Design není cool obor, je to práce pro exoty, tvrdí Alexander Gufler

  1:00aktualizováno  1:00
Sedím kousek od centra Vídně a piji výbornou kávu. V ateliéru designéra Alexandera Guflera. Vlastně se není čemu divit. Alex totiž pochází z italského lázeňského městečka Merano, takže dobrá káva, jídlo a víno k jeho životu zkrátka patří.

Alexandr Gufler, autor nejznámější české židle za posledních 30 let, ve svém ateliéru | foto: Archiv Alexandra Guflera

K Alexovi patří také preciznost, díky které již jako mladý designér dokázal otevřít řadu dveří, před kterými zůstali jiní stát. „Zpočátku jsem chtěl jít ve šlépějích otce, který je zlatník. Tři roky jsem studoval tento obor v Bolzanu a pak se s ním pustil do společné práce. Po roce a půl jsem však zjistil, že to, co vím, je pořád málo a rozhodl se pro studium zlatnictví na univerzitě v německém Pforzheimu,“ říká na úvod své cesty za designem Alex.

Alexandr Gufler

Alex se narodil v italském městečku Merano a dnes působí ve Vídni. Studium zahájil na škole pro klenotníky v německém Pforzheimu, od roku 2003 se však začal orientovat na průmyslový design. Vystudoval jej na Univerzitě užitého umění ve Vídni pod vedením prof. Bořka Šípka, prof. Rosse Lovegrovea, prof. Hartmuta Esslingera a prof. Paola Pivy.

Od roku 2004 spolupracoval na projektech v AWS Design Vienna. Absolvoval také výstavy v Kolíně, Pure Austrian Design v rámci výstavy BLICKFANG v Tokiu, 100% East – Designfair v Londýně a Pure Austrian Design na Designbloku v Praze a Barceloně. Pro TON kromě kolekce Alba navrhl také úspěšnou rodinu produktů Merano, stoly Lasa a Stelvio.

Paradoxně právě zde poprvé objevil také svět za hranicemi zlatnictví, na přednáškách se nadchnul pro design. „Začal jsem se rozhlížet okolo a přemýšlel, kterou univerzitu si vybrat. V té době byla spousta mých kamarádů ve Vídni. Přijel jsem sem a po rozhovoru s Bořkem Šípkem si byl jistý, že je to správná volba.“

Vysokou školu uměleckoprůmyslovou ve Vídni absolvoval v roce 2009, a to právě i díky mentorství Bořka Šípka. „Byl to skvělý člověk. Zbytečně nemluvil, ale pokud něco pronesl, mělo to velkou váhu. Dokázal také odhadnout studenty a pomohl jim se nasměrovat do oborů, pro které měli skutečně vlohy,“ dodává Alex.

Design jako práce pro exoty

Pro židli Merano jsou typické dvě osově se křížící ohnuté překližky. Ty fungují

Pro židli Merano jsou typické dvě osově se křížící ohnuté překližky. Ty fungují jako sedák a zádová opěrka, nohy židle však zůstávají rovné (na rozdíl od klasických židlí z ohýbaných bukových tyčí).

Jenže mít titul v kapse a k tomu lajky na Facebooku určitě nestačí. „Řada mladých designérů podle mě plýtvá svou energií a časem na sociálních sítích. Místo toho by se měli soustředit na práci a získávání zkušeností. Design není sprint. Je to maraton.“

A že z vlastní zkušenosti ví, o čem mluví. Ze začátku totiž musel docházet ještě do druhého zaměstnání, aby vůbec uživil svou práci v oboru.

„Stokrát jsem to chtěl vzdát. Spousta lidí vidí design jako cool obor, ve skutečnosti je to práce pro exoty. Jste neustále pod kreativním stresem, cestujete a trávíte tím veškerý čas. Přitom šance, že skutečně uspějete a vaše produkty se budou vyrábět, co víc i prodávat, je opravdu malá.“

Fotogalerie

Alexanderovi se to povedlo. Jen židlí a křesel Merano vyrábí česká firma TON zhruba 20 tisíc kusů ročně. Posbíral za ně řadu ocenění za design, včetně prestižního Red Dotu či Good Designu. Směle tak můžeme říci, že stvořil jednu z novodobých ikon.

„Jde o logiku. Logické použití materiálu. Tak se podle mě pozná onen ideální výrobek. Jednoduchý, snadný na zhotovení a musí také sedět společnosti. Když je totiž produkt minimalizován na plně funkční elementy a neobsahuje zbytečné dekorace, může se výroba plně soustředit na kvalitu,“ pokouší se vysvětlit úspěch své produktové řady.

Charakteristické tvary Merana, které využívají dvou překřížených lisovaných skořepin, dnes inspirují i další výrobce a tvůrce.

Místo, kde neběží čas

Zvedli jsme se od pracovního stolu a Alex mě provádí po ateliéru. Představuje kolegy z dalších oborů, kteří tu s ním pracují, dokonalé prototypy židlí a kolem kocoura, který spí na stole se skicami, mě vede na místo, které tu má nejraději. Dílnu.

