S rodiči jsem často trávila prázdniny na Valašsku, v okolí Velkých Karlovic, v kraji, kde na tradiční roubenky narazíte na každém kroku. Tenkrát jsem je vnímala jako chaloupky z pohádky, a jako dospělá jsem si o takové „perníkové chaloupce“ začala sama snít.
Manžel měl představu jinou a mně trvalo docela dlouho, než jsem ho přesvědčila, že k našemu ekologickému smýšlení a postoji k přírodě se bude dřevěný dům hodit lépe než zděná stavba. Přestože zpočátku váhal, návštěva u několika firem zabývajících se stavbou roubenek nakonec i jeho utvrdila v tom, že jsme na správné cestě.
Ze čtyř stavebních firem, mezi kterými jsme se rozhodovali, jsme si nakonec vybrali špatně. Projekt, který zvolená firma vypracovala podle našeho jednoduchého náčrtu půdorysů, nebyl dotažen do zdárného konce a komunikace s firmou také vázla, tak jsme se s nimi raději rozloučili.
Druhá volba už byla úspěšnější – projekt se přepracoval a upravil, domluvili jsme se na termínech i na rozsahu dodávky, a přestože trvalo ještě dva a půl roku, než jsme mohli v chalupě strávit první noc, už jsme se začali těšit.
Od rožnovské firmy jsme si nechali postavit pouze hrubou stavbu. Jako dnes vidím, jak na pozemek přijíždějí dvě obrovitánská auta plná smrkových klád, z nichž tesaři postupně tesali trámy a skládali z nich náš domek.
Na jaře 2015 byl dům pod střechou a roční technologickou přestávku, během níž si roubenka sedla o 11 centimetrů, jsme využili pro vybudování inženýrských sítí.
Plánovali jsme, že Vánoce příštího roku už strávíme tady, ale museli jsme bohužel reklamovat lité podlahy a harmonogram dokončovacích prací se kvůli tomu posunul. Takže Vánoce jsme nestihli, ale první jarní probuzení v novém, dřevem vonícím domově mělo taky své kouzlo.
Díky tomu, že konstrukce vnějších stěn je sendvičová s vloženou izolací, stačí dům na jaře a na podzim vyhřát krbová kamna v obývacím pokoji. V zimě v nich topíme spíše výjimečně, jen tak pro navození atmosféry, protože kvůli dětem využíváme hlavně podlahové topení.
Ve vsi je zaveden plyn, takže jsme pro vytápění zvolili plynový kotel. A to je vlastně zároveň to nejsložitější technické vybavení, které v roubence máme, protože inteligentní systémy, které by byly chytřejší než já, jsem do domu nechtěla. Nemáme dokonce ani myčku či sušičku – zatím mám ruce a nohy a chuť něco dělat, takže se bez nich úplně obejdeme.
Občas přemýšlím, jestli jsme přece jen neměli sáhnout po skutečně masivní roubence bez zateplení. Pak si ale uvědomím, že by to bylo těžší při vyřizování na úřadech, vyšší tepelné ztráty, pavouci a ostatní havěť by měla jednodušší se k nám nastěhovat a taky jsem nechtěla „mysliveckou chatu“, ale dům k běžnému užívání.
Takový, který by se do zdejší krajiny hodil a stal se pro nás skutečným domovem. Jsem ráda, že jsme zvolili roubenku. Pocit útulného domova v šedém betonovém bytě prostě nenavodíte.
Technické údaje
- Zastavěná plocha: 98,6 m²
- Užitná plocha: 121,3 m²
- Konstrukční systém: roubená sendvičová konstrukce (nosný masivní trám, tepelná izolace, parobrzda, instalační mezera, interiérový obklad), vnitřní stěny a podkroví sloupková konstrukce ze sádrovláknité desky
- Venkovní nátěr: impregnační olej Delta Hydrostop plus 9.04., odstín borovice
- Vnitřní nátěr: vodou ředitelný lak s UV ochranou Panel Ace Titan
- Vytápění: plynový kotel, podlahové teplovodní vytápění, v patře radiátory; doplňkově krbová kamna
Další zajímavé sruby a roubenky najdete v aktuálním čísle magazínu sruby&roubenky. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz.