Spojení člověka s přírodou v srdci hor
Kliknutím na titulní stránku se dozvíte více o časopise Domov.
Můžete shrnout ideu svého projektu?
Zpracování projektu řeší otázku tohoto domu filozoficky, je v něm navrženo ideové spojení člověka s přírodou, souznění funkcí a podstaty přírodního člověka rozhodnutého s tímto rámcem koexistovat, žít v něm soudobým životem a pečovat o něj.
Pomáhá naplňovat jeho životní přesvědčení. Činí tak ve zcela volné přírodě Krkonoš vzdálené od civilizace.
Jaká je konstrukce stavby?
Objekt je tradičně zděný, celý včetně střechy obložen modřínovými latěmi. Okna jsou také z modřínu, z exteriéru bezrámová s přelepeným sklem.
Zkuste popsat vlastní architektonické řešení.
Stavbu tvoří zatím jeden objekt, který téměř kopíruje stavební půdorys zdemolovaného domu. Objekt je osazen do svažitého terénu tak, že první podzemní podlaží je ze severovýchodní strany zcela pod terénem. Hlavní vstup je v prvním nadzemním podlaží, a to ze severovýchodní strany objektu.
V tomto podlaží je hlavní obytná část s kuchyní, jednou ložnicí, která má vlastní hygienické zázemí, a pracovnou. Vstup do budovy je možný též v podzemním podlaží, a to z jihozápadní strany. V podzemním podlaží najdete zbývající tři ložnice s hygienickým zázemím, prádelnu a technickou místnost.
Vizitka domuMísto stavby: volná příroda Krkonoš Zastavěná plocha: 146 m2 Projekt: 2016 Realizace: 2017 - 2018 |
V podkroví je umístěna knihovna a meditační místnost. Jednotlivá podlaží propojuje točité schodiště. Architektonické řešení je vytvořeno tak, aby umožnilo bezkolizní provoz. Tedy jednoduše, čistě.
V budoucnu bude tento objekt doplněn druhým, který jako skleník, coby zásobárna čerstvé zeleniny, bude v podnoži obsahovat zázemí a technické zařízení k „zero energy“ řešení tohoto bohulibého záměru.
Spojení člověka s přírodou v srdci hor: objekt je osazený do svažitého terénu tak, že první podzemní podlaží je ze severovýchodní strany zcela pod terénem.
Další zajímavé články a návštěvy najdete v časopise Domov.
Chytání světla na úzké parcele
Dům stojí na dezurbanizované periferii města Břeclavi v bývalé zahrádkářské kolonii. Klienti zde koupili zahrádku, úzkou a dlouhou, jako těžko zastavitelnou parcelu. Ta byla sice plošně určená k bytové zástavbě, ale jako pozůstatek původní drobné parcelace využitelná převážně jako zahrádka.
Vizitka domuMísto stavby: periferie Břeclavi Projekt: 2009 Realizace: 2010 - 2018 |
Tato nepříznivá situace dala vzniknout domu, jehož dispozice je velmi dlouhá (v jednom směru) a úzká (ve směru příčném).
Přízemní dům byl postavený přesně podle projektu: ze ztraceného bednění, které je v exteriéru pohledové, uvnitř obložené vrstvou překližky. Střecha je ze železobetonu, s hydroizolační stěrkou na bázi cementu, vnitřní povrch podlah polyuretanový.
Chytání světla na úzké parcele: dům zcela vyplňující úzkou dlouhou parcelu potřeboval do interiéru vehnat světlo.
Progresivní domek na vesnické louce
Dům zcela vyplňující úzkou dlouhou parcelu potřeboval do interiéru „vehnat“ světlo. Jeho přívod řeší řada otvorů ve střeše, které vymezují atria a dvorky zavěšené jako korálky na 45 m dlouhé chodbě obsluhující všechny prostory v domě. Objekt s všeobjímající zelení klienti stavěli svépomocí a je dotažen do posledního detailu.
Vizitka domuMísto stavby: Ráječko Projekt: 2007 Realizace: 2008 - 2009 |
Dům pro kamaráda, mladého muže s nadšením pro vše nové, měl přesné zadání: betonový, progresivní. Domek na vesnickou louku si klient postavil vlastníma rukama za velmi nízké náklady.
Má pravidelnou hmotu krychle opláštěnou železobetonem a sklem. Jeho strukturu tvoří železobetonový obal (tunel) se vsunutou dřevěnou tepelněizolační vložkou. Betonová slupka je nosná, chrání interiér před vnějšími vlivy. Představuje exteriér.
Progresivní domek na vesnické louce: dům má pravidelnou hmotu krychle opláštěnou železobetonem a sklem.
Interiér tvoří vnitřní vrstva z překližky, která obsahuje nábytek, jenž je skládací do stěny, včetně stolu a židlí. Do kuchyně se nevešla lednička, tak pro ni architekt vytvořil bouli v betonové fasádě. Celý objekt domu je proveden svépomocí z železobetonu, skla a dřeva.
Zdeněk FránekNarodil se v Boskovicích 16. srpna 1961. Po studiích na Fakultě architektury VUT v Brně působil v Útvaru hlavního architekta v Blansku, v roce 1989 založil firmu Fránek Architects. Realizoval řadu výstav, jako pedagog působil na několika univerzitách, v letech 2012 až 2018 byl děkanem Fakulty umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci. Věnuje se projekční, publikační a pedagogické činnosti doma i v zahraničí. Širokou veřejnost zaujala Stezka v oblacích v Dolní Moravě (2015), zatímco jeho komornějšími stavbami jsou modlitebny Církve bratrské z roku 2010 v Černošicích a v Litomyšli (zde s impozantním křížem Václava Ciglera). Čínská odborná veřejnost jistě nepřehlédla galerii CCC v Pekingu (2012). |
