Když si před šestnácti lety toto úžasné místo s partnerem Samuelem Saudkem vyhlédli, stál na pozemku starý polorozbořený dům, který musel být srovnán se zemí, aby ustoupil nynější moderní stavbě.
Pozemek je v nerovném terénu na vysokém svahu a architekt měl s návrhem nelehkou práci. Sára se Samuelem si představovali moderní, vzdušný, světlý dům s velkými okny. „Nejvíc jsem plánovala já, Samuel jako typický muž spíše kritizoval už hotové dílo,“ vysvětluje se smíchem Sára.
 |
„Dům ale procházel a stále prochází různými proměnami podle potřeb rodiny. Tím, jak děti dorůstají, mění se jeho dispozice, přistavuje se, přemísťuje se nábytek, je to takový živý organismus,“ vysvětluje majitelka.
Místem, kde se nejčastěji schází celá rodina, je kuchyň. Stejně jako zbytek domu je laděna do světlých přírodních barev. Oblíbenou barvou majitelky je především světle zelená, najdeme ji téměř všude.
Pokud jde o vaření, štafetu pomalu přebírá dcera Sára, která už je schopna připravit jídlo pro celou rodinu. To její maminka dává přednost jednodušším a hlavně rychlejším pokrmům.
„Jídlo musí být hotové do dvaceti minut, jinak je to pro mě ztráta času. Než stát celé dopoledne u plotny, raději vezmu děti na výlet nebo spolu něco zajímavého podnikneme a najíme se třeba i v restauraci,“ vysvětluje Sára.
V rohu kuchyně je z nostalgie ponechána zeď počmáraná dětskými kresbami. „Bylo jich tu víc, ve výtvarném projevu jsme děti nijak neomezovali, ale zbytek už jsme přemalovali. Máme rádi, když dům dýchá a nese stopy lidí, kteří v něm žijí. Na sterilní pořádek nikoho z nás neužije,“ dodává.
Obývací pokoj je velký a vzdušný, přesně podle přání majitelů. Francouzskými okny se dá projít na zahradu. Z prosklené části pokoje se po dobu pandemie a uzavření fitness center stala soukromá posilovna s úžasným výhledem.
A vzhledem k tomu, že zejména děti si cvičení doma oblíbily, vypadá to, že pomerančovník, který původně zdobil tento prostor, už zůstane na zahradě, kam byl přesunut.
Předmětem, který upoutá každého hosta, jsou staré školní škamny neboli lavice. Tento retro kousek kdysi Sára zachránila a nyní putuje domem. Momentálně stojí v obývacím pokoji a zdobí ho velká květina.
Krásné dřevěné schody
V rohu místnosti u okna, kde je dobré světlo, je umístěn Sářin pracovní stůl. Zde upravuje fotografie a také píše knihy. Po dřevěných schodech se vystoupá do prvního patra, kde jsou ložnice dětí i rodičů.
Největší pokoj býval společný, ale jak děti vyrůstaly a přicházela puberta, vyžadovaly více soukromí. Pokoje se rozdělily a nyní má každý svůj. V patře se nyní přestavuje bývalá velká koupelna s vanou na další kuchyň, kterou bude mít vedle svého pokoje k dispozici dcera Sára.
V domě zůstaly dvě menší koupelny se sprchovými kouty, protože koupání ve vaně už nikdo z rodiny neholduje.
Nejsvětlejší a nejprostornější místností v tomto patře je Sářina pracovna s krásným výhledem na zahradu, kterou je ostatně obklopen celý dům. Jejím dalším pracovním prostorem je ateliér v suterénu. Tam probíhaly přípravy na novou retrospektivní výstavu jejích fotografií, která je od června do října k vidění v Hluboké nad Vltavou. Nápadným kouskem je zde i židle, ručně pomalovaná Janem Saudkem.
Zahrada hraje prim
Největším benefitem domu je obrovská zahrada, která obklopuje dům a pokračuje i do vysokého svahu, kam vedou schody z pražců. Shora je nádherný výhled na celou stavbu i skalnaté okolí. Ve spodní části je jezírko s rybami, na vyšších terasách najdeme ohniště na opékání buřtů a biotop, který se bude v létě čistit a rekonstruovat.
Zatím ho obsadilo hejno kachen, ale v budoucnu se v něm pohodlně vykoupe celá rodina. Nicméně Sára má pocit, že rodina zahradu málo využívá, a chtěla by to změnit.
„Když byly děti malé, byli jsme všichni stále venku na zahradě. V pubertě zalezly do svých doupat a je těžké je z nich vystrnadit na čerstvý vzduch,“ postěžovala si. „Proto chci v nejbližší době rozšířit dům o terasu, na které budeme odpočívat, číst si nebo něco opékat,“ plánuje.
Zahradu majitelé nechávají volně růst, žádné záhonky do pravého úhlu zde nenajdete. Návštěvníky zaujme i velká americká vlajka na stožáru. „Nejsem zvláštní obdivovatelkou této země, jen se mi prostě ta vlajka líbí designově. Výtvarně je to povedené dílo,“ vysvětluje Sára.
Nápadníky nevyhodí
Dům je opravdu velký a náročný i na udržování pořádku, a tak občas přijde paní, která vypomůže s úklidem. Velké množství oken, které zde je, je ovšem tréninkovou plochou pro děti. Jednou za čas jim Sára rozdá stěrky a přinutí je podílet se na gruntování. Rodiče chtějí, aby i ony zjistily, co obnáší život ve velkém domě.
Krásné okolí Prokopského a Dalejského údolí láká k procházkám, a to i ryze praktickým.
„Dům je velký a neumím si představit, že bych tu zůstala sama. Když si některé z mých dětí přivede partnera, který bude fajn a ještě tu třeba s něčím pomůže, určitě ho nevyhodím,“ směje se.
A proč návštěvy hned u vchodu vítají sloni? Původně byla čelní zeď šedá, posléze pokreslená dětmi. Když pak Sára dumala, co s ní dál, potkala u řeky sprejera, jehož výtvory ji zaujaly na první pohled. Krásné obrazy slonů, které vytvářel, se tedy po domluvě objevily i na jejím domě. Sloni prý nosí štěstí a v tomto domě to zatím platí.
29. června 2015 |
