Pozemek leží na rozhraní třetí a čtvrté zóny CHKO Beskydy. I přesto, že všude kolem je původní zástavba ze 70. let 20. století, museli architekti vyvinout veliké úsilí, aby bylo možné dům postavit. „Ani orientace pozemku nebyla úplně ideální, ale nic co bychom nezvládli,“ přiznávají.
Vytvořit delikátní přechod mezi socialistickou zástavbou a nedotčenou loukou nebylo jednoduché. Proto autoři zvolili z každého prvku to nejlepší. Ze stávající výstavby urbanistické uspořádání, zejména uliční linii, z louky zase jemné křivky terénu. Louka natažená až na střechu ložnice stírá hranice mezi terénem a domem. Absence oplocení jen podporuje přirozené osazení domu do okolí.
Dispozice přízemí je jasně rozdělena na společnou vstupní část, která slouží pro potřeby rodiny a zároveň jako předprostor fotografického ateliéru umístěného v podkroví. Hlavní obytný prostor je současně kuchyní, jídelnou a obývákem. Samostatné křídlo do zahrady je již přízemní s loukou na střeše. Ukrývá ložnici s koupelnou, která je společná pro celý dům.
Podkroví je děleno na poloviny. Jedna část patří ateliéru s výstupem na zelenou střechu-louku, druhá je zcela v nadvládě dětí, které mají proskleným štítem výhled do valašských kopců.
Mini nádvoří zahryznuté do louky, je ze západu kryté zelenou vlnou, z východu přirozeně splývá s terénem. Tady je hlavní oáza klidu a pohody celého domu, vlastně takový obývák bez střechy.
„Ve vstupu je vytvořen záliv pro parkování, kterým jsme vyrovnali první výškový rozdíl pozemku a vytvořili i jakýsi pocit soukromí tím, že polosoukromým předprostorem oddělujeme část soukromou. Absence oplocení, branek a bran opět odkazuje na okolní louky a volně plynoucí valašskou krajinu,“ dodávají architekti.