„Jsem svým způsobem řemeslník. Nerad sedím celý den před počítačem. Když vidím, že mi něco roste před očima, můžu se dotýkat materiálu, dává mi to víc, než když jen večer vypnu počítač. To pak ani nevnímám, kolik tu vlastně trávím času.“

V ateliéru má své místo i kocour.

V ateliéru má své místo i kocour.

Z jeho nadšení v hlasu a gestikulace, když mi popisuje, jak zde lisuje prototypy skořepiny, není pochyb o tom, že to myslí opravdu vážně. A že je při práci puntičkář. „Tím, že již ve studiu vytvořím prakticky finální produkt, dokážu firmě při vývoji ušetřit půl roku práce. Řadu chyb a problémů tu totiž vyřeším dopředu sám.“

Posledním modelem, co zde vznikal, byla celočalouněná kolekce Alba. „Dělal jsem na ní dva roky. Čalounění pro mě byla zcela nová parketa. Vizuálně se chová zcela jinak než dřevo, se kterým jsem pracoval dosud. I tři milimetry mohou na reálném produktu vypadat zbytečně silně. Při návrhu je potřeba také zvažovat uchycení materiálu, krytí vrutů, typ výplně a podobně.“

Ale to nejsou jediné věci, které se při práci na návrhu berou v potaz. „Existuje nepsané pravidlo, že je židle pro designéra královská disciplína. Je sochou v pokoji, zároveň však plně funkčním produktem. Můžete se jí dotýkat, denně ji využíváte.“

Proto si také Alex nosí práci domů, několik týdnů během vývoje židle ji sám v praxi testuje. Úsilí se mu však vyplácí. Alba získala už několik ocenění, včetně ceny Good Design a Red Dot Design Award.

Na komfortním sezení má zásluhu i použití taštičkových pružin a kvalitní PUR...

Na komfortním sezení má zásluhu i použití taštičkových pružin a kvalitní PUR pěny.

Jóga v kuchyni

Čím více času s Alexem trávím, tím víc cítím, že pro něj není post designéra pózou, ale posláním. Svoje vlohy pro kreativitu a preciznost si totiž očividně užívá i v soukromí.

„Miluju vaření. U něj dokážu opravdu vypnout. Je to moje jóga. Rád přemýšlím nad jednotlivými kroky a ještě více miluji výzvy. Třeba pracovat se třemi pánvemi zároveň. Když bych měl mít někdy druhou šanci, podnikal bych v gastro businessu. Otevřel bych si restauraci.“

Osobně jsem přesvědčena o tom, že to nebude potřeba. I když jeho domácí těstoviny s lanýži bych někdy ochutnala ráda.

Autor:

Nejčtenější

Totální proměna koupelny velké 4 metry čtvereční. Vana musela pryč

Danielova koupelna v bytě po babičce je jako vystřižená z katalogu z 80. let....

Ragbista Daniel zdědil byt po babičce i s koupelnou z 80. let, která vkusu mladého muže nevyhovuje. Natož potřebám...

Neměl peníze a chtěl bydlet ve svém. Postavil si dokonalý malý domek

Stavba věrně kopíruje minimalistické potřeby a nároky majitele, kromě stálého...

Finský architekt Olli Enne ještě během studií navrhl skromný domek, který lze postavit i na velmi nešikovných parcelách...

Chata v hlubokém lese dělá majitelce radost a ještě si na sebe vydělá

Velké prosklené plochy střídají plné panely jen tam, kde si je nezbytně...

Atraktivní moderní chata leží tři hodiny jízdy severovýchodně od Toronta. Majitelkou je spisovatelka a mediální...

Rodina v řadovce 4+kk. Vysněný domov zařídili architekti na jedničku

Kuchyňská sestava je propojena s obytnou místností knihovnou/policovým systémem...

Rodina s dvěma dětmi si koupila nový řadový dům v Praze. Dvoupodlažní nemovitost s dispozicí 4+kk o obytné ploše 122...

Malý byt po rekonstrukci: vtipné detaily a světlá podlaha ho zvětšily

Moderní polyuretanová stěrka prostor skvěle prosvětlila.

Byty, do nichž předchozí majitelé takřka nic neinvestovali, působí depresivně. Nicnedělání má i své výhody,...

Další z rubriky

Soutěž pro komplikovaná místa v Praze hledá unikátní projekty

Ondřej Chybík: Projekt 2050 a jeho vnitřní uspořádání vychází z teorie...

Praze chybějí pozemky pro novou výstavbu bytových domů. Obyvatelé městských částí mnohdy brání novým projektům, protože...

Původně zde byly stáje, po rekonstrukci se proměnily na byt a ateliér

Přízemí dominují valené cihelné klenby a betonové stěrky s barevnou pigmentací...

Dvoupodlažní prostor ve staré pražské zástavbě se proměnil na ateliér a byt. Krátce řečeno, ale cesta k proměně...

Designblok letos potěšil milovníky letadel, aut, bicyklů i gramofonů

Lounge křeslo Chips od Lucie Koldové pro společnost TON zvítězilo v kategorii...

Letošní Designblok představil řadu novinek, od nových výrobků až po služby typu hlídání dětí, aby si rodiče mohli...

Najdete na iDNES.cz