Budova Elektrických podniků byla postavená v letech 1927 až 1935 v Holešovicích v místech, kde dříve stála továrna na klobouky. Místo ní vzniklo 33 000 m² kancelářských ploch s nadstandardním, na svou dobu (a to i ve světě) velmi moderním vybavením.
Elektrické podniky po dokončení
Autoři projektu, architekti Adolf Benš a Josef Kříž, přišli s návrhem funkcionalistického paláce, který přinesl jak spoustu technologických unikátů, tak i sofistikovaný přístup k lidem, kteří zde pracovali. Budova nabídla zaměstnancům spoustu světla, nezbytného pro práci (i zdraví), i prostor pro relaxaci. Střešní terasy poskytly prostor pro lehátka na odpočinek, zaměstnanci si tu mohli koupit občerstvení, řidiči po skončení směny relaxovat v lázních a saunách.
A technologie? Nechyběla americká klimatizace, teplovzdušné topení značky Carrier, vůbec jedno z prvních v Evropě, velkokapacitní jídelny (opět jedny z prvních) či nákladní výtah s nosností 15 tun na automobily a moderní stroje na úřadování.
Architekt Marek Tichý ze studia TaK Architects, které stojí za náročnou rekonstrukcí, má jasno: „První republika měla ‚společenská ambice‘, dnes si něco takového nedovedu představit. Nebála se ani velkých rozměrů. Přitom šlo o veřejnou investici, kterou udělaly Elektrické podniky hlavního města Prahy. To dnes známe jen ze zahraničí.“
Stejně unikátní jako původní stavba se však stala i rekonstrukce této památkově chráněné budovy. Příprava na ni byla nakonec delší než samotná rekonstrukce. „Bylo totiž nutné vytvořit šest tisíc ‚kartiček pacienta‘. Šlo o karty, které se musely zpracovat pro každý z prvků, který jsme sejmuli. Dostal číslo a byl zapsaný do půdorysu, kam patřil. Teprve pak putovaly jednotlivé prvky k restaurátorům a technikům, aby je dali do pořádku a poté pak pečlivě uložili,“ vysvětluje architekt Marek Tichý.
Zdá se vám přehnaná taková logistická pečlivost? „Jen oken bylo více než 850 sestav, které měly 43 typů specifického otevírání,“ objasňuje architekt Tichý.
 |
Velká stavba, velké problémy
Více než 90 let stará stavba prošla prvními rekonstrukcemi už v 80. a 90. letech. Bohužel změnily vnitřní uspořádání a částečně narušily původní architektonický výraz, byly hodně necitlivé.
Ukázalo se, že budova má plášť doslova v havarijním stavu, budova se tak musela „odstrojit“ až na skelet, mikropilotáží bylo zase nutné sanovat základy z takzvaného hlinitanového betonu. Ten totiž rychle tuhne, proto jej z úsporných důvodů architekti při stavbě použili, přece jen byla hospodářská krize. Jenže tento beton také rychle ztrácí svou pevnost.
Průběh rekonstrukce – hlavní budova
To vedlo k tomu, že se budova propadala do vltavského podloží. „Prvního půl roku se tak naše práce věnovaly hlavně sanaci a zpevňování základové spáry, aby vůbec bylo možné s rekonstrukcí začít,“ prozrazuje Marek Tichý.
Původní bílé kachle na fasádě značky RAKO, které se za války natřely kvůli náletům černou barvou a opadávaly, nahradily kopie, bohužel chybějí rohové kachle. Rekonstrukce se dočkaly i páternostery. Pomyslným vrcholem obnovy je repase hlavního schodiště a zábradlí.
Změnila se i dispozice interiéru s ohledem na současné požadavky, místo malých uzavřených kanceláří (kromě prvního patra) vznikly rozsáhlejší velkoplošné prostory. Nejsou to však dnes tak neoblíbené open space. Projekt počítá s pracovním prostředím, které umožňuje flexibilní výběr vyhovujícího místa pro práci. Může to být ve sdíleném co-workingovém prostoru v mezaninu, s kolegy na terase, v zasedací místnosti, kantýně nebo u pracovního stolu.
Rekonstrukce na jedničku
Pohled na dokonale zrepasované schodiště
Náklady na rekonstrukci budovy, která dnes nese označení Bubenská 1, dosáhly 1,3 miliardy korun, ale spokojenost odborníků i veřejnosti je opravdu velká. Dokazuje to i titul Stavba roku 2021 či cena veřejnosti Památky děkují v osmém ročníku cen Patrimonium pro futuro, vyhlašovaném Národním památkovým ústavem.
V atriu nad hlavní recepcí je zavěšená umělecká instalace od české firmy Preciosa Lighting. Objekt složený ze 797 ručně foukaných skleněných koulí v barvách modré je pomyslným srdcem celého WPP Campusu a symbolizuje provázanost a spolupráci jednotlivých agentur v rámci skupiny WPP.
Do jedné z nejmodernějších administrativních budov ve střední Evropě se totiž přestěhoval první a největší nájemce, společnost WPP. Největší globální komunikační skupina do nově vzniklého pražského WPP Campusu nastěhovala svých dvanáct agentur specializovaných na marketing, reklamu a média. Budova pak patří developerské skupině CPI Property Group.
Snad časem holešovická budova dostane brzy i dalšího důstojného „souseda“, a to Vltavskou filharmonii. Na této stavbě se ukáže, jak se současníci dokážou vyrovnat s tak velkými projekty, bez ohledu na to, zda půjde o politiky, stavební firmy i ekonomy. Porovnání bude jistě hodně zajímavé.
Letecký pohled – stav po rekonstrukci
Bubenská 1
|
