Třeba ve Skandinávii si lidé odnášejí inspiraci z veřejných interiérů, od škol, knihoven až po kavárny či butiky. U nás lze tento přístup použít bohužel jen málokdy zvlášť když mnohé stavby odpuzují už od pohledu betonovou masou. Jednou z výjimek je restaurace, kterou navrhla architektka Bára Škorpilová.
Budova bývalého Federálního shromáždění - to není právě romantické místo. Pesimista by mohl říci, že je to studená a neútulná krabice...
Mně také přišlo trochu absurdní chtít vytvořit romantickou restauraci na tak neromantickém místě, jako je bývalý parlament mezi dvěma magistrálami. Když teď ale slyším, jak lidé říkají "tady bych chtěl bydlet", pak si myslím, že všude lze něco změnit k lepšímu.
| Barbora Škorpilová je mladá architektka a designérka, která před čtyřmi roky ukončila studia na VŠUP u profesora Bořka Šípka a dnes už patří k našim nejvýraznějším návrhářům. Navrhuje nábytek a kompletní interiéry, ale také moderní šperky. Před dvěma roky založila skupinu Mimolimit, volné sdružení architektů a designérů. Vystavovala v Miláně, Londýně, Praze či Brně, s jejími pracemi se setkávají čtenáři odborných časopisů nejen u nás, ale také v Itálii, Francii, USA, Velké Británii, Španělsku a Japonsku. |
Čím lze takový prostor změnit?
Začít je vždycky nutné s osvětlením, s tím jsme si dali spoustu práce. Protože jestli něco modeluje prostor a vytváří atmosféru v bytě, pak je to osvětlení. Vždycky je lepší použít víc "vytahovacích" lampiček a výškově je odstupňovat, než rozsvítit jedno, jak já říkám, uklízecí centrální světlo. Když použijete hodně typů osvětlení včetně svíček, můžete si vytvářet atmosféru podle své nálady.
Jenže třeba červenou lampu Kokoro od Ingo Maurera, dnes možná nejznámějšího světového návrháře svítidel, které vypadá po rozsvícení jako zářící červený květ - a díky odrazu v zrcadle těsně za ní je to opravdu nádherný detail - si kvůli její ceně asi do panelákového bytu mnoho lidí nedopřeje.
Kokotu je víc než lampa, je to objekt, překrásná socha. A pak - není jen Maurer. Zajímavé jsou i stojací lampy z IKEA, které stojí sotva dva tisíce, nebo svíčky, které se za pár desítek korun prodávají v prodejnách se sakrálními potřebami. Ty svíčky vypadají na parapetu podél oken velmi dekorativně, přitom vydrží neuvěřitelně dlouho hořet a neroztékají se. Když si člověk zařizuje byt, měl by hledat nejen nábytek, ale i zajímavé nápady a drobnosti. Třeba místo klasického svícnu na stůl můžete použít vyvrtaný kámen. Až v něm večer zapálíte obyčejnou čajovou svíčku na bílém ubruse, vy tvoříte si snadno slavnostní atmosféru.
Svíčky, ubrusy - to do restaurace patří, ale v běžné domácnosti může mít řada žen pocit, že jim to přidělá spoustu práce s úklidem a praním.
Všechno je o detailech. Například stůl, kterému proříznete dvě drážky a necháte jimi propadnout ubrus, prostor ozvláštní a všichni si o takovém detailu rádi povídají. Ušetříte třetinu látky a děti ubrus nebudou stahovat.
Vy máte asi ráda dokonale prostřený stůl?
Mám ráda výjimečné lidi a výjimečné věci. Noblesně určitě působí velké bílé talíře, delší příbory i sklenky na "dlouhé" noze. Při prostírání slavnostního stolu se nesmí zapomenout na bílý textilní - nebo alespoň papírový - ubrousek. Pro stolování jsou nezbytné i mlýnky na sůl a čerstvý pepř.
Proč jste volila bambusovou podlahu? Protože je stejně odolná jako dubové parkety?
Především jsem ji volila pro barvu a strukturu dřeva. Odstín se jmenuje caramel a barva se odráží v celém prostoru. Opravdu ho velmi protepluje.
Podlaha, osvětlení, doplňky - na co by ještě člověk neměl při zařizování bytu zapomínat?
Na květiny. Mario Wild, který studoval aranžování květin v Belgii, mě nadchl právě tím, jak dokázal vytvořit něco úplně jiného. Do květinových rámů, které rozdělují prostor, použil řezané i suché květiny. I takové věci, jako je kokosové vlákno, plody tropických rostlin nebo tenké bambusy pak mohou vypadat naprosto skvěle. Mario navrhl květinovou dekoraci i před okna restaurace, protože je důležité, i jak vypadá pohled do exteriéru. Ten je s interiérem opticky propojen a stává se jeho neodmyslitelnou součástí.
Lze podobný recept použít i na sídlišti?
Na okraji Paříže jsem viděla sídliště, kde architekt vytvořil moderně pojatou botanickou zahradu, která v sobě integruje všechny zahrady světa. Tento Parc André Citroen najdete mezi stejně nezajímavými paneláky, jaké známe u nás. Jenže díky němu je konečný dojem úplně jiný. Je to jeden z nejkrásnějších parků, které jsem viděla. Není problém v něm strávit třeba půl dne.
***
 Lampa Sirius |
 Světlo v interiéru. |
 Světlo v interiéru. |
