Mladá Američanka se zabývá proměnami architektury 20. a 21. století v bývalém Československu s důrazem na vývoj sídlišť. A to nejen na vývoj architektonický, technologický či urbanistický, ale i kulturní.
"Moje první návštěva Ostravy, to byl silný zážitek," vzpomíná s úsměvem Zarecorová, která nyní v Ostravě pobývá na pětiměsíčním výzkumném pobytu coby stipendistka Fulbrightovy nadace na Fakultě stavební VŠB-TUO a na katedře dějin umění Filozofické fakulty Ostravské univerzity.
Před deseti lety byly ulice v noci liduprázdné, až se trochu bála
"Bylo to před deseti lety, jela jsem na konferenci Národního památkového ústavu. Přijela jsem na ostravské hlavní nádraží posledním vlakem z Prahy okolo jedenácti večer. Ulice byly liduprázdné, všude tma, měla jsem trošku strach. Musela jsem jet tramvají k Elektře, spala jsem v Hotelu Palace, který nepatřil k nejlepším," vypráví lámanou češtinou architektka, kterou však následně Ostrava nadchla.
Sídliště bývala šedivá.
Byla například mezi prvními návštěvníky památkově chráněné Dolní oblasti Vítkovic. Ta ji okouzlila. "Je to klíč k pochopení Ostravy," říká.
Během deseti let, co zkoumá Ostravu, se město podle ní hodně změnilo. Zatímco dřív byly mnohé domy i celé čtvrti zanedbané a ulice špinavé, dnes je to jinak. Domy mají nové fasády, nová okna, všude září barvy, je tu spousta obchodů. Lidé jsou podle Američanky spokojenější než dřív.
Ostrava ztrácí původní rázovitou tvář, prý se stává nudnou
Současně ale Ostrava podle ní ztrácí svou původní tvář. "Původně mě Ostrava nadchla proto, že nebyla stejná jako Praha, měla svůj originální charakter a nebyla tolik přizpůsobena turistům. To jí myslím zůstává pořád. Ale současně mám pocit, že Ostrava se dnes i díky své proměně z posledních let stává trochu nudnou. V angličtině říkáme, že lidé jsou spokojenější, a tak se nic moc neděje," usmívá se Zarecorová.
Ostravská sídliště podle ní nejsou výjimečná ani tak z pohledu stavitelského, ale spíš s ohledem na plochu, kterou zabírají. "Nejedná se o jediný celek, ale o soubor, který se od roku 1946 dodnes stále zvětšuje. Každá část má svou logiku, která je z mého pohledu udávána systémem městské dopravy," vypráví mladá architektka.
I nepopulární Dubina má podle Američanky své hodnoty
I sídliště jako je Dubina, které v Ostravě nemá dobrou pověst, má dle ní své hodnoty. "Bydlí tam hodně lidí, hodnotou je pro ně domov. Ti lidé jsou na Dubině spokojení," myslí si historička architektury, která letos na jaře vydala knihu o vývoji poválečné československé architektury a panelové výstavbě s názvem Manufacturing a Socialist Modernity: Housing in Czechoslovakia, 1945-1960.
Nad čím se však pozastavuje asi nejdéle, jsou rekonstrukce fasád paneláků v posledních letech.
Připadají vám opravená sídliště až moc pestrobarevná?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 2. ledna 2012. Anketa je uzavřena.
Ve své prezentaci ukazuje fotografie ostravských panelových domů, které září všemožnými kombinacemi pastelových i divokých barev a v kontextu se sousedními budovami působí hodně nesourodě. "Vím, že v té barevnosti není žádný zlý úmysl a mnoha běžným lidem v ulicích se to asi líbí, doufám ale, že se v budoucnu bude způsob obnovy fasád nějakým způsobem usměrňovat," věří Američanka.
Co dohánět podle ní máme i ve vzhledu veřejných prostranství mezi domy. Zatímco domy a byty jsou podle Kimberly Zarecorové na úrovni roku 2011, veřejné plochy mezi nimi často působí jako z roku 1989.
