Dům s plochou 186 metrů čtverečních je rozdělený do pěti zón.

Dům s plochou 186 metrů čtverečních je rozdělený do pěti zón. | foto: Hiroshi Nakamura & NAP

Dům, jaký svět neviděl. Každý pokoj má svou vlastní střechu

  • 19
Uprostřed hustých lesů v prefektuře Točigi na ostrově Honšú vyrostla dřevostavba, která připomíná vesničku indiánských týpí. Pozoruhodná stavba odkazuje k japonským prehistorickým obydlím. Víkendy zde tráví dvojice manažerů, kteří fandí ekologickému zemědělství a alternativnímu životnímu stylu.

Od pondělí do pátku pracujete zavřeni v kanceláři, ale vaše myšlenky stále ubíhají k víkendu, kdy se z vás stává někdo docela jiný. Takový pocit týden co týden zažívá i mladý manželský pár z Tokia.

Po náročné manažerské práci se těší na víkendy, kdy prchají do lesů. Každou hodinu jim z nádraží, které je jen pár kroků od jejich tokijského domova, jede vlak, kterým jsou za dvě hodiny ve svém letním domě ve dvacetitisícovém výletním městě Nasu.

Na lesním pozemku, mezi bujným porostem a vzrostlými stromy, si postavili oázu, která je středobodem jejich života. Oslovili známé tokijské architektonické studio Hiroshi Nakamura & NAP, aby jim navrhlo rekreační chatu s plným komfortem a v těsném kontaktu s přírodou.

Vznikl dům o celkové ploše 186 metrů čtverečních, rozdělený na pět hlavních zón. Každá z nich se tváří jako samostatná obytná místnost. Zvenčí tak na příchozího může působit spíše jako víska, uvnitř nabízí desítky originálních a neotřelých průhledů a zákoutí.

Půdorys domu šel tam, kam mu dovolila zajít příroda. Majitelé nechtěli, aby se kvůli jejich plánované stavbě kácely na pozemku stromy. Tvarem a koncepcí stavba odkazuje k periodě Džomón, prehistorickému období japonské kultury, které trvalo přibližně od roku 10 000 př. n. l. do roku 300 př. n. l., podobné stavby se ale podle architektonické kanceláře objevovaly také v Mongolsku nebo u některých afrických kmenů.

Trojúhelníková okna, která ve štítech jednotlivých střech provokují jako na vše dohlížející boží oko, byla důvodem, proč dům s netradičním slepencem střech vznikl. Mezi vysokými stromy v tmavém les by se při použití jen standardních oken nedostával interiéru dostatek přirozeného světla. To okna položená výše k nebi změnila.

Nejvyšší strop sahá až do osmi metrů, průměrná výška v domě je ovšem běžných 2,6 metru. Vstupní hala, hlavní obytný pokoj s kuchyní, jídelnou a krbem a ložnice majitelů jsou navíc prosvětleny celoprosklenou stěnou.

Dispozici domu tvoří pětice za sebou seřazených průchozích pokojů, poslední místností je ložnice. Tu odděluje od společenské zóny oddíl s šatnou, komorou, koupelnou, toaletou a převlékárnou, ze které lze vyjít opět ven a užívat si slunce a přírody.

Oheň zaujímá v životě rodiny výsostné postavení, druhý krb je před domem.

Interiér domu je zařízen prostě a skromně, s ohledem na místo, kde víkendová stavba stojí. Kraluje zde poctivé masivní dřevo, nábytek vyrobený na míru atypickému prostoru, jídelní stůl obklopují staré židle, které majitelé podědili. Síla jednoduchého zařízení tkví v detailech. Architekti se nebáli použít na dvířka skříněk přírodní plaňkové větve, které slouží jako dokonalý kontrast k perfektně opracovanému dřevu nábytku a podlah a zaujmou i jako neobvyklé madlo.

Rostlinky, které v okolí majitelé nasbírali, jsou zase zatavené do posuvných dveří z pryskyřice a těší tak oko manželů více, než kdyby jen v klidu čekaly na svou chvíli zavřené v klasickém herbáři. Aby vydržely co nejdéle, je posuvná stěna opatřena i UV ochranou.

Před domem je další odpočinkové místo s otevřeným ohništěm, kde si majitelé také připravují pro sebe i četné návštěvy lahodné menu. Rádi se stravují podle pravidel paleolitické diety, sami si o víkendech pěstují zeleninu a ovoce. Právě zahrádkaření s dodržováním všech ekologických pravidel dlouhodobé udržitelnosti je jedním z největších koníčků mladé japonské dvojice.

, pro iDNES.cz