Při rekonstrukci většinou platí, že čím je dům starší, tím bývá lepší

Markéta Veselá založila před jedenácti lety ateliér Maura a od té doby realizovala množství originálních projektů rodinných domů a rekonstrukcí, ale i bytových domů nebo kaváren. Každá dokončená stavba má podle ní svůj vlastní příběh a je zajímavé být jeho součástí.

Jak vznikl ateliér Maura?
Ateliér jsem založila po čtyřleté praxi, protože jsem chtěla pracovat více v klidu a důsledněji, což s odstupem času považuji za velmi naivní. Zprvu jsem totiž navrhovala jen interiéry pro známé, a tak se zrodil nápad postavit si vlastní ateliér v podkroví.

Ideální zakázka z pohledu architekta... Lze ji definovat?
Snem každého architekta je asi postavit dům na velké parcele v krásném prostředí, protože se může v prostoru neomezeně pohybovat. To se ale málokdy podaří. Naše domy se spíš musely vyrovnávat s horším, často stísněným prostředím a nevábným okolím, zejména v případě rekonstrukcí.

To ale na druhou stranu znamená určité zjednodušení situace. Na problematickém místě se velmi přesně zorientujete v tom, co se tam dá zlepšit. Třeba i prostorová omezení stavby domu v proluce mohou přinést zajímavé řešení.

Novostavba rodinného domu v Modřicích, 2006

Tak jako u proluky v Kozí ulici?
Tam jsme použili kombinaci skeletu s monolitickými pilíři na fasádě. Dispozice musela zůstat volná, pro jakéhokoliv nájemce. Měli jsme možnost pracovat pouze s fasádou – stabilním prvkem pro polyfunkční náplň domu. Tak vznikl nápad popsat kamenný obklad pilířů na fasádě genetickým kódem, který bude odpovídat jakémukoliv "živému" nájemci domu.

Jakou roli při tom hrají přání investora?
Osobnost investora je v procesu klíčová. Ideální je, když je to individualita a má svou jasnou představu, je ale přitom natolik moudrý, že dá architektovi možnost, aby jeho vizi realizoval po svém. Je jasné, že dům musí být navržen klientovi na míru, architekt ale musí mít možnost do projektu vložit něco svého, co představě investora dá větší hloubku.

Po řadě realizací máte jistě zkušenosti s komunikací mezi architektem a investorem...
Ten proces trvá od prvních jednání skoro až do poslední chvíle realizace stavby. Na některé úpravy dojde až při dokončování hrubé stavby – teprve tehdy se totiž dům zjeví v surovém stavu a investor díky pohybu v prostoru získá pojem o stavbě více, než je na skicách a vizualizacích.

Díky zážitku s prostorem, se světlem ve stavbě a samotné atmosféře si začne rozmýšlet určité detaily. Tyto zásahy ale nesmí zrušit koncept, který je na domě nejdůležitější.

Jak je to se změnami ve vztahu k rozpočtu?
Nejméně změn většinou nastává u levnějších projektů. Například malý rodinný dům v Brně na Lesné byl realizován do posledního detailu podle původního projektu. Stavba přitom měla omezený rozpočet a spěchalo se, možná i díky tomu ke změnám nedošlo.

Nákladnější realizace, kdy je investor movitější a může si dovolit větší stavbu, s sebou nesou rozbujelé dispoziční řešení a klient se někdy snaží do projektu zasahovat a měnit jej. Ze všeho nejhorší ale je, když si investor není jist sám sebou. Sebejistý klient nám dá přesné zadání a už do něj při realizaci příliš nezasahuje. Když víme, co chce, můžeme mu poskytnout přidanou hodnotou zajímavého prostorového konceptu.

Při rekonstrukci rodinného domu v Berouně vzala za své polovina původní stavby, aby dům využil možnosti pozemku, 2010.

Čím jsou pro vás zajímavé rekonstrukce rodinných domů?
Rekonstrukce většinou přináší informaci o původním majiteli domu, odkaz na danou dobu a její specifika. Je to takový malý výlet do minulosti. Je dobré zjistit, za jakých podmínek stavba vznikla, a její bývalé kvality přetransformovat do současnosti. Často bohužel platí čím starší, tím lepší.

Může se hodit

Kupte si vlastní rodinný dům. Z široké nabídky nemovitostí na reality.iDNES.cz si určitě vyberete.

Jak při vzniku návrhu postupujete?
Vždy se snažím vzít z daného prostředí něco, co je na něm nejlepší, a rozvinout to do okolí stavby i domu samotného. Důležité je, zda má atmosféru, jestli je v něm zajímavé prostředí... S nejhorší situací se setkávám u domů z 90. let, příkladem může být naše rekonstrukce rodinného domu v Berouně.

Původní stavba stála na krásném místě, ale dům byl architektonicky a dispozičně velmi špatně řešený. Stál na kopci, ale přitom měl dispozici obrácenou do sebe a vůbec nevyužíval možnost výhledu a propojení s krásným prostředím. Nakonec se musela polovina zbořit.

Okolní zástavba je často problematická. Vnímáte ji při tvorbě zásadně?
Největší roli v rámci individuálního bydlení hraje interiér, tvorba se proto odvíjí zevnitř domu ven. Kontext okolí je důležitý, ale prim nehraje. Přednostně se řeší například vstup slunce, ne to, že vedle stojí ošklivý dům. Pokud tam ale je, snažíme se stavbu koncipovat tak, aby na něj nebylo příliš vidět a aby se náš dům propojil s privátní částí pozemku. Považuji za velmi důležité propojení se zahradou, ale nesmí vzniknout na úkor ztráty soukromí.

