Petr Urban koupil dům ve Smržovce za půl hodiny
Kreslíř Petr Urban by svůj dům v jizerskohorské Smržovce nevyměnil ani za nic. Město ho neláká. Má tu klid na práci, za domem svah na sáňkování, ale především tu jeho rodina má kořeny už tři sta let. Přece by tuhle tradici nepřerušil.
Dům, v němž se svou ženou Inkou žije, není jeho rodným. Dějiny se Smržovkou a Jabloneckem divoce valily, Češi s Němci byli chvíli zajedno, chvíli jeden druhého vyháněli, a předci Petra Urbana se stěhovali z domu do domu. Smržovce ovšem byli vždycky věrni. „Máme doloženo, že naše rodina tu žije od roku 1720. První Urban měl hospodu jen dvě stě metrů pod naším současným domem,“ prozradil oblíbený kreslíř.
 |
„Když projdu naší ulicí, přesně vím, kde se narodila babička, kde potom bydlela, kam se přestěhovala,“ dodává. I dnes má v okolních staveních příbuzné a nejen svoje, ale i ty vyženěné. Jeho žena je totiž také zdejší rodačkou. „Oni přišli o sto třicet let později, takže mě musí poslouchat,“ říká Petr Urban s humorem.
Nejprve manželé žili v družstevním bytě a po vlastním domě tajně toužili. Nijak usilovně ho však nehledali. Dům si je nakonec našel sám. Jednoho dne Inka přinesla domů noviny, které jinak nikdy nekupovala, a v nich byl inzerát na prodej domu. Oba je zaujal a okamžitě se na místo vypravili. Byla to láska na první pohled.
Ostatně právě na pozemku, který k domu patřil, byli na prvním rande. Osud? Jistě. Nebylo nad čím váhat. „Okamžitě jsme cítili, že to je to pravé místo, a hned jsme ho zaplatili. Koupě domu byla otázkou půlhodiny,“ vzpomíná Petr. „V životě to někdy tak bývá, že se musíš rozhodnout rychle a spíš pocitově než rozumově. A my jsme ten barák znali, protože jsme chodívali kolem.“
Stavení bylo prolezlé dřevomorkou a mělo i další neduhy, takže by bylo jednodušší ho zbourat než rekonstruovat, ale Petr mu chtěl zachovat starou duši. Dům se mu za to odvděčil příjemnou atmosférou. Zařízení ctí zdejší horský styl, je jednoduché, až chalupářské, doplněné starými kousky a doplňky.
Nechybí ani moderní komfort. Ve sklepě domu je například schovaný bazén s protiproudem, kde si Petr protahuje tělo. Koupání milují i vnoučata, takže vybudování téhle oázy byla rozhodně dobrá investice.
Zajímavý je také ateliér pána domu, který vznikl na místě bývalé kůlny. „Kůlnu jsem zboural a na jejích základech postavil kompletní dřevostavbu. Je tu jen vyzděný a kamenný krb a pár metrů sádrokartonu,“ dodává Petr Urban k prostoru, kterému říká Galerie.
Stůl, u něhož se rodí jeho nezaměnitelné vtipy (prý jich zvládne i čtyřicet denně), je v místnosti, která se během chvíle může proměnit v malý hostinec, kam přijíždějí návštěvy, z pípy se čepuje pivo, glosuje se i zpívá. Pokud se některý z hostů zdrží, může přespat v pokoji pro hosty. Místa je tu pro všechny dost.
V zimě je kousek od domu vlek, a kdyby si chtěl Petr Urban zavzpomínat na dobu, kdy byl sáňkařským reprezentantem, mohl by to klidně v kopci rozparádit. Své staré závodní sáně si pořád schovává.
V létě pak může rozjímat při procházce křížovou cestou lemovanou jeho obrazy. Cesta vede od betlému vzhůru k lesu, který se nachází nad betlémem a je oblíbeným cílem výletníků, nejen těch, kteří vědí, že tu oblíbený kreslíř bydlí. V domě ve stráni žijí Urbanovi od roku 1996. Loni tu tedy oslavili už čtvrtstoletí spokojeného bydlení. Není divu, že se jim odsud nechce.
