Charizmatická Zuzana Baudyšová nemá klasické zaměstnání, ale spíše poslání - chrání zdraví a životy dětí. Přes deset let je ředitelkou Nadace Naše dítě. V jejím novém domě děti už nejsou: oba synové odrostli a mají své domovy.
Novou vilku, z dálky svítící tmavě žlutou hořčicovou barvou, tedy obývá jen se svým mužem, známým astrologem a bývalým ministrem. A také se dvěma psy a kocourem.
"Nezlobte se, že ještě nejsem připravena na focení, ale náš anglický setr přinesl před chvílí z pole dva malé zajíčky. Doteď jsme je honili po domě," omlouvá se Zuzana Baudyšová, sotva otevře vstupní dveře.
"Jednoho jsme chytli a pustili ven, ale toho druhého se nám dosud nepodařilo najít." Jak sama říká, její zvířata mají v bytě absolutní volnost. "Večer musíme ke zprávám v televizi běžet s dostatečným předstihem, abychom se na sedačku vůbec vešli. Velmi rádi a často se na ní roztahují naši miláčci," směje se ředitelka nadace.
Nad jejich síly
Zuzana Baudyšová prožila mládí téměř v centru Prahy. Její rodiče měli byt hned vedle Národního divadla. Pak se vdala za Antonína Baudyše a odstěhovala se s ním na sídliště. Zde prožili dvacet let života.
"Pak přišla revoluce a já zrestituovala část činžovního domu v Praze. Po prodeji jsem získala nějaké peníze a s manželem jsme se rozhodli, že si postavíme za Prahou rodinný dům," vzpomíná paní Baudyšová. V té době ho obývali čtyři lidé: manželé a jejich dva synové. Mladí pak z domova odešli a obrovský dům jako kdyby osiřel.
"Takový objekt s velikou zahradou byl nad naše síly. Rozhodli jsme se tedy, že ho prodáme a koupíme menší," potvrzuje Zuzana Baudyšová.
Vybrali si nedostavěný dům
Stavět další objekt Baudyšovi už nechtěli. Jednou to prý stačilo. Nakonec objevili rozestavěný domek v nově vznikající kolonii v Květnici. I když nebyl dodělaný, manželé se pro něj nadchli. Líbil se jim pozemek, který je obklopený zelení, i vnitřní dispozice a velikost domu.
"Přiznám se, že dům pro mě musí naplňovat určitý pocit soukromí a bezpečí. Řadovka by asi zcela nenaplňovala to, co od domu vyžaduji. Tady je velkou výhodou to, že vedle nás se už stavět nedá. Maximálně naproti, ale to je poměrně daleko," říká paní domu.
Vadí jí však, že tu doposud není vyřešeno veřejné osvětlení. "To by mělo být základem každé lokality. Především kvůli bezpečí, a to hlavně dětí. Když jdeme večer s pejskem na procházku, abychom si brali baterku."
Každodenní dojíždění do Prahy Zuzaně Baudyšové nevadí. "Zvykla jsem si. Je to něco za něco. A pak: dojíždět nebudu věčně. Těším se, že tady strávím stáří a nebudu se už muset nikam stěhovat," dodává.
Antonín Baudyš to má ještě jednodušší: pracuje totiž nejčastěji doma. Přes víkendy sice odjíždí na různé přednášky a kurzy, ale přes týden jezdí většinou klienti za ním. "Což je i z bezpečnostních důvodů docela dobré," tvrdí Zuzana Baudyšová.
Bydlení v polotovaru
Protože Baudyšovi svůj dům prodali a museli se k danému dni vystěhovat, chvilku žili v "provizoriu". Jejich nový dům totiž neměl hotové podlahy, kuchyň, koupelny a nebyly dokončeny ještě ani všechny rozvody elektřiny. Dodělávala se fasáda, všude se malovalo.
"Myslela jsem si, že vybavit kuchyň bude velmi jednoduché a rychlé. Ale spletla jsem se. Všude mi řekli, že je to individuální zakázka na dlouho. Navíc bylo léto, tedy doba dovolených. Nakonec jsem našla firmu, která našemu šibeničnímu termínu vyhověla. Avšak za cenu, že jsme museli respektovat tmavší barvu, protože jiná v tu dobu nebyla na skladě. Na mě je příliš ostrá, ale zaplať pánbůh za to," vysvětluje ředitelka nadace.
Přestože toužili po bydlení v menším, jejich současný dům se mezi malé rozhodně řadit nedá. Ve spodní části je totiž obrovský obývací pokoj, do něhož se jde z jídelny a kuchyně.
Oba prostory propojuje vstupní chodba. Její dominantou je schodiště, pod kterým se ukrývá pracovna Antonína Baudyše. V přízemí je ještě garáž, technická místnost a koupelna.
