel do okolí.
ARCHITEKT MEZI POŽADAVKY
V některých situacích se architekti dostávají do situace, která vyžaduje řešení podobné proslulé pohádce o princezně Koloběžce: Jediný způsob osvětlení, ke kterému nemá v konkrétním případě památkový úřad výhrady, je pomocí vikýře. Ty smějí být však jen tak velké, aby ladily s vikýřky okolních půd, které sloužily jen jako přisvětlení při věšení prádla a větrání. Architekt se pak jen marně snaží osvětlit prostor tak, aby vyhovoval hygienickým normám.
Východiskem z nouze pak může být řešení, kdy se do půdy vestavějí byty „po francouzsku“, kdy je byt tvořen jedinou otevřenou obytnou místností. Ta může být osvětlená jen z jedné strany, například ze dvora, kde mohutné arkýře či střešní okna neruší uliční průčelí. Navíc lze pro tuto příležitost použít památkáři často respektovaná ateliérová okna z dlouhých podélných tabulí skla, která se používala zhruba od poloviny minulého až do třicátých let dvacáteho století. Narazit na činžák z této doby není v českých městech problém.
STŘEŠNĺ OKNO JE NAKONEC LEVNĚJŠĺ
Cena za jeden metr čtvereční takzvaného eurookna, což je okno z kvalitního lepeného dřeva s izolačním dvojsklem a kvalitním kováním, se pohybuje kolem pěti tisíc korun. Tato cena se příliš neliší, ať už jde o touto technologií vyrobené klasické „svislé“ okno nebo střešní okno. Vsazení střešního okna je však postatně levnější než stavba vikýře. Ke střešnímu oknu se přikupuje lemování za jeden až dva tisíce korun podle typu střešní krytiny, některé typy jsou tak dokonale připravené z výroby, že je dokáže zabudovat do střechy i amatér.
Naproti tomu postavit vikýř je dosti komplikované a tím i drahé, na ceně se velkou mírou podílí množství komplikovaných tesařských prací. Například podle informací z Dřevoservisu Fiala je nutné počítat náklady na stavbu vikýře, který zajistí dostatek světla, alespoň na patnáct až dvacet tisíc korun. Proto v situacích, kdy nemají památkáři námitky, dává hodně lidí přednost právě střešnímu oknu.
23. ledna 1999
