"Známe svoje sny. Deset rukou, které chtějí dělat, co je baví, padesát šikovných prstů se smyslem pro detail a desatero zvědavých očí, co se rády koukají okolo. Chceme společně s vámi realizovat ty nejlepší a nejbláznivější věci, které nám dovolíte."
Tak se charakterizují Mjölk architekti. Dva Janové, dva Danielové a jeden Lukáš. Pět architektonických novátorů ve věku těsně nad třicet, kteří se poznali na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci.
V tomto městě také mají sídlo a stále odtud sají mateřské mléko: vytvořili zde většinu ze svých téměř 200 projektů. Jenže když sídlíte léta v Pražské ulici, časem vás napadne, že by neuškodilo mít ateliér taky v Praze.
Kdy a jak jste se dali dohromady?
Dá se říci, že ateliér vznikl už na škole. Všechny školní projekty sice mají být individuální, ale v praxi to tak většinou není. A když jsme zjistili, že nám spolupráce klape, zkusili jsme to i mimo školu. Takže neoficiálně ateliér trvá už deset let.
Proč název Mjölk?
Jeden z nás, Honza Vondrák, se svého času učil švédsky. Nikdy se to nenaučil, i když má ve Švédsku příbuzné. Ale tehdy, v roce 2005, měl na stole česko-švédský slovník a lahev vína. A tak jsme slovník otevřeli a náhodným výběrem padla volba na slovo mjölk, mléko. Osudová rozhodnutí se dělají bez přemýšlení...
Ale když o tom přemýšlíme teď, nebyla to špatná volba: za svou vazbu na severskou estetiku se nestydíme! Vzhledem k našemu věku nám zatím leckdo říká "mlíčňáci".
Co obnáší kolektivní projektování? Jakým způsobem spolupracujete?
Kolektivní práce má spoustu výhod i nevýhod. Základem je, aby se nás na začátku projektu sešlo pokud možno všech pět. Řekneme si základní myšlenku, kterou rozvíjíme. Práce ve více lidech znamená rychlejší vývoj nápadů, ale v určitém okamžiku už může být kontraproduktivní. Proto tým zpravidla časem zúžíme podle rozsahu projektu.
Co byl váš první společný projekt?
To je těžké určit. Ve třech (Jan Mach, Jan Vondrák a Pavel Nalezený) jsme poprvé naplno spolupracovali v roce 2005 na soutěžním návrhu knihovny pro třetí tisíciletí v irském Corku. Ale po soutěži jsme se ještě na pár let rozjeli do světa. Ateliér začal naplno fungovat v zimě 2008.
A první projekt, kde se nás sešlo všech sedm (současná pětice + dvojice Pavel Nalezený, Jakub Adamec), byl zase soutěžní: přestavba obchodního domu Sněžka v Peci na bytový dům. To bylo až v roce 2011. K účasti nás vyzvala odborná porota a my jsme postoupili mezi pět nejlepších.
SNĚŽKA. Soutěžní návrh na přestavbu obchodního centra v Peci pod Sněžkou na bytový dům (únor 2012)
Váš vztah k architektonickým soutěžím bude patrně kladný...
Soutěže máme rádi, i když si je příliš nemůžeme dovolit: je to týden neplacené práce pro celý ateliér... Ale ta práce je osvěžující, člověk může popustit uzdu fantazii. A pro začínající ateliér přináší často skvělou příležitost, jak si vyzkoušet větší projekt. Jinak totiž ze začátku navrhujete možná originální, ale rozhodně levné rodinné domy pro kamarády. Než vstoupí kancelář do povědomí, žádnou velkou zakázku nedostane.
Jaké projekty máte nejraději?
Dnes nejde ani tak o typ projektu, jako o reálnost šance, že se bude realizovat. Vždycky je fajn vědět, že to klient myslí vážně a má tah na branku. A pokud nás práce na jeho projektu baví, je to příjemný bonus.
Nakolik je důležitá názorová shoda s klientem?
Zajímaví jsou pro nás především klienti, se kterými máme dobrý vztah, kteří nám věří. Bez vztahu důvěry se těžko pracuje naplno. Ale názorová shoda je určitě nutná. Nemusí být hned od začátku, musíme se však dobrat stavu, kdy přesně víme, co klient chce, a jsme nejen schopni, nýbrž i ochotni jeho představu realizovat. Když je vkus klienta úplně jinde než ten náš, je lepší se včas rozejít.
Nejvíce projektů máte za sebou v oblasti rodinných domů. Je to záměr?
Není to záměr, ale zákonitý vývoj. Postupujeme od malých klientů směrem "vzhůru". Ale zároveň nás práce na rodinných domech baví a vždycky se snažíme vnést do ní něco originálního.
Kolik ze zhruba 60 projektů rodinných domů se už realizovalo nebo je ve výstavbě?
Teď je jich okolo deseti. Problém je, že ne všemi realizacemi se můžeme pochlubit ve svém portfoliu. Většinou totiž jde o méně movité klienty, takže zejména interiér nebývá ve fotitelném stavu...
