Gebrian to uvedl v úterý večer na besedě ve Fryčově knihkupectví. Patří mezi kritiky současné "zabetonované" a nepřehledné podoby středu Liberce. "Liberec považuji za město, které za nějakých 15 let dokázalo naprosto změnit svůj obraz. Je to fascinující," řekl Gebrian, který v Liberci vystudoval fakultu architektury a několik let tu i vyučoval.
Narážel tak zejména na nepovedený terminál na Fügnerově ulici nebo zbourané Hubáčkovo Tesco nahrazené obchodním centrem Forum. A také na kritizovanou přestavbu Soukenného náměstí.
"Nabízí se tady jedno srovnání z doby přibližně před 100 lety, kdy Liberec také za několik desítek let zcela změnil svoji tvář. Například domy na Masarykově třídě. Je tu ale veliký rozdíl v kvalitě. Za pomoci tehdejších stavebních prostředků vznikly velmi kvalitní věci. To se dneska moc neděje," dodal architekt.
"Pokud by bylo centrum Liberce v dobrém stavu, to pozitivní by se pak šířilo i do jiných věcí," doplnil Gebrian jistou narážku na politické poměry ve městě.
Papírové náměstí jako strašidelná periferie
Gebrian se pustil do několika libereckých problémů. Například strašidelná periferie jen kousek od centra města. Řeč je o okolí Papírového náměstí. Místo, kde se narodil král komiků Vlasta Burian, je dnes jedním z nejubožejších v Liberci. Jeho stav vadí i Adamu Gebrianovi.
"Papírové náměstí mi připomíná něco jako zadní trakty bloků v honosných ulicích New Yorku. Takový malý Bronx, místo, kam jezdí jen policie, kde vás může někdo přepadnout," řekl Gebrian.
Podle něj je zpustošená čtvrť příkladem jakéhosi střihu. "Liberec je takové město střihů. Na jedné straně máte něco, co vypadá oficiálně a o pár bloků dál se zase setkáte s něčím takovým, jako je právě zmiňované Papírové náměstí," upozornil architekt.
Proměnou cenného území ve skutečnou městskou čtvrť se před časem zabýval i student liberecké architektury Jiří Žid. Dnes již torzo typické liberecké čtvrti z 19. století chtěl oživit ulicemi, dvory, náměstíčky a bytovými domy s kavárnami nebo službami v přízemí, které citlivě ladí s oblastí.
Jeho studie mu sice vynesla první místo v soutěži pořádané Českou komorou architektů, realizace je vzhledem k finanční situaci města zatím nereálná.
Stále stejné autobusové nádraží
Autobusové nádraží v Liberci by se mělo zakonzervovat v současném stavu, je to unikát. Takto s notným přísunem ironie komentoval Gebrian již léta neměnný stav nádraží. Stavební buňky stále nahrazují odbavovací halu.
"Tady se naprosto nic nezměnilo," uvedl Gebrian. Jako příklad toho, že i za málo peněz lze zahrát mnoho muziky, uvedl projekt jednoho ze svých bývalých studentů Libora Mládka. Nástupiště by citelně zmenšil a informace, prodejnu jízdenek, wc či občerstvení by umístil do netradičně řešených zastávek. Nádraží by tak zůstalo bez haly. Z nástupiště by vznikla vícepatrová zastřešená čekárna, která by suplovala i funkci nádražní haly.
Důstojná hala tu měla vyrůst již před několika lety podle návrhu pražského architekta Ivana Lejčara z ateliéru Alej. Stavba by však přišla přibližně na 70 milionů korun. Jako levnější řešení se jeví právě Mládkův návrh. "Rozhodl jsem se autobusové nádraží zredukovat z 20 nástupišť na sedm. Plochu nepotřebnou pro provoz nádraží navrhuji využít jako parkoviště, což by přineslo společnosti i zisk," odůvodnil tehdy Mládek.
Budoucí klenot Liberce? Benátky
Největší potenciál Liberce. Tak označil Gebrian takzvané Liberecké Benátky. Tak se kdysi říkalo nábřeží Nisy mezi mosty v ulicích Orlí a 1. máje a části Harcovského potoka za kavárnou Nisa. Současný stav? Zpustošené a zanedbané místo.
Gebrian si Benátky zvolil jako téma jedné ze svých prací, když studoval na liberecké univerzitě. Do prostoru navrhl domy postavené na vysokých pilířích. „Projektů, co by se dalo udělat kolem Nisy, jsem viděl na padesát. Všechny ale tak trochu počítaly s tím, že Libercem protéká něco jako Nil nebo Dunaj,“ komentoval Gebrian.
U Fryče zmínil dva projekty svých studentů. Jeden například řešil vstup do mrakodrapu, kde sídlí krajský úřad. „Vyjdete-li z úřadu, narazíte do zábradlí a přivítá vás nevzhledné parovodní potrubí,“ řekl architekt.
Jeden projekt počítal s tím, že by se zábradlí odstranilo a část Nisy by se zakryla jakýmsi chodníkem, do kterého by byly otvory, v nichž by byla vidět řeka.
Benátkami se zabýval v minulosti také student Technické univerzity Andreas Dzikos. Podle jeho návrhu by tak u Nisy vyrostly byty. V přízemí by lidé našli obchody, galerii, ale také půjčovnu loděk.
