Nemovitost si známá umělkyně pořídila začátkem 90. let. „Stavení bylo dlouho neobývané a já si myslela, že postačí spíš kosmetické úpravy. Postupně se ukázalo, že vše bude mnohem náročnější. Z původní stavby nakonec zbyly jen obvodové zdi. Vše se muselo zbourat a udělat nové: podlahy, příčky, střecha, všechno,“ vzpomíná Nálepková.
Ještě dlouho od koupě domu proto umělkyně bydlela v Praze a současně jezdila na stavbu. Vše probíhalo za pochodu. Když byla modernizace hotová, nastěhovala se natrvalo. Postupně totiž zjistila, že Prahu ke spokojenému bydlení nepotřebuje. „Bouřlivého života jsem si užila až dost a chtěla jsem klid,“ vysvětluje zpěvačka, která do hlavního města jezdí už jen za prací.
 |
Světlana Nálepková je moc ráda, že si svůj vysněný domov pořídila záhy. Upřímně prohlašuje, že je u kamarádů „proslavená“ jako špatná obchodnice, ale tato koupě byla dobrou trefou. „Stavení se podařilo koupit za směšné peníze, ve srovnání s tím, jakou mají nemovitosti cenu dnes.“
Stejně se vydařila i náročná rekonstrukce. Umělkyně je ráda, že již nemusí nic opravovat či stavět, protože by to při dnešních cenách finančně dohromady nedala. „Tehdy byla situace jiná. Ale peněz to bylo i tak hodně. Nejdražší byla střecha a terénní úpravy. Při placení stavebních prací mi vždy krvácelo srdce,“ vzpomíná.
Klid a teplo domova
Světlana Nálepková si svůj domov stále zvelebuje a upravuje tak, aby se v něm cítila dobře. A protože je pravá romantička, potřebuje teplo domova, o které se dělí s rodinou své dcery Josefíny. Ta obývá půdní byt. „Snažíme se jíst společně, často stolujeme venku, máme i venkovní kuchyni. Dohromady je nás pět, šest, a když pozvu přátele, tak se jich sem vejde třeba i patnáct,“ vypočítává.
Na rozlehlém pozemku, který má 3 tisíce metrů čtverečních, Nálepková nic nepěstuje, ale zeleni se zde daří. A to i přesto, že zpěvačka nechává vše na přírodě. „Zalévání jsem vzdala, buď to roste, nebo neroste. Jediné, co zalévám, jsou květiny v květináčích a bylinky. Prošla jsem si náruživým zahradničením, ale moc se mi nedařilo. Rostliny uschly, případně chytly plíseň či jinou nemoc. Smířila jsem se s trávou,“ říká se smíchem.
Nálepková přiznává, že k životu téměř nic nepotřebuje a byla by ochotná bydlet třeba v jurtě. „Stačí mi jedna místnost. Kdybych si nyní něco pořizovala, měla bych vše v jednom pokoji, kde by bylo sezení, postel, vana, místo na vaření a krásný výhled do okolí. Pro mě už neplatí, že čím víc pokojů, tím lépe,“ uvažuje nahlas.
Svůj domov však miluje. Pochvaluje si především božský klid. „Jsem za to moc vděčná. Je tady nesmírný klid a spí se zde jako v hrobě. Tady nic neslyšíte, vůbec nic. Jen ráno kohouta, slepice a občas zaštěká pes.“
