Teracové výrobky jsou totiž díky svým vlastnostem praktickou volbou do jakéhokoli prostoru, ať už jde o designové prvky nebo podlahu. Teracová dlažba má totiž oproti ostatním podlahovým krytinám řadu podstatných výhod.
Moderní pojetí teraca: obklad stěny v kuchyni
Teraco nebo také terazzo (správná výslovnost je teraco) tvoří směs cementu, ušlechtilých kamenných drtí (například mramoru) a barviv. Základním materiálem teraca je samozřejmě kámen, přibližně sedmdesát procent tvoří teracová nebo mramorová drť. Dlažba proto vyniká vysokou povrchovou odolností a nosností. Díky tomu najdete tento typ podlah bez poškození i v tisíce let starých stavbách.
Dřív se zpravidla teracová směs lila na podklad přímo na místě pokládky a následně se brousila. Jde o velice náročný postup, proto se dnes častěji používají teracové dlaždice.
Povrch teraca se pak zušlechťuje pečlivým opracováním, a to broušením, otryskáním, kartáčováním a podobně. Povrch se kvůli snadné údržbě ještě chrání impregnací disperzí, voskem, lakem či teflonem. Původně to byl ovšem lněný olej.
Teraco je vhodné do všech více namáhaných prostor, jako jsou chodby, technické místnosti, garáže, ale díky mrazuvzdornosti také na balkony nebo terasy.
Legiobanka v ulici Na Poříčí od Josefa Gočára dodnes fascinuje monumentálním a umělecky jednotným řešením, „plastickou krajkou“ v národních barvách, prostupující fasádou do interiérů až do posledního detailu zařízení. Na fasádě se objevilo i tehdy velmi oblíbené teraco.
Mimo podlah se teraco používalo často i na fasády, ovšem s hrubě opracovaným povrchem, takzvaným pemrlováním. Na rozdíl od obkladů z umělého kamene se teracová omítka nanášela a povrchově upravovala na místě na jádrovou omítku. Typickým příkladem je Legiobanka od architekta Josefa Gočára.
Životnost i snadná údržba
„Teraco se někdy označuje jako umělý kámen, patří mezi nejstarší konstrukce podlah vůbec. Dlaždice mají dnes ostré hrany a při správném položení a zaspárování tvoří jednolitou plochu, proto je teracová dlažba velmi snadná na údržbu a čištění. Při správném zacházení se životnost teracové dlažby prodlužuje a je prakticky neomezená,“ říká Radek Hlavinka ze společnosti Cidemat Hranice.
Na rozdíl od jednolitých typů podlah je u dlaždic také mnohem jednodušší provádět rekonstrukci – stačí vyměnit ty dlaždice, které jsou povrchově poškozené. Celá plocha se následně jemně přebrousí a znovu naimpregnuje. Výsledkem je opět rovná a krásná podlaha, která vypadá jako nová.
Série Deco (RAKO) se velmi dobře kombinuje s původními schody z teraca.
Ještě v polovině minulého století bylo teraco jedním z nejpoužívanějších materiálů na podlahy, hlavně v chodbách, na schodech či v koupelnách. Poté popularita teraca začala klesat, bylo vnímáno jako nevýrazný, „šedý“ materiál (majitelé činžovních i dalších domů možná preferovali barevnost, na které se ztrácely stopy po případném ledabylém úklidu). Náhradou se staly jiné materiály, zejména umělé – bohužel mnohem méně trvanlivé.
Dnes teracové prvky nechybí v portfoliu předních světových designérů nebo architektů. „Jde o nadčasový, přírodní a velmi odolný materiál. Jedním z velkých benefitů teraca je široká škála barev, kreseb a vzorů. Protože kresbu teracových dlažeb tvoří mramorová, teracová nebo vápencová drť různých barev a frakcí, lze dlažbu barvit pigmenty do cementu, použít skleněnou drť nebo vytvářet i různé intarzie či loga v ploše. Teraco proto stále častěji nachází široké využití jako dekorativní prvek,“ doplňuje Radek Hlavinka.
Pohled do vstupní haly ÚPMD s kartotékou a recepcí, kde ani náročný provoz po víc než sto let nepoškodil podlahu z teraca.
Při pohledu třeba na chodby v Ústavu péče o matku a dítě v Podolí, který byl dokončený před začátkem první světové války, můžete dodnes obdivovat, co lze z teraca vytvořit.
Použití v celém bytě
Teracové dlaždice už dnes nejsou určeny výhradně na podlahy, jde také o důležitý designový prvek při plánování domu nebo bytu.
Využít větší desky z teraca je možné i na stěny nebo nábytek. Hlavně v kuchyni oceníte odolnost tohoto materiálu, použití najde teraco také při stavbě schodiště nebo jako trvanlivé parapetní desky.
Výrobci dnes myslí vedle designu i na ekologii; šetrnost materiálu vyplývá z jeho přírodního složení, i proto jeho obliba ve stavebnictví stále roste. Vždyť se z velké části vyrábí z „odpadu“.