Přestavba domu Slezská v Brně, 2009

Interiér je tedy pro klienta zřejmě nejdůležitější...
Nelze projektovat dům, do kterého se ex post interiér "nějak udělá". Jde totiž o jeden celek. Proto také nemám ráda rozlišování architektů na bytové a na architekty, kteří staví domy. Architekt může být jen dobrý a špatný, a pokud vnímá prostor jako podstatnou věc, vznikají interiéry přirozeně spolu s celkovým návrhem stavby. Podstatné jsou pro nás ovšem i priority, záliby a úchylky investora. Materiály interiéru vybíráme společně, aby se klient se stavbou lépe ztotožnil.

Ráda používám zabudované skříně a vestavné prvky, které tvoří se stěnami domu základ interiéru. Tento stavební interiér pak většinou vydrží i případné nepatřičně zvolené prvky nábytku investora. Dokončit stavbu návrhem solitérních prvků je největší odměnou, bohužel u některých staveb to není možné vzhledem k rozpočtu.

Setkáváte se s extrémními přáními klientů?
Nemyslím, že bychom někdy vytvořili něco v tomto směru extrémního, sama bych mohla žít v každém domě, který jsme navrhovali. Problémy bych možná měla s tím, že některé domy jsou příliš veliké. Bydlím v bytě a vyhovuje mi to, velkého domu bych si nemohla užít tak, jak bych chtěla, když trávím většinu času v ateliéru.

Ráda vzpomínám na specifický byt v Praze na Letné. Investorem byl cestovatel, který často pobýval v zahraničí a byl pohlcen orientem, tomu odpovídalo i řešení interiéru, prostorové prvky a tvar interiéru. Naší poslední realizací je vila v Králově Poli, kde díky zálibě investora v minimalismu mohl vzniknout interiér, který je vyjádřením čisté prostorové myšlenky, nepotřebuje množství barev a materiálů.

Rodinný dům v Brně Lesné, 2007

Za posledních dvacet let u nás vznikly tisíce rodinných domů velmi různé kvality, jak tento boom hodnotíte?
Zdá se mi, že kvantita často nahrazuje kvalitu. Většina lidí chce bydlet za každou cenu v domě, aniž by věděla, co to obnáší. Bydlení v domě ale znamená mít přiměřenou zahradu. To je často problém územních plánů, v jejichž rámci se vezme území a rozparceluje na malé pozemky, aby se dalo postavit co nejvíce domů. Pak se ale to, co má dům přinést, nesplní.

Myslím, že lidé si to museli vyzkoušet po letech, kdy individuální výstavba téměř nevznikala. Nyní postupně přicházejí na to, že se dá dobře bydlet i ve městě. Do budoucna je velkým úkolem územních plánů, aby umožnily revitalizovat území v centrech měst.

K vašim zajímavým realizacím patří i nástavby panelových domů v Brně-Bystrci. Jak projekt vznikl?
V Bystrci nešlo jen o nástavby, ale o regeneraci celého objektu. Projekt vznikal složitě, zpočátku počítal s rovnou střechou, městská část ale měla regulativ, který vyžadoval u nástavby panelových domů sedlové nebo mansardové střechy.

Trvalo rok, než jsme vzdali snahu o prosazení původního návrhu s rovnou střechou. Nakonec jsme vše vyřešili systémem arkýřů, které střešní rovinu porušily. A nejen narušily, ale také lidem přinesly terasu a zvětšení obytného prostoru a výhled do okolní krásné krajiny.

Panelové domy po regeneraci v Brně-Bystrci. Regulativ vyžadoval u nástaveb použít sedlové střechy, 2006.

Ve vašem portfoliu jsou i realizace interiérů kaváren...
Kavárny by měly být příjemné jako obývací pokoj, ale také vzrušující jako divadlo. Měly by být pohodlné a poklidné, a přitom i trošku výstřední. První realizací byla čokoládovna Minach, která díky investorce herečce takový příjemný a trošku okázalý návrh očekávala. Posezení této kavárny je umístěno přímo do funkcionalistických výkladců, nechybí klavír, místo pro obrazy a zákoutí pro čtenáře.

Poslední dvě interiérové realizace byly návrhy restaurace do obchodních center. Zde jsme se naopak snažili vytvořit oázu klidu, který v otevřených a hlučných centrech chybí. Propojili jsme materiál stěny a podhledu, který by měl hosta zavinout do své náruče.

Ing. arch. Markéta Veselá

Absolvovala Fakultu architektury VUT v Brně (1994) a postgraduální studium INEA v Rouen (1995), v letech 1996 až 2000 pracovala v brněnských ateliérech. Ateliér Maura vznikl 22. února 2001.

Současnými spolupracovnicemi ateliéru Maura jsou Alena Nováčková, Klára Plášková, Tereza Prosecká a Barbora Štefková.

"Celý proces navrhování ovlivňuje kromě charismatu investora hlavně koncepce prostoru v návaznosti na charakter okolí. Snažíme se udržet původní myšlenku až do konečné realizace. Vytříbeného konceptu se držíme zuby nehty a snažíme se nepodlehnout vlivům při projednávání projektu, tlakům dodavatelských firem a levných materiálů. Přestože celý proces je hodně vyčerpávající, pořád to ještě stojí za to."

Další zajímavé rozhovory a návštěvy najdete v časopise Domov.