Monika Leová se přestěhovala do Prahy už při studiích na vysoké škole a velkoměsto se spoustou zábavy jí s její společenskou povahou vyhovovalo. Když před devíti lety uspěla v soutěži krásy a posléze dostala nabídku na moderování zpráv v televizi Prima, zdálo se, že Praha je jejím osudem a domů se bude vracet jen za rodinou.
Ale když udeřila pandemie a finanční situace se začala podepisovat na rodinném rozpočtu, protože nájmy jsou v Praze opravdu vysoké, rozhodli se s manželem Martinem pro návrat do Chocně.
Přispělo k tomu i to, že v té době zemřel její dědeček a bratr, který u babičky bydlel, zůstal ještě nějakou dobu v Austrálii. Babička, ke které má Monika blízký vztah, by najednou byla v domě sama, a tak bylo rozhodnuto, že horní patro zase ožije dětským smíchem – v té době se totiž manželům narodila holčička Mia.
„Že to rozhodnutí bylo správné, vidím dnes a denně na babičce a dceři, jedna druhé dávají něco nepopsatelného, vysloveně se navzájem nabíjejí,“ svěřila se Monika s úsměvem. „Babičce to dalo důvod radovat se ze života, má čas a trpělivost a my zase skvělou chůvu, můžeme kdykoliv kamkoliv vyrazit za zábavou, dlouho jsem tu nebyla a snažím se navazovat ty zpřetrhané nitky přátelství z dětství.“
Největší výhodou domu je velká zahrada, kde mají místo zeleninové záhonky i ovocné stromy. Vše se zužitkovává a ovocný koláč se peče obden. Novinkou je vířivka, kterou si Monika přála k narozeninám. Hojně ji využívá ona, manžel i dcera.
Původně byl na zahradě i bazén, a to na místě, kde dnes stojí altán s posezením. „Jako děti jsme v něm řádily, mám ještě starší sestru a mladšího bratra, ale jak jsme odrostli a rozutekli se do světa, bazén se zrušil a děda postavil altán, kde grilujeme nebo jen tak odpočíváme. Až Mia a její případní sourozenci povyrostou, třeba se sem zase vrátí, i když ta údržba je fuška,“ prozrazuje Monika.
Dům získali k pronájmu v sedmdesátých letech její prarodiče a po roce 1989 ho odkoupili. Když se Moničina maminka vdala a pořídila si velkou rodinu, patro s jedním pokojem bylo přestavěno na byt 3+kk.
Žádné velké přestavby se nedělaly, byt je v původním stavu, Monika s Martinem si jen převezli z Prahy nábytek. Jeden z pokojů je stále připraven pro bratra. Kuchyň se stolem a vchodem na terasu je nejprostornější, linka je původní, Monika s Martinem nevědí, jak dlouho se v domě zdrží, a tak velké investice neplánují.
Přesto je byt krásně zařízený a sladěný doplňky, které si manželé přivezli z pražského bytu. „Mám ráda jednoduchý interiér s převážně černobílými doplňky, ve stejném duchu je zařízen i obývák a ložnice.“ V ložnici má přebalovací pult a postýlku i malá Mia, malý hrací koutek je i v kuchyni. Koupelna s oknem přímo vybízí k dlouhému poležení ve vaně a Monika tento relax často využívá.
Dům mají i na kolečkách
Nejvíce se manželé designérsky vyřádili při stavbě svého karavanu snů. Na začátku bylo jen prázdné auto, které sloužilo pro převoz technického vybavení.
„Pronajali jsme si dílnu, kde jsme fakt dřeli, na každém kousku toho auta je náš pot a krev,“ líčí se smíchem Monika. „Všechno jsme sami navrhli nebo vyrobili, se složitějšími věcmi nám pomáhali kamarádi z firmy v Opavě, ale nic drahého to nebylo, celé komplet i s autem se to vešlo do tří set tisíc,“ doplňuje. „Zatím jsme s ním jezdili po Čechách, dokonce už i s Miou, která pobyt snášela výborně.“
Manžel Martin byl během naší návštěvy v práci. „Vážím si toho, že když zčásti přišel o svůj job ve firmě, která prodávala obleky, postavil se k tomu jako chlap a šel prostě dělat rukama. Stejně jako spousta mužů z okolí pracuje na stavbách a je šikovný, jsem na něj pyšná. Možná jsem si nevzala boháče, ale mám hodného, věrného kluka, který mě miluje a pro kterého jsme s Miou na prvním místě – a to je pro mě nejdůležitější,“ usmívá se zamilovaně Monika.
