Budova byla otevřena 12. července 1933, přesně rok po tragické smrti Tomáše Bati. V roce 1948 byla přejmenována na Dům umění. V letech 1954–55 proběhla přestavba na výstavní a koncertní sály, což zcela popřelo záměr autora, městského architekta Františka Lydie Gahury.
Odborníci v roce 2006 doporučili návrat budovy do původního stavu, včetně letadla. O pět let později tento záměr schválilo městské zastupitelstvo. Hlavními hybateli změn byli tehdejší vedoucí odboru kultury Kateřina Pešatová a architekt Petr Všetečka.
 |
Původní podobu Památníku Tomáše Bati známe jen z fotografií. Přesto byl i před revolucí považován za architektonickou ikonu, která svým významem překračuje hranice České republiky a je srovnatelná s vilou Tugendhat. O budoucnosti budovy se vedla mnohaletá diskuze, která postupně nabývala reálné podoby.
Obnova do původního stavu byla podmíněna především přestěhováním galerie a filharmonie, což se podařilo v roce 2013. Následně město Zlín získalo dotaci od ministerstva kultury. Autorem projektu obnovy je Petr Všetečka a ateliér Transat architekti. Proměna památníku byla zahájena v prosinci 2016 a skončila o dva roky později.
Obnovený Památník Tomáše Bati se veřejnosti slavnostně otevřel v květnu roku 2019. Na návštěvníky čeká mimořádný zážitek umocněný maketou letadla Junkers F 13, v němž Tomáš Baťa přišel tragicky o život.
Vrcholné dílo architekta Františka L. Gahury tak po 75 letech opět promlouvá jeho záměrem. Budova představuje katedrálu s dominantou letadla coby levitujícího kříže. Výrazným prvkem interiéru je jednoramenné schodiště ve tvaru písmene Z (Zlín).
Památník je současně manifestem moderní architektury i rozpracováním nadčasových kompozičních vztahů architektury klasické, zářícím krystalem a zlínským klenotem.
Zdařilé rekonstrukce jsou k vidění na putovní výstavě Má vlast cestami proměn.
23. května 2019 |
