Jan Bělský se narodil 18. prosince 1815 v Bratkovicích na Kladensku, vystudoval gymnázium v Litoměřicích a techniku v Praze, kde se nakonec usadil.
Jako stavitel spolupracoval Jan Bělský s těmi nejlepšími architekty své doby, nejvíce asi s Vojtěchem Ignácem Ullmannem.
Slavnou rekonstrukci zámku v Zákupech řídil společně s dvorním dekoratérem Josefem Veselým po roce 1848, kdy se zámek stal letním sídlem Ferdinanda I. O malířskou výzdobu se postaral Josef Navrátil, který je autorem výzdoby i na zámku v Ploskovicích. Rekonstrukce a rozšíření tohoto dalšího letního sídla Ferdinanda I. byla svěřena rovněž Bělskému, kterému pomáhal architekt Josef Pokorný.
Své zkušenosti se zámeckými úpravami využil Bělský pro stavbu svého zámečku Na Štěpáně v Obříství z roku 1860. V této malebné stavbě často pobýval i Bělského bratr Václav a častými hosty zde byli různí umělci.
Španělská synagoga, asi nejvýraznější Bělského stavitelská stopa v Praze, byla postavena roku 1868 a je nejmladší pražskou synagogou. Své jméno získala díky působivé vnitřní výzdobě v maurském stylu, inspirované slavnou španělskou Alhambrou.
Autorem projektu byl architekt Josef Niklas a Jan Bělský. O vnitřní výzdobu se postarala v letech 1882-83 firma Antonín Baum a Bedřich Münzberger. Plány na její výstavbu vypracovali architekti Vojtěch Ignác Ullmann a Josef Niklas.
Rudolfinum vystavěné v letech 1876 až 1881 je neorenesanční stavba, jejímiž autory jsou špičkoví architekti své doby Josef Zítek a Josef Schulz. Stavbu realizovalo pět pražských stavitelů, včetně Bělského, který se ale bohužel nedožil slavnostního otevření v roce 1885.
K dalším známým stavbám, pod kterým je Bělský podepsán, patří karlínský kostel sv. Cyrila a Metoděje z poloviny 19. století. Na projektu kostela, který byl vysvěcen v roce 1863, se podíleli architekti Karl Rösner a opět Vojtěch Ignác Ullmann, Bělský prováděl stavební práce. S Ullmannem Bělský spolupracoval i na stavbě tehdejší budovy České spořitelny na dnešní ulici Národní, kde nyní sídlí Akademie věd České republiky.
Kromě profesní činnosti se Jan Bělský aktivně zapojoval také do národního veřejného života a podporoval svého o tři roky staršího bratra Václava, který si jako purkmistr Prahy (1863 až 1867) vydobyl uznání především svým jednáním během pruské války v roce 1866 a dlouhé roky byl také poslancem Českého zemského sněmu a Říšské rady.
Jan Bělský zemřel 7. února 1880 v Praze ve věku 64 let a jeho honosná hrobka se nachází na Olšanech. Ve stopách Jana Bělského pokračoval i jeho syn Quido (1855-1909), který postavil čistírnu odpadních vod pro Prahu v Bubenči (dnes Ekotechnické muzeum), novorenesanční budovu Lapidária na Výstavišti nebo Strakovu akademii, která je dnes sídlem české vlády.
