„Když se přede mnou poprvé otevřel katr a já vstoupila dovnitř, celý svět se mi zhroutil před očima. Železná postel, železný skříňky, studená zem, záchod schovaný za závěsem a umyvadlo, který bylo tak malý, až mi připadalo směšný,“ předčítá jedna z odsouzených žen, přezdívaná jako Pam, ze své vlastní tvorby na křtu knihy.
Dvacet příběhů odsouzených žen a deset příběhů z úst personálu pokřtili přímo v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou členové Vězeňské služby ČR spolu s autorem knihy Petrem Šámalem. Celé akce se zúčastnily také některé z odsouzených žen. Mezi nimi i Vladimíra, která nabízela nebankovní úvěry a od poškozených za necelý rok vylákala přes 18 700 000 korun.
Na návštěvě ve věznici. Podívejte se, jak se bydlí za mřížemi |
„Začala jsem podnikat, to mi ale zkrachovalo a svoje dluhy jsem řešila nesprávnou cestou. A tak jsem se sem dostala,“ vypráví pro iDNES odsouzená žena. „Zpětně bych změnila absolutně všechno. Nezačala bych podnikat, byla bych zaměstnaná, a hlavně bych to všechno řešila jiným způsobem,“ dodává.
Do ženské věznice nastoupila v roce 2018. Úplně nejhorší je ve vězení podle ní absolutní ztráta soukromí. „Po několika letech se s tím ale naučíte žit, máte nějaké povinnosti a přizpůsobíte se tomu životu tady,“ doplňuje Vladimíra.
Věznice Světlá nad SázavouCentrální ženská věznice s ostrahou, která je v provozu od roku 2002. Jako jediná v zemi také zajišťuje výkon trestu matek nezletilých dětí. Podle ředitelky Moniky Myšičkové je ve věznici v současné době zhruba 800 žen, přičemž věznice zohledňuje specifické charakteristiky těchto odsouzených. Důležitou součástí programu jsou kromě příprav odsouzených žen na výstup z výkonu trestu odnětí svobody i rozličné aktivity, v nichž se ženy uplatňují například v hudbě, sportovních aktivitách, výuce cizích jazyků atd. Podle Myšičkové se tak ženy orientují na něco pozitivního a smysluplného, a ne na páchání trestné činnosti. |
Hlavní slovo na křtu kromě bývalého generálního ředitele Vězeňské služby ČR Petra Dohnala a současného generálního ředitele Simona Michailidise dostala také ředitelka tamní věznice Monika Myšičková. Všichni se shodli, že práce s odsouzenými ženami je diametrálně odlišná od práce v mužské věznici. To při křtu mnohokrát zdůraznil i Šámal. Při příjezdu do Světlé se mu dle jeho slov „otevřela ženská duše v celé své nahotě“.
To ostatně potvrdila i odsouzená Vladimíra, podle jejíchž slov jsou vztahy napříč ženskou věznicí „problematické“. „Občas máte ponorku, ale taky vznikají různá přátelství. Taky ale potkáte osoby, která vás nesnáší, musíte se s tím srovnat,“ popisuje fungování v ženské věznici.
Ženské emoce, city, příběhy
„Přijel jsem za paní ředitelkou a dohodli jsme se, že sem budu dojíždět s tím, že ona osloví osazenstvo věznice. Ze začátku o rozhovory nebyl velký zájem, byly asi jen dvě nebo tři ženy, ony se médií dost straní,“ upřesňuje zrod nové knihy autor Petr Šámal.
Nakonec se ale odhodlaly i ostatní odsouzené. „Protože ony poznaly, že mně v té knize nejde o bulvár. Nejde mi o to, co provedla, to už se prostě stalo. Jde mi spíš o to, jak k tomu došlo, jestli ta ženská měla v dětství lásku nebo neměla,“ uvádí Šámal. Příběhy začal sbírat loni na podzim, do konce ledna hovořil s dvaceti ženami a deseti zaměstnanci věznice.
Obrázky a hračky místo mříží. Zvláštní oddělení věznice funguje 15 let |
„Když přišel Petr Šámal s nápadem na vznik knihy, řekli jsme, jak bychom si ji představovali my za vězeňskou službu, potažmo já. Chtěla jsem totiž, aby byla mimo zajímavých příběhů odsouzených žen také vyzdvižena velmi těžká práce zaměstnanců,“ sdělila poté v rozhovoru pro iDNES.cz ředitelka ženské věznice. Podle ní je potřeba hovořit o tom, jakým způsobem se o odsouzené personál stará a vytvářet o tomto zaměstnání určitou prestiž a povědomí.
S tím souhlasí i odsouzená Vladimíra, která práci celého personálu věznice oceňuje. „Kromě vychovatelky na patře máme svůj oddíl, tam je i speciální pedagog, a na toho se můžeme primárně obracet s jakýmkoliv problémem. Pak je k dispozici psycholog. Když se ocitne problém, on nás navede na správnou cestu,“ popisuje.
S knihou je dle svých slov Myšičková velmi spokojená. Také zdůraznila, že za příběhy odsouzených často stojí špatné sociální zázemí v dětství. „Je to něco, co bylo spouštěčem té trestné činnosti. Určitě se nechci odsouzených zastávat, ale rozhodně to bylo něco, čemu kdyby se předešlo, mohlo být dnes všechno jinak,“ uvádí ředitelka věznice.
Škrábou a trhají vlasy, popisuje konflikty v ženské věznici ředitelka |
To potvrdil i Šámal, nejvíce se ho však dle jeho slov dotkl příběh ženy, která paradoxně pocházela z dobrého sociálního zázemí. „Zavraždila novorozeně. Když jsme se ale měli potkat, přišla taková drobná stydlivá holčina, to jsem si říkal, že mi hlava nebere, za co tu je,“ vypráví autor knihy. „Ta se mi podrobně svěřila se svým příběhem, který provázel špatný výběr partnera. Potkala žárlivého psychopata, který ji v jiném stavu na devět měsíců zamkl doma a sebral jí mobil,“ dodává Šámal.
Nejedná se však o jediné silné vyprávění nové knihy. Se svými příběhy, plnými ženských emocí i hlubokých citů, se odsouzené svěřovaly velmi otevřeně. „Bylo úžasné setkat se s panem Šámalem, protože je to velmi charismatický člověk. Já jsem se na každé setkání s ním těšila. Šlo to ze mě autenticky, on vytáhne z člověka maximum,“ pousmívá se při vyprávění Vladimíra.
Ženy tak postupně získaly odvahu vystoupit nejen se svými spletitými životními osudy, ale i vlastní uměleckou tvorbou. „Děkuji za to, že jsi, děkuji za naše krásné zdravé děti, děkuji za tebe. Miluji tě a nikdy nepřestanu...,“ cituje do napjatého ticha prostředí věznice svou intimní poezii Pam na závěr křtu.