DŮM PRO BALETKU (projekt 2008, realizace 2010). Koncept malého domu s otevřenou dispozicí
Jeden z vašich pozoruhodných a cenově dostupných projektů, Dům pro baletku, prý vznikl během jediného odpoledne. Jak k tomu došlo?
Právě u tohoto domku se projevil náš kladný vztah k severské estetice. Zrovna jsme se vrátili ze společného výletu do Laponska a byli jsme tím naladěni na stejnou strunu. Dům vznikl pro našeho kamaráda-anarchistu, hospodského "Břízu" z Liberce (článek o domě zde). On i jeho žena baletka Péťa nám bez mrknutí oka odsouhlasili koncepci otevřené vnitřní dispozice, která je skvělá, ale rozhodně ne pro každého. Dům pak "Bříza" postavil svépomocí během půl roku, stavba stála jen něco přes milion.
Ale ten dům je zajímavý nejen svou cenou, nýbrž především jako koncept malého domu. Lidé dnes blázní z počtu čtverečních metrů a přitom si neuvědomují, že jde hlavně o dispozici a materiály, z nichž je dům postavený.
Jsou spontánní nápady zpravidla nejlepší?
Někdy nás znervózňuje, když jde všechno moc hladce, když klient se vším souhlasí. Ale je pravda, že ze spontánních nápadů jsme udělali několik zdařilých projektů, které nám přinesly spoustu srandy a občas i úspěch, třeba Sauna nebo vítězný návrh soutěže Warming Huts 2012 ve Winnipegu.
Obecně asi platí, že jednoduchý projekt jako rodinný dům by se měl dát popsat dvěma až třemi větami, jinak ta myšlenka není dost silná!
POLAR HEN (projekt 2011). Soutěžní realizace ve Winnipegu, 2012
Zmínili jste soutěž Warming Huts v kanadském Winnipegu. V čem spočívala?
Centrem Winnipegu protéká řeka, na jejímž zamrzlém korytě město provozuje nejdelší bruslařský okruh na světě. Měří bezmála 10 kilometrů. Protože teplota venku klesá v zimě i pod minus 40 °C, řešilo město návrh odpočívadel pro unavené bruslaře. Soutěž byla vyhlášena oficiálně přes Kanadskou komoru architektů a na výzvu zadavatele se jí účastnil i Frank Gehry.
Vítězové (my, jeden ateliér z New York City, jeden z Norska a Frank Gehry) museli své návrhy realizovat koncem ledna 2012 přímo na místě.
Podstatou našeho přístupu byl návrh stroje Polar Hen, který jezdí po
zamrzlé řece podél bruslařské dráhy a systémem vrták-čerpadlo-trysky provrtá díru ledem, prostrčí se hadice, říční voda se následně čerpá do sprchovacího systému, který shora pouští vodu na nafouknutý balon a tímto způsobem vyrábí průhledná ledová iglú.
Jejich transparentní vzhled lze zpestřit barevnými světly nebo fluorescenčními barvivy a vytvářet tak díla na pomezí architektury, designu a umění. Zní to vcelku jednoduše. Ve Winnipegu jsme jim chtěli za týden "nasázet" podél trati spoustu takových iglú, ale technika se v extrémních podmínkách chovala trochu jinak... Nakonec jsme byli rádi, že jsme jim předvedli jedno vzorové iglú (článek o iglú zde).
KNIHOVNA V ZAHRADĚ (projekt 2011, realizace 2012). Po vzoru Národního divadla: znovu postavena po požáru
Máte při projektování rádi volnou ruku?
Děláme rádi neobvyklé věci, ale k tomu volnou ruku nutně nepotřebujeme. Omezení může být pro výsledný projekt podnětné, dává mu charakter. Boj se všemi "zúženími", tedy limity pozemku, požadavky klienta i úřadů nám sice práci komplikuje, ale člověku s fantazií vždycky zůstává nějaký tvůrčí prostor.
I zdánlivě neřešitelná parcela může být inspirativní! Dříve jsme několikrát jeli na pozemek, opekli si tam buřty, přespali, zkrátka nasáli charakter, atmosféru. Takhle vznikla třeba Knihovna v zahradě. To byl jeden z nadšeneckých projektů, které hodně bolely, navíc nám den před focením hotové realizace shořela... Ale obnovili jsme ji a slavila úspěch, objevila se i v zahraničních časopisech. Přesto dnes postupujeme jinak: snažíme se, aby klient už pozemek vybíral ve spolupráci s námi.
SAUNA (realizace říjen 2010). Na liberecké přehradě vydržela jen pár měsíců, dnes stojí na koupališti v Kateřinkách.
Který váš projekt byl nejlevnější?
Nejlevnější byla Sauna. Po týdnu příprav jsme ji postavili přes noc a včetně lodi vyšla na 60 000 korun, tedy bez naší práce. Ale naše práce přece nic nestojí (smích). Tři měsíce stála uprostřed přehrady v Liberci, vypadala jak kostka cukru. Spoustu radosti a pozitivní energie překazil úřední příkaz k odstranění objektu. Takže jsme ji převezli na přírodní koupaliště v Kateřinkách. Klíče máme, čas od času si je někdo půjčí... Ten projekt si dnes žije vlastním životem (článek o sauně zde).
