Vitra se rozhodla tuto budovu od japonského architekta Kazua Šinohary, ilustrující moderní japonskou architekturu, koupit a přemístit do svého kampusu, kde dům doplnil další architektonické skvosty, jako je VitraHaus dvojice Herzog a de Meuron, hasičská zbrojnice Zahy Hadid nebo Vitra Design Museum Franka Gehryho.
Architekt Kazuo Šinohara použil na fasádu levné cementovláknité desky. Pyramidový tvar střechy byl použitý na rodinný dům poprvé, dříve byl k vidění pouze v chrámových komplexech.
Kazuo Šinohara (1925–2006) je považován za jednoho z nejvýznamnějších japonských architektů druhé poloviny dvacátého století.
Dům pro rodinu
Dřevěný dům nabízí na čtvercovém půdorysu dostatek prostoru pro rodinu. Šinohara při navrhování vycházel z tradiční lidové architektury japonských domů a chrámů a poprvé přenesl některé motivy do obytné výstavby.
Například pyramidový tvar střechy byl dřív k vidění pouze v chrámových komplexech. Při stavbě domu použil Šinohara záměrně levné materiály, jako jsou cementovláknité desky na fasádě. Umbrella House byl v Japonsku v šedesátých letech dvacátého století novým a inspirativním příspěvkem k architektonickému diskurzu.
Na obytné ploše 55 m2 je kuchyň a jídelna, obývací pokoj, koupelna a tradiční místnost tatami s 15 polovičními rohožemi, která postačí pro spaní pro celou rodinu. Mírně vyvýšený pokoj tatami s rovným stropem lze od obývacího pokoje oddělit pěti posuvnými dveřmi (fusuma). Tisky japonské umělkyně Setsu Asakury na posuvných dveřích vznikly také podle Šinoharových požadavků.
Viditelná deštníková konstrukce střechy překlenuje vnitřní prostor ve výšce čtyř metrů, díky čemuž působí interiér větším dojmem. Žebřík umožňuje přístup do prostoru, který slouží pro ukládání věcí. Nábytek navrhl sám Šinohara a designér Kacuhiko Širaiši. Dnes je dům zařízený směsí replik a původních kusů.
 |
Šinohara dělil svou tvorbu do čtyř stylů, z nichž každý řešil jiné výzvy. Umbrella House, postavený v roce 1961 v tokijské rezidenční čtvrti Nerima, je nejmenší a jednou z posledních rezidencí z architektova takzvaného Prvního stylu.
Jak se stěhoval Umbrella House
Dům postavený metodou dřevěných sloupků a trámů byl v létě 2020 rozebraný a následně byly dřevěné konstrukce z japonského cypřiše, japonské borovice a oregonské borovice převezeny do Weil am Rhein. Rekonstrukce v areálu Vitra Campus začala v září 2021 v úzké spolupráci s Tokijským technologickým institutem a byla dokončena v létě 2022.
Žebřík umožňuje přístup do prostoru, který sloužil pro ukládání věcí.
Rolf Fehlbaum, emeritní předseda společnosti Vitra, k tomu řekl: „Přesun budovy může dávat smysl, pokud to její konstrukce snadno umožňuje, a samozřejmě musí zapadat do kontextu nového místa. Umbrella House splňuje obě kritéria: je relativně snadno přemístitelný a navazuje na silnou japonskou přítomnost architektů, jako je Tadao Ando, studio SANAA a brzy i Cujoši Tane v kampusu Vitra.“
Od léta 2022 slouží budova jako místo pro komorní setkávání v areálu kampusu. Návštěvníkům umožňuje nahlédnout do významné ukázky moderní japonské architektury. Po geodetické kopuli od Buckminstera Fullera / George Howarda (1975) a čerpací stanici od Jeana Prouvé (1953) je to třetí historická budova, která v kampusu zapustila kořeny. Všechny tři rozšiřují chronologický horizont kampusu a vybízejí ke srovnání se stavbami současných architektů.
Umbrella House v roce 1961
Co je kampus VitraVitra Campus ve Weil am Rhein nedaleko Basileje je unikátní soubor současné architektury. Fanoušci designu a architektury z celého světa jsou zváni k architektonické prohlídce a objevování budov navržených některými z nejuznávanějších architektů. Vitra Campus spojuje obchodní a kulturní aspekty švýcarského výrobce nábytku Vitra, který byl založen Willim Fehlbaumem jako obchod s vybavením obchodů v roce 1934. Výroba byla v roce 1950 přemístěna z Birsfeldenu (Švýcarsko) do Weil am Rhein (Německo). Poté, co v roce 1981 zničil většinu výrobních prostor velký požár, využila druhá generace vlastníkem provozované společnosti příležitost k jejich přestavbě ve spolupráci se slavnými architekty. |
