Veronika a Krisztián bydlí v zrekonstruovaném bytě 3+kk. Nový domov v činžovním domě ze 70. let minulého století si vybrali kvůli klidnému prostředí a světlému prostoru posledního patra. Roli sehrály také výhledy na část pražského panoramatu.
V moderní kuchyni našly uplatnění masivní prkénko, designové kameninové mlýnky i starší proutěná ošatka.
Nemovitost koupili ve stavu po částečné, a jak říkají, úsporné proměně. Bydlení hledali poměrně dlouho, vše protáhl covid a jeho pravidla, Veronika v té době byla u rodiny na Slovensku, přes hranice bylo složité se dostat. Vybírala proto na dálku z realitních nabídek, které jí posílal partner.
„Zařizování netrvalo nijak dlouho. Pomohla nám interiérová designérka Ema Traplová spolupracující s Bonami. Díky ní jsme se při kloubení pracovních povinností a rekonstrukce nezbláznili. Chtěla jsem, aby interiér zůstal vzdušný, zároveň však pro mě bylo důležité, aby se v něm našlo místo pro rodinné kousky, k nimž mám sentimentální vazbu,“ vysvětluje úvodem mladá Slovenka žijící už devět let v Praze.
A doplňuje: „Původně jsem počítala, že to bude na rok. Za tu dobu jsem našla skvělé kamarády, zalíbilo se mi tady a zůstala jsem.“
Cíleně na komoru
„Z předchozího stavu v bytě zůstala jen dostatečně opravená koupelna a toaleta. S Veronikou jsme našly společnou řeč o tom, kam návrh směřovat, ladila jsem jej podle potřeb majitelů a prostoru. Hlavním požadavkem byla kuchyňská linka s odolnou pracovní plochou. Především ale oddělená multifunkční komora, respektive spižírna, fotokomora a místo, kam se vejde pračka a věci na úklid,“ popisuje proměnu její autorka.
Metry v dispozici získala zazděním průchodu z původní kuchyně v rohu za posuvnými dveřmi a částečným ubouráním přilehlé stěny. „Tato úprava nám dovolila instalovat opticky lehkou kuchyňskou linku bez horních skříněk. Přesně na přání majitelky. V celém bytě bylo nutné vyměnit podlahy, zbavit se tapet, upravit elektrorozvody, přívody vody i odpadu v kuchyňské části. Nové jsou i dveře s obložkami,“ doplňuje Ema Traplová.
Inspirativní domácnost
Do zařízení se promítlo retro i současné trendy. Přesto se na ploše nic nepřetahuje, vzájemně neruší, naopak vše harmonicky ladí. Interiérová designérka hlídala použití barev, tvarů a materiálů. Zástupcem funkcionalismu je repasovaný trubkový ohýbaný nábytek, ikonické židle Cesca.
Připomínkou módy 50. let pak přírodní ratan. „Ten opakuje myšlenku interiéru. Jde o staré řemeslo dnes zažívající renesanci. Ideálně propojil staré s novým, třeba jako čelo moderní postele, kterou na míru vyrobili ve studiu Budu,“ vysvětluje autorka. Vzor, „rybina“ na parketách připomíná dobu před padesáti lety stejně jako litinové radiátory.
Levitující lampu si majitelka umístila na starožitný stolek vedle postele.
Byt získal výjimečnou atmosféru i díky předmětům, s nimiž Veronika vyrůstala a které jí dávají pocit domova. Například nábytek po prarodičích či obrazy.
„Vždycky si přestěhuji narozeninový dárek, portrét zlaté kolie z maďarského starožitnictví či knihu, z níž mi maminka četla. Mám vystavený i portrét otce mého partnera, kterého jsem bohužel nikdy nepoznala,“ prozrazuje.
A pokračuje: „Míchané styly mě baví. Ovlivnil mě Pinterest nebo města, která jsem navštívila, práce designérů z Berlína, Amsterdamu. Hodně také Budapešť, v níž jsem žila a studovala. Pokud mě někde něco zaujalo (třeba i v kavárně), vyhledala jsem si autora a tvorbu sledovala dál na sociálních sítích.“
Na otázku, jak odolávala tomu, aby interiér nezahltila věcmi, když pracuje ve společnosti plné interiérových lákadel, říká: „Díky práci mám kolem sebe kreativní lidi, s nimiž mě spojuje láska k designu. Nerada věci hromadím, stačí mi se jimi kochat. Pár kousků mám vyhlédnutých a čekám, až nastane čas, kdy je budu potřebovat. Třeba risografiku Léčebného domu Machnáč v Trenčianských Teplicích od ilustrátorky Daniely Olejníkové ze sdružení Čierne diery. V těchto lázních se zrodila láska mých rodičů, navíc grafika je úchvatná!“
Kvalitně bez stereotypů
„Svítidla jsme s Veronikou vybíraly taková, abychom doplnily lustr z rodinného dědictví. Ten měl jasné místo nad jídelním stolem. V obývací části jsem volila přisazená jednoduchá svítidla, v ložnici mírně dekorativnější,“ vysvětluje Ema Traplová.
Veronika má v bytě několik srdcovek, například knihovnu, knihy navíc fungují i jako dekorativní prvek. Čas ráda tráví v ložnici, což vysvětluje: „Kromě pocitu blízkosti je symbolem nového dne. Uklidňují mě ranní sluneční paprsky dopadající na stěnu i výhled na noční Prahu.“ Na umístění postele si partneři dali záležet. Ještě v prázdném bytě přespávali na karimatkách každou noc jinde, aby našli pravé místo.
Knihovna je poskládaná z několika typových částí koupených v obchodě Bonami. Křeslo je inspirované slavnou židlí od Marcela Breuera.
Dominantou obytného prostoru není pohovka, ale jídelní stůl. „Nevyhovoval mi oddělený prostor. Hostitel se kvůli přípravám pohoštění dostává mimo dění. Většina sešlostí se točí kolem jídla a pití, je pohodlnější usadit se k jídelnímu stolu než ke kávovému. Do přípravy se mohou zapojit i ostatní,“ směje se Veronika.
K dotažení parket k lince dodává: „Ema navrhla kuchyň velmi prakticky, dobře se udržuje. Na stěně je backsplash obklad, dřez nainstalovaný pod velkoformátovou desku, na níž dělám většinu úkonů. Na podlahu toho moc nepadá. Za pár týdnů se nám narodí potomek, možná trochu změním názor.“