V patře, které celé tvoří podkroví domu, nalezneme ložnici, pokoj pro hosty, pracovnu paní Zuzany a druhou koupelnu. Horní chodba je pak galerií oddělena od spodního obývacího pokoje a shora nabízí zajímavý pohled.
Miluje moře
Obě koupelny, stejně jako kuchyň, nebyly při stěhování dokončené. Menší dole nechali manželé provést ve žluté barvě, horní v podkroví, dvakrát tak velká, je v azurové modři.
"Miluji moře, a když to jde, jedu k němu. Koupelna mně díky azurové barvě pobyt u moře trochu připomíná. Také jsem si vždy přála v koupelně denní světlo, což se povedlo."
Na dělníky, kteří pokládali obklady a dlažby, vzpomíná ráda. Oba byli z Ukrajiny; jeden učitel tělocviku, druhý pianista. "Vždy, když večer odcházel, usedl za klavír a zapreludoval," vzpomíná Zuzana Baudyšová.
Klavír je umístěn před velkým francouzským oknem v obývacím pokoji a patří Antonínu Baudyšovi, který na něj občas zahraje. Barva slunce, kterou má Zuzana Baudyšová tak ráda, je i na fasádě domu. "Jedu na sluneční baterie a žlutá na mě pozitivně působí."
Žlutá je i na některých stěnách uvnitř domu. Všude na zemi leží jen dlažba a plovoucí podlaha. Především kvůli psům. Oba miláčci si totiž umějí otevírat dveře, a když je bláto, nanesou ho dovnitř.
Jednoduchý interiér
Interiér domu je hodně podobný tomu, který opustili. Používají totiž stejný nábytek i sedačku; přivezli si to s sebou. Nic nového zatím nekupovali.
"Jsem docela šetrná, a dokud se něco úplně nerozklíží, je mi líto to vyhodit. Chci domov, ve kterém nám bude dobře. Potřebuji dobrou atmosféru, ne aby tady bylo všechno super a značkové. To samé mám i s oblečením. Nejsem ,značkař' a neběhám po buticích. Priority mám nastavené úplně jinak," svěřuje se ředitelka nadace, která se zabývá problematikou dětí.
"Moc bych si přála, aby každé dítě mělo šanci vyrůstat v rodině, kde ho mají rádi, kde je v bezpečí. Člověk potřebuje žít v prostředí lásky, a děti mnohonásobně více. Již patnáct let se snažím, aby každé dítě mělo možnost vyrůstat v rodině, třeba i náhradní," říká patronka Linky bezpečí.
Těší se na zvířata
Přestože rodinný dům vypadá na první pohled jako hotový, podle Zuzany Baudyšové je čeká ještě dost práce. Především na zahradě a v okolí domu. Beze změn nezůstane ani vnitřek. Avšak na ten dojde, až bude mít paní domu více času. Nyní je totiž pracovně dosti vytížená.
"Ráda dělám v bytě nejrůznější změny. Pro mě je strašně důležité mít příjemné zázemí a ráda se vracet domů. Když jedeme na dovolenou, vždy se moc těším zpátky. Na domeček, na děti, které nás často navštěvují, na kocoura, na psy. Děti a zvířata jsou pro mne to nejlepší, co jsem kdy poznala."
 Jak bydlí Zuzana a Antonín Baudyšovi |
 Hořčicově žlutý domek si manželé Baudyšovi pořídili v nově vznikající kolonii nedaleko od Prahy. Kupovali ho ještě ne zcela dokončený a dodělali k obrazu svému. Například kuchyň, obě koupelny, podlahy i vnitřní malby již vybírali sami. |
 Hořčicově žlutý domek si manželé Baudyšovi pořídili v nově vznikající kolonii nedaleko od Prahy. Kupovali ho ještě ne zcela dokončený a dodělali k obrazu svému. Například kuchyň, obě koupelny, podlahy i vnitřní malby již vybírali sami. |
 S kuchyní měli Baudyšovi nemalé trable. Nakonec jsou však s jejím provedením spokojeni. |
 S kuchyní měli Baudyšovi nemalé trable. Nakonec jsou však s jejím provedením spokojeni. |
 Vstupní prostor, chodba, kuchyně s jídelnou i obývací pokoj jsou volně průchodí bez dveří. Odděleuje je pouze vyzděný oblouk. |
 Klavír patří Antonínu Baudyšovi. "Hraje na něj dobře, avšak ne příliš často," říká paní Zuzana. |
 Kožená sedačka v jednoduše zařízeném obývacím pokoji se stala oblíbeným místem psů. |
 Azurová podkrovní koupelna připomíná paní Zuzaně Baudyšové moře, které má tak ráda. Jako obklad zvolila oblíbenou mozaiku. |