Máte za sebou i další pozoruhodné projekty veřejných staveb: rozhledny, výstavní prostory... Vznikly tyto návrhy na zakázku, nebo z vaší iniciativy?
Je to takové "dělání si radosti", boj proti frustraci z dlouhého časového horizontu stavění. Některé veřejné stavby vznikly spontánně a rychle (Sauna), jiné pomalu a komplikovaně (věž Vokurka). Ta věž měla být původně prohnutá jako okurka, staticky to byla docela složitá konstrukce. Ale zaplaťpánbu, že Heřmanice na Liberecku, které byly postiženy povodněmi, nakonec našly finanční prostředky aspoň na zjednodušenou podobu rozhledny (článek o rozhledně zde).
Teď čekáme na realizaci "krabičky od sirek" na Božím Daru (projekt Boží vyhlídka). A některé veřejné stavby jsou soutěžní projekty, třeba Galerie v Plzni.
Nepočítáme-li iglú ve Winnipegu, svou první zahraniční realizaci jste "zkolaudovali" až letos v květnu.
Investor si nás našel přes internet. Světa znalí čeští manželé, kteří bydlí v Innsbrucku, po nás chtěli úpravu svého interiéru včetně vybavení dětského pokoje. Celá komunikace probíhala po skypu, tak jsme byli trochu napnuti, jak to dopadne. V květnu jsme jim přivezli dva koloběžkové domky a jejich dcery Ethna (6 let) a Olivie (5 let) nám vystavily přejímací protokoly v angličtině. Po dlouhých letech prý konečně budou bydlet ve svém! Součástí dodávky je i guma, která umožňuje vytvořit dvojdomek.
Dům pro jednoho jste ovšem realizovali také v dospělé variantě...
To byl projekt pro Dům umění České Budějovice. Jeho kurátor Michal Škoda nám vloni na podzim uspořádal výstavu a jako její doplněk nám umožnil vytvořit na hlavním náměstí, kousek od galerie, svérázný městský posed. Objekt na vysokých nohách s podlahovou plochou 6,25 m2 nabízel v rámci prostorového omezení veškerý komfort pro bydlení (článek o posedu zde).
Po celý měsíc, kdy trvala výstava, ten posed někdo obýval a vstupoval do interakcí s okolím. Některé osobnosti tam bydlely i týden a staly se součástí společenského dění na náměstí (zkouška s kapelou, vestavba do pódia koncertu). Udělali jsme z nich "urbanizované myslivce", kteří testují své soukromí v lese lidí. Chtěli jsme tím říct, že efektivita využití životního prostoru nejsou jen čísla zastavěných ploch, ale také přidaná hodnota prožitků a nálad, které dům svému obyvateli nabízí.
POSED NA NÁMĚSTÍ (realizace 2012). České Budějovice, akce Week in Self (Týden v sobě). Bydlení v minimálním prostoru
TÝDEN V SOBĚ. Interiér posedu poskytoval obyvatelům toaletu, sprchu i malou kuchyň.
Vraťme se z posedu zpátky na zem. Bude se realizovat některý z vašich návrhů bytových domů?
Máme stavební povolení na bytový dům Hergeth v centru Kladna, ale je doba krize, takže klient vyčkává... Jinak je to pro nás trochu srdeční záležitost: přes šest variant studie jsme nakonec všechna omezení překonali, tak snad dojde i k realizaci.
Během posledních let realizujete také několik zajímavých rekonstrukcí. Čím je tato práce specifická?
Je to dobrodružné a zábavné: odstraňujeme přebytečné, odkrýváme netušené. A často hezké. Vytahujeme zpátky na povrch dlouhověké materiály, které zůstaly ukryté či uvězněné: pod omítkou, pod linem... Vracíme život původním parketám nebo trámoví. Nedávno jsme dokončili studii několika objektů rodinné usedlosti v obci Vápno. Hrozně nás to bavilo! Teď začíná pekelné administrativní kolečko s úředníky, a pak bude zase legrace.
Z vašeho webu přímo sálá, jak vás tvůrčí práce těší. Člověka napadá jediné: Bez mléka nelze žít...
Ano, je to tak!
Mjölk architektiDnes je jich pět: Jan Mach, Jan Vondrák, Daniel Baudis, Lukáš Holub a Daniel Rohan. Další pětici tvoří jejich tým. V letech 2008 až 2012 k nim patřili Pavel Nalezený a Jakub Adamec, kteří dnes "krouží po oběžné dráze bez mléka". Architektonický ateliér spolužáků, kteří "ovládli první dekádu 21. století" na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, je založen na kreativitě, nevšedních nápadech a týmové spolupráci. Dnes má za sebou téměř 200 projektů, z nichž více než polovina se týká bydlení. V této oblasti mají Mjölk architekti také nejvíce realizací.  Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Domov.  MJÖLK ARCHITEKTI: Jan Mach, Jan Vondrák, Daniel Baudis, Lukáš Holub a Daniel Rohan |
