Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Loosův dům září opět barvami. Přežil nálety, nacisty i komunisty

  1:00aktualizováno  1:00
Historie domu manželů Brummelových v Plzni je víc než dramatická. Stavba, kterou nechali majitelé přestavět Adolfem Loosem, se letos přesto po desítkách let vrátila k podobě z roku 1928.

Původní jednopatrový dům v Husově ulici č. 58 z roku 1886 je dílem plzeňského stavitele Eduarda Krohy. Jenže majitelům, manželům Brummelovým, už stavba se sedlovou střechou a historizujícím průčelím nebyla moc po chuti, chtěli něco modernějšího, něco, co by více odpovídalo nové době.

Dům v Husově ulici 58 je zařízený přesně tak, jak jej navrhl architekt Adolf...

Dům v Husově ulici 58 je zařízený přesně tak, jak jej navrhl architekt Adolf Loos. Jsou tady původní předměty i nábytek.

A tak požádali Adolfa Loose, s nímž se poznali ve Vídni, aby dům přestavěl v podobném duchu, jaký použil v plzeňském bytě rodiny Hirschových. A to se také ve spolupráci s architektem Karlem Lhotou, Loosovým plzeňským asistentem, stalo.

Po šťastném období však přišly i roky tragické a špatné, které postihly jak dům, tak život majitelů. Teprve v roce 1991 se dům rodině v restitucích vrátil, a to synovci Michalu Brummelovi. V roce 2001 zpracovali projekt na zrestaurování profesor Václav Girsa a architekt Miloslav Hanzl. Vše bylo dokončeno až letos, kdy se dům v plném lesku včetně dobového zařízení otevřel i pro veřejnost.

Moderní dům podle Loose

Jednopatrový dům se při přestavbě výrazně proměnil. Loos vytvořil na západní straně domu přístavbu v podobě dvouposchoďového hranolu, ten pak s původním domem opticky propojil atikou, která zakryla při pohledu z ulice sedlovou střechu i novou, hladkou fasádu.

Fotogalerie

V prvním poschodí podle Loosova projektu vznikl pětipokojový byt, k němuž vede široké schodiště. Do malé předsíně je vstup z široké podesty schodišťové haly. Odtud vedou vlevo dveře do obývacího pokoje a dále do jídelny, oddělené dřevěnými sloupy od přípravny jídla, vpravo do ložnice manželů a jejich koupelny.

Za jídelnou byl obývací pokoj a také ložnice matky Jany Brummelové, Hedviky Liebsteinové. Společenskými místnostmi manželů i matky probíhá enfiláda (řada propojených pokojů, jejichž dveře leží v jedné ose a umožňují průhled přes všechny místnosti), kterou zakončují čtyřdílné dveře z obývacího pokoje na prostornou terasu.

Sázka na místní řemeslníky

Adolf Loos rád pracoval s místními kvalitními řemeslníky. Kvalitu potřeboval, protože využíval náročně zpracované dřevo i další materiály. Střídal různé dřeviny i barvy, miloval kontrastní řešení.

Jídelna je obložená dřevem z kořenovice kanadského topolu. Malíř Robert Aigner...

Jídelna je obložená dřevem z kořenovice kanadského topolu. Malíř Robert Aigner vytvořil v jídelně přímo na zeď fresku italské krajiny.

Jídelnu tak nechal obložit dřevem z tmavožluté kořenovice kanadského topolu, barvu dřeva ještě zvýraznily zlatožluté záclony. Vídeňský malíř Robert Aigner vytvořil v jídelně přímo na zeď fresku italské krajiny.

Obývací pokoj je obložený mořeným dubem. Dominantu pokoje však představuje velký krb od vídeňské firmy F. O. Schmidt. Jde o kopii renesančního krbu z Nancy, který byl za 2. světové války zničený, takže jej dnes známe jen díky jeho kopiím, vzniklo jich totiž několik. I kvůli krbu zvolil Loos jako doplněk historizující svítidla holandského typu.

Obývací pokoj Hedviky Liebsteinové nepojal v tmavých barvách, naopak pro starší ženu volil veselé, optimistické barvy a zařízení: žlutě lakované dřevo, bleděmodré ostění, zarámované bílou lištou, nad ní umístil barevnou tapetu. Strop ponechal bílý. Pro chvíle odpočinku vybral sedací soupravu a cihlový krb na plynové topení.

Intimní dojem místnosti sloužící jako ložnice Hedviky zvyšuje hluboká nika,...

Intimní dojem místnosti sloužící jako ložnice Hedviky zvyšuje hluboká nika, zakrytá na čelní stěně nařasenou bílou tkaninou, ve které je umístěn široký, rozkládací gauč.

