Ačkoliv se Milan narodil v Kladně, velmi brzo z něj přesídlil do Prahy. „Byl jsem panelákové dítě a ještě ve dvaceti pěti jsem si nedovedl představit, jak někdo může žít na vsi. Pamatuji si, že po pětatřicítce mě Praha začala hrozně štvát, že už jsem nechtěl být mezi lidmi,“ řekl Enčev, který žil dlouhá léta v pražské městské části Řepy.
Mezikrokem před stěhováním do vesnice Hradenín byl Kolín. „Nejdřív se nastěhoval ke mně do bytu v Kolíně. Ze začátku z toho byl Míla trošku v šoku. Chtěl si jít večer někam sednout, ale tam všechno zavírá kolem desáté jedenácté hodiny,“ řekla Milanova manželka Martina, která se stala paní Enčevovou v roce 2016.
Samotné hledání nemovitosti si vzala za úkol hlavně Martina. „Vždycky mi přišla nějaká fotka chalupy, my jsme původně chtěli chalupu tady v údolí, a říkal jsem si, proč to posílá. Pak mi došlo, že by asi chtěla barák,“ zasmál se Milan, který nejdříve uvažoval o koupi chalupy v dolíku. Nyní je však rád, že tak neučinil. Jak se od sousedů dozvěděl, noví majitelé investovali nemalé peníze do odvlhčení základů a zdiva.
„Chtěli jsme něco, kde bychom se cítili dobře, aby to nebylo veliký, nemuseli na sebe volat a aby to bylo jako chaloupka. A to si myslím, že se nám povedlo,“ vysvětlil Enčev, proč je zaujal právě inzerát na domeček ve vesnici o osmdesáti pěti obyvatelích.
 |
Ani s domečkem, který našli přes inzerát a který se stal jejich útočištěm, to neměli manželé jednoduché. Podsklepená nemovitost, která se v dobách minulých nacházela na jejich pozemku, byla společně se sousedovým domkem jedna zemědělská usedlost. Později se rozprodala a udělaly se z toho dvě nemovitosti, přičemž Milanova část sloužila k ustájení krav a koní.
„Když jsme předělávali koupelnu, našli jsme ve zdi oka, ke kterým se přivazoval dobytek,“ přiznala Martina, která ještě upozornila na dostavěnou předsíň. Původně totiž vedl hlavní vchod přímo do kuchyně.
„Nechtěli jsme stavět nový barák. Je to na původních základech, zdi jsme zanechali, jen horní patro se předělalo. Dávali jsme betonové injekce,“ řekl Milan, přičemž ukazoval na velmi široké kamenné zdi, díky kterým se v přízemí během letních měsíců nedrží horko a v zimě se naopak drží teplo.
Zajímavý je příběh výrazné fasády. Zatímco byli Enčevovi na dovolené, řemeslníci jim omítli fasádu domu křiklavě žlutou barvou. Po návratu čekal rodinu pořádný šok.
Černá, bílá, červená
V přízemí domu se nachází dětský pokoj, koupelna, obývací pokoj a kuchyň spojená s jídelnou. „Nábytek vybírala manželka. Že bychom na něčem lpěli, to ne. My jsme v tomhle trochu punk. Třeba přišel zedník, který nám to udělal různě křivě, a my jsme to nijak neřešili,“ přiznal Enčev.
Na co naopak kladl důraz, byly barvy v interiéru. Například kuchyňská linka, která byla dříve černá, je nyní světlá. Skříňky, které měly v minulosti bílou barvu, jsou teď zase černé. „Milan lpěl na červené a černé, to já úplně nechtěla, takže kompromis byla bíločerná kuchyň a červené dlaždičky,“ dodala Martina.
Milan Enčev (43)Divadelní a televizní herec, kromě divadelních rolí hrál v řadě českých televizních seriálů (Agrometal, Dobré zprávy, 1. Mise, Pozadí událostí, Slunečná atd.) Profesionálním hercem je od roku 2001. V Divadle Radka Brzobohatého působí od roku 2017. |
Nábytek v obýváku vybírali společně. „Teď mám období, kdy chci všechno do dřeva. Koupil jsem už dřevěné dveře. Postupně se bude všechno měnit,“ plánuje herec, který za tu dobu, co v domečku bydlí, přestavěl v obýváku nábytek už čtyřikrát. Dlouho totiž hledal podobu, která by mu vyhovovala.
„Líbí se mi, jak je to malý, že jste pořád v kontaktu s lidmi. Když chcete utéct, utečete nahoru,“ komentoval nevelký prostor u televize herec, který hraje a hrál v seriálech Agrometal, Dobré zprávy, 1. Mise, Pozadí událostí a letos jej čeká premiéra filmu Můžem i s mužem.
Půdní část domku slouží především k odpočinku. Kromě ložnice a dětského pokoje, který obývá Enčevův vyženěný syn Matěj, se v ní nachází i průchozí místnost, ve které spává Milanova dcera, kterou má ve střídavé péči. „Evička má průchozí pokoj. Dole za kuchyní má pokoj, ale bojí se tam, tak je v patře s námi.
Dřív tam nebylo vůbec nic, byla to jen rozpadlá půda,“ řekl Milan o dalších místnostech, které si vyžádaly velké stavební úpravy. Kdo další s pánem domu podkroví obývá, je chameleon a želva. „Jsme takoví zvířecí. Máme tu morčátka, rybu, chameleona, želvu a tři pejsky,“ usmívá se Enčev, zatímco drbe na zádech psy Barta a Bublinu.
Sen o větší zahradě
Společně se psy potom vcházíme na malou zahradu za domem. Podle vířivky a pergoly s posezením je na první pohled zřejmé, že rodina využívá zákoutí domu hlavně k relaxaci. „Gril máme, vířivku máme, co víc chtít. Jediný, co mi dělá starosti, je vlhkost kolem domu,“ postěžoval si Enčev.
Jeho ženu zase trošku mrzí, že nemají větší pozemek a zahradu: „Na údržbu je to ale dobrý. Míla se do zahradničení moc nehrne. Chtěli bychom ovocný stromky nebo keře, ale není na to bohužel místo. Mám ale pidizahrádku. Rajčata v květináčích. Je to takové balkonové zahradničení.“
Co všichni při pobytu venku oceňují, je ticho. Jen brzo ráno a večer se o slovo hlásí příroda. „Večer mají u rybníka pod námi koncert žáby. Ráno nás zase budí kohouti,“ dodává Martina, které společně s Milanem venkovský život naprosto vyhovuje.