Podobu Hedviky Liebsteinové od mladého maďarského malíře Kalmána Keményho, který tehdy pracoval v Plzni a později v Londýně, zachytil obraz určený do haly. Tento portrét je dnes v majetku Národní galerie v Praze.

Ložnici rozdělují rozdílné výšky stropu na tři části: střední a nejvyšší část osvětluje velké okno, vstupní část a prostor pro spaní mají snížený strop.

Může se hodit

Plánujete rekonstrukci? Na vše, co potřebujete, stačí zadat poptávku na AAApoptavka.cz!

Proporce všech tří zón a jejich horizontální propojení odpovídají funkcím, které mají plnit: spaní a odpočinek (manželské postele, police pro knihy a psací stůl), úložný prostor (skříně) i místo pro líčení a ukládání (šatna s vestavěným toaletním stolkem a zrcadly). V tomto pokoji bylo použité třešňové dřevo.

Koupelna v bílé

V domě se zachovala původní koupelna, jejíž keramické obklady pro dům zhotovila v roce 1928 rakovnická továrna v Horní Bříze (RAKO). Bílé obkládačky 15 × 15 cm s jednou či dvěma klopenými hranami doplňuje černobílá listela, typická pro tehdejší dobu.

Některé listely časem zmizely nebo byly poničené, firma, která dodnes vyrábí keramické obklady značky RAKO, je však byla schopná opět vyrobit.

Některé listely už zmizely nebo byly poničené, firma RAKO, která dodnes vyrábí...

Některé listely už zmizely nebo byly poničené, firma RAKO, která dodnes vyrábí keramické obklady, je však byla schopná opět vyrobit.

Z firem, s nimiž Loos spolupracoval, se na rekonstrukci podílela už jen vídeňská značka F.O.Schmidt, která Brummelovým kdysi dodala část mobiliáře, krb a tapety.

Pro Loose byla hlavním kritériem pro výběr dodavatelů jejich kvalita. Vybíral nejen řemeslníky (kde dával přednost místním firmám), tak i dodavatele zařízení interiérů. Vzhledem k časovému odstupu a historickým převratům v druhé polovině minulého století však přetrvalo jen minimum tehdejších firem, které by navíc archivovaly záznamy o výrobcích dodaných Loosovi a byly schopné dodat jejich identické repliky.

Válka se domu nevyhnula

V roce 1939 dům i sousedící sklad se stavebním dřevem zabrali Němci. Rodina se musela přestěhovat do 2. poschodí, zrušilo se i točité schodiště, vedoucí do něj z předsíně a na plochou střechu. Nakonec byli Brummelovi deportováni do Terezína a pak odděleně do dalších koncentračních táborů. Matka Hedvika Liebsteinová zemřela již v Terezíně.

Společenskými místnostmi manželů i matky probíhá enfiláda (řada propojených...

Společenskými místnostmi manželů i matky probíhá enfiláda (řada propojených pokojů, jejichž dveře leží v jedné ose a umožňují průhled přes všechny místnosti).

Do svého domu se vrátili v říjnu 1945. Byl nepoškozený, ačkoli sousedící Škodovy závody zničil drtivý nálet spojenců v dubnu 1945. Německý majitel opustil dům tak rychle, že naštěstí nestačil sebrat cenné vybavení.

Po roce 1948 však stavba hodně utrpěla zavedením lokálního vytápění do jednotlivých místností, ale především rozdělením bytu a nastěhováním nových nájemníků.

V roce 1962 přešel dům do majetku státu a začal jej využívat Klub architektů. Po smrti Valerie Brummelové, poslední členky rodiny, která v něm žila, převzal klub v roce 1986 do užívání celý dům.

Boj o záchranu

Budovu ve velmi špatném technickém stavu sice zachránily stavební úpravy podle projektu architekta Straňáka, jenže přestavbu pro potřeby klubu limitovaly finanční i materiálové možnosti investora. Navíc některé zásahy do původního pojetí byly hodně necitlivé.

V 70. letech dokonce hrozilo, že se dům zbourá, aby uvolnil místo pro výstavbu autobusového nádraží. A to přesto, že interiér byl už v roce 1969 vyhlášený kulturní památkou. Naštěstí intervence Klubu architektů, nájemníků i řady dalších lidí včetně Stevena E. Brummela z New Yorku, pomohly dům zachránit.

Dominantu obývacího pokoje představuje velký krb od vídeňské firmy F. O....

Dominantu obývacího pokoje představuje velký krb od vídeňské firmy F. O. Schmidt, kopie krbu z Nancy.

V roce 2001 profesor Václav Girsa a architekt Miloslav Hanzl zpracovali projekt na zrestaurování domu. Jeho realizaci pomohlo i takzvané Plzeňské memorandum, jež bylo vydané na závěr mezinárodního sympozia, které se konalo v roce 2003 v Plzni pod názvem: „Adolf Loos /Dílo a rekonstrukce“.

Memorandum konstatovalo, že Loosovy plzeňské interiéry patří k základním kamenům moderní světové architektury a jsou neopomenutelnou součástí evropského kulturního dědictví. Apelovalo na odpovědné instituce města, kraje a státu na povinnost důsledně podporovat ochranu těchto památek a vyzývalo majitele těchto památek k respektování jejich hodnot. (Zdroj: www.brummelhouse.cz)

Na financování projektu rekonstrukce se podílelo město Plzeň, plzeňský kraj i Ministerstvo kultury ČR. V roce 2015 se dům otevřel pro veřejnost.

V prvním poschodí podle Loosova projektu vznikl pětipokojový byt, k němuž vede...

V prvním poschodí podle Loosova projektu vznikl pětipokojový byt, k němuž vede široké schodiště.

Architekt Adolf Loos

*1870 v Brně. Studoval na průmyslové škole v Liberci a v Brně, poté na drážďanské technické univerzitě a pak odešel do Vídně, kde brzy stanul v čele modernistického hnutí.

V Plzni získal první zakázku v roce 1907 a s různě dlouhými přestávkami tady působil téměř až do své smrti v roce 1933. Z Plzně pocházela i jeho třetí a poslední manželka, fotografka Klára Becková. V Plzni našel řadu klientů, výrazně spolupracoval s plzeňskou firmou Kapsa – Müller.

V Plzni realizoval například přestavbu Brummelova domu a dalších třináct bytových interiérů. Jeho stavby najdete také v Brně, v Praze, ve Vídni či v Paříži. K nejznámějším patří pražská Millerova vila (více zde).

Autoři:






Nejčtenější

Hvězda filmu Kristián Oldřich Nový vlastnil víc než čtvrt století chalupu na...
Chalupáři stříbrného plátna. Podívejte se, kde to opravdu milovali

Byly jejich útočištěm, kam si odjížděli odpočinout od hektičnosti hereckého světa. Místo, které opravdu milovali, byť nešlo o žádný přepych. Čeští umělci rádi...  celý článek

Důležitou roli hraje i způsob pokládky a velikost spár. Například...
Jakou a kam volit keramickou dlažbu, radí architekt Jan Ranný

Přírodní kámen, dřevo a keramická dlažba patří v architektuře mezi tradiční materiály. Z této trojice se díky novým technologiím dokázala nejvíce posunout...  celý článek

Stěny interiéru jsou obložené nerezem, mědí či mosazí.
Nejen pivo, ale i hospody umí Češi nejlépe na světě. Svět to ocenil

České IO Studio je čerstvě držitelem nejlepšího designového ocenění na světě. Red Dot Communication Design Award 2017 dostalo za koncept moderního řetězce...  celý článek

Snímek zachycuje projekt Kateřiny Šedé nazvaný Furt dokola z roku 2008, kdy...
Architektkou roku je Kateřina Šedá. Nepracuje s cihlami, ale s lidmi

Není architektka, přesto se stala Architektkou roku 2017. Kateřina Šedá, držitelka Chalupeckého ceny pro mladé výtvarníky, se zabývá tím, co se označuje jako...  celý článek

Památkově chráněná třípodlažní vila stojí na reprezentativní parcele na rohu...
Hurá dovnitř. Kubistická Kovařovicova vila v Praze se otvírá veřejnosti

Bedřich Kovařovic, stavitel a inspektor stavebních podniků, si podle návrhu architekta Josefa Chochola nechal v letech 1912 a 1913 postavit kubistickou vilu....  celý článek

Další z rubriky

Mrakodrap vysoký 310 metrů má 72 obytných poschodí a dalších 15 pater tvoří...
Architekt Renzo Piano dokázal svým návrhem naštvat i prince Charlese

Budovy podle návrhů Renza Piana jsou rozesety po celém světě. Italský architekt nemá jednotný styl, jeho díla jsou velmi různorodá. Je mistrem jednoduchých...  celý článek

Španělský architekt a návrhář Fernando Abellanas si ve španělské Valencii...
Designér si vytvořil kancelář pod mostem, může v ní i přespat

Architekt a návrhář Fernando Abellanas si ve španělské Valencii postavil pod mostem malou kancelář. Svůj kompaktní příbytek přilepil k mostu podobně jako...  celý článek

Taipei Performing Arts Center - autor Rem Koolhaas
Světová architektura v Česku: zatím ji uvidíte jen ve filmu

Mezinárodní festival Film a architektura se už pošesté představí v Praze a ve vybraných regionech. Hvězdou letošního programu je film Rem o nejvýznamnějším...  celý článek

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